The Bible

 

Danieli 10

Study

   

1 Léta třetího Cýra krále Perského, zjeveno bylo slovo Danielovi, kterýž sloul jménem Baltazar, a pravé bylo slovo to, i uložený čas dlouhý, a rozum toho slova i smysl zjeven jemu u vidění.

2 V těch dnech já Daniel kvílil jsem za tři téhodny dnů.

3 Pokrmu pochotného jsem nejedl, ani maso ani víno nevešlo do úst mých, aniž jsem se mastí mazal, až se vyplnili dnové tří téhodnů.

4 Dne pak dvadcátého čtvrtého měsíce prvního, když jsem byl na břehu řeky veliké, to jest Hiddekel.

5 Pozdvih očí svých, viděl jsem, a aj, muž jeden oděný v roucho lněné, a bedra jeho přepásaná byla zlatem ryzím z Ufaz.

6 Tělo pak jeho jako tarsis, a oblíčej jeho na pohledění jako blesk, a oči jeho podobné pochodním hořícím, a ramena jeho i nohy jeho na pohledění jako měď vypulerovaná, a zvuk slov jeho podobný zvuku množství.

7 Viděl jsem pak já Daniel sám vidění to, ale muži ti, kteříž se mnou byli, neviděli toho vidění, než hrůza veliká připadla na ně, až i utekli, aby se skryli.

8 Pročež já zůstal jsem sám, a viděl jsem vidění to veliké, ale nezůstalo i ve mně síly, a krása má změnila se, a porušila na mně, aniž jsem mohl zadržeti síly.

9 Tedy slyšel jsem zvuk slov jeho, a uslyšav zvuk slov jeho, usnul jsem tvrdě na tváři své, na tváři své na zemi.

10 V tom aj, ruka dotkla se mne, a pozdvihla mne na kolena má a na dlaně rukou mých.

11 I řekl mi: Danieli, muži velmi milý, pozoruj slov, kteráž já mluviti budu tobě, a stůj na místě svém, nebo nyní poslán jsem k tobě. A když promluvil ke mně slovo to, stál jsem, třesa se.

12 Pročež řekl mi: Nebojž se, Danieli; nebo od prvního dne, jakž jsi přiložil srdce své, abys rozuměl, a trápil se před Bohem svým, vyslyšána jsou slova tvá, a já přišel jsem příčinou slov tvých.

13 Ale kníže království Perského postavovalo se proti mně za jedenmecítma dnů, až aj, Michal, jeden přední z knížat, přišel mi na pomoc; protož jsem já zůstával tam při králích Perských.

14 Již pak přišel jsem, aťbych oznámil, co potkati má lid tvůj v potomních dnech; nebo ještě vidění bude o těch dnech.

15 A když mluvil ke mně ta slova, sklopiv tvář svou k zemi, oněměl jsem.

16 A aj, jako podobnost člověka dotkla se rtů mých, a otevřev ústa svá, mluvil jsem a řekl tomu, kterýž stál naproti mně: Pane můj, příčinou toho vidění obrátili se bolesti mé na mne, a aniž jsem síly zadržeti mohl.

17 Jakž tedy bude moci služebník Pána mého takový mluviti se Pánem mým takovým, poněvadž ve mně od toho času, ve mně, pravím, nezůstalo síly, ani dchnutí nepozůstalo ve mně?

18 Pročež opět dotkl se mne na pohledění jako člověk, a posilnil mne.

19 A řekl: Neboj se, muži velmi milý, pokoj tobě, posilň se, posilň se, pravím. Když pak on mluvil se mnou, posilněn jsa, řekl jsem: Nechť mluví Pán můj, nebo jsi mne posilnil.

20 I řekl: Víš-liž, proč jsem přišel k tobě? Nebo již navrátím se, abych bojoval s knížetem Perským. A já odcházím, a aj, kníže Řecké přitáhne.

21 Ale oznámímť to, což jest zapsáno v psání pravdomluvném; nebo ani jednoho není, ješto by sobě zmužile počínal se mnou v těch věcech, kromě Michala knížete vašeho.

   

From Swedenborg's Works

 

O Pánu #52

Study this Passage

  
/ 65  
  

52. Jehovah sám, tedy Pán, hlásal skrze proroky Slovo.

O prorocích čteme, že měli vize a že s nimi mluvil Jehovah. Když měli své vize, nebyli v těle, ale v duchu, a v tomto stavu viděli věci, které jsou v nebi. Pokud však s nimi mluvil Jehovah, byli v těle a slyšeli Jej mluvit. Oba tyto stavy proroků by se měly pečlivě rozlišovat. Ve stavu vizí byly jejich tělesné oči zavřeny a oči jejich ducha otevřeny. Tehdy také viděli, jak putují z místa na místo, zatímco tělesně zůstávali na jednom místě. V tomto stavu byl někdy Ezechiel, Zachariáš, Daniel i Jan, když psal knihu Zjevení - tehdy se o nich praví, že měli vidění a byli v duchu. Ezechiel tak praví:

A duch mě přenesl do Kaldejska k přesídlencům ve vidění Božího, v duchu Božím; a vidění, jež jsem měl, se ode mne vzneslo. (Ezechiel 11:24)

Praví, že ho duch zvedl a uslyšel za sebou mocné dunění a další věci. (Ezechiel 3:12, 14)

Že ho duch vynesl mezi zemi a nebe; v Božích viděních ho zavedl do Jeruzaléma, kde viděl ohavnosti. (Ezechiel 8:3 a další)

Podobným způsobem viděl v Božím vidění neboli v duchu čtvero zvířat, což byli cherubi (kap. 1 a 10) a také novou zemi, nový chrám a anděla, který je měřil (kap. 40-48). Že měl tehdy vidění, praví ve verš 40:2, a že ho odnesl duch, ve verš 43:5.

Podobně se dělo se Zachariášem, v němž byl anděl, když viděl:

Muže na koni mezi myrtovím. (Zacharjáš 1:8 a další)

Čtyři rohy a muže s měřicím provazem v ruce. (Zacharjáš 2:1, 5 a další)

Velekněze Jóšuu. (Zacharjáš 3:1 a další)

Svícen a dvě olivy. (Zacharjáš 4:1 a další)

Letící svitek a éfu. (Zacharjáš 5:1, 6)

Čtyři vozy vyjíždějící mezi dvěma horami a koně. (Zacharjáš 6:1 a další)

V podobném stavu byl Daniel, když viděl:

Čtyři zvířata vystupující z moře. (Daniel 7:3)

Zápas berana a kozla. (Daniel 8:1 a další)

Že Zachariáš spatřil tyto věci ve viděních, uvádí se ve verších Daniel 7:1-2; 7:13; 8:2; 10:1, 7-8. Že se mu ve vidění ukázal a mluvil s ním anděl Gabriel - ve verš 9:21. Něco podobného se dělo s Janem, když psal knihu Zjevení. Pravil, že se:

Ocitl v duchu v den Páně. (Zjevení Janovo 1:10)

Byl odveden v duchu na poušť (Zjevení Janovo 17:3)

Byl vyveden v duchu na vysokou horu (Zjevení Janovo 21:10)

Ve vidění spatřil koně. (Zjevení Janovo 9:17)

A jinde, že to, co popisoval, viděl, tedy že se to stalo v duchu a ve vidění (Zjevení Janovo 1:12; 4:1; 5, 1; 6:1 a ve všech následujících kapitolách).

  
/ 65  
  

Many thanks to Lenka Máchová for her permission to use her translation on this site.