925. I ucítil Hospodin příjemnou vůni pokoje znamená, že taková bohoslužba byla Pánu příjemná. Je to tedy bohoslužba mající svůj původ v účinné lásce k bližnímu a ve víře, jež z této lásky pochází. Tato bohoslužba je zobrazena obětí zápalnou, jak bylo vysvětleno v předešlém verši. Na různých místech Písma je řečeno, že Pán ucítil příjemnou vůni pokoje, obzvláště ze zápalných obětí, a kdekoli se tato zmínka objeví, je tím myšleno něco příjemného nebo přijatelného. Pasáže popisující Pána čichajícího vůni pokoje ze zápalných obětí viz např. Exodus 29:18,25,41, Leviticus 1:9,13,17 a 23:13,18, Numeri 28:6,8,13 a 29:2,6,8,13,36 a také z ostatních obětí viz Leviticus 2:2,9,6,14 a 8:21,28, Numeri 15:3,7,13. Oba typy obětí jsou také nazývány „ohňovými oběťmi, které sloužily jako vůně pokoje pro Hospodina“, což znamená, že jejich původ je v lásce a v účinné lásce k bližnímu. Jestliže je ve Slově Božím v souvislosti s Pánem a bohoslužbou zmíněn oheň nebo něco, co je konáno ohněm, je tím symbolizována láska. Totéž platí pro chléb, a proto je reprezentativní bohoslužba užívající zápalné a jiné oběti nazývána pokrmem ohnivé oběti připraveným pro libou vůni (dle Swedenborga chléb ohněm připravený pro vůni pokoje).(Leviticus 3:11,16).

II. Vůně zobrazuje to, co je příjemné a příznivé, a to proto, že dobro vznikající z účinné lásky k bližnímu a pravda víry mající svůj původ v účinné lásce k bližnímu korespondují s příjemnými vůněmi. Z toho důvodu vůně v Židovské církvi také symbolizovala něco příjemného, co bylo připisováno Hospodinu čili Pánu.

Vlastnostem a podstatě korespondencí neboli souvztažností můžeme porozumět na základě sfér v nebi, které obklopují duchy a anděly. Tyto sféry jsou sférami lásky a víry a jsou zřetelně vnímány. Jsou takové, že když se dobrý duch nebo anděl či skupina duchů nebo andělů přiblíží, je – jestliže to Pán uzná za vhodné – možno ihned vnímat, jaký je tento duch, anděl nebo společnost ve vztahu k lásce či víře. Tuto sféru je možné vycítit i na dálku, ale zblízka je vnímání těchto kvalit intenzivnější. Zní to sice neuvěřitelně, ale je to pravda. Takovým způsobem se komunikuje v příštím životě a takové je tam vyciťování. Proto – jestliže to Pán uzná za vhodné – není v duchovním světě potřeba zabývat se zkoumáním, jaká je nějaká duše či duch co do svého nitra, protože to je možno okamžitě poznat, když se přiblíží. S těmito sférami korespondují na světě sféry vůní. Že taková korespondence existuje, je zřejmé ze skutečnosti, že – jestliže to Pán uzná za vhodné – sféry lásky a víry se ve světě duchů projevují příjemnými vůněmi, které může každý zřetelně vnímat.

III. Z uvedeného je zřejmé, z jakého důvodu vůně pokoje označuje něco, co je příjemné, proč je v Židovské církvi užívána jako symbol a je připisována Hospodinu neboli Pánu. Vůně pokoje je vůní klidu a míru. Tento pokoj v sobě zahrnuje každý jednotlivý rys Božího království, protože stavem království Pána je stav pokoje. Všechny stavy štěstí, které mají svůj původ v lásce k Pánu a ve víře v Něho, se projevují stavy klidu a míru.

To, co nyní bylo uvedeno, ukazuje nejenom jaký význam mají zobrazení, ale také proč Židovská církev měla oltář na pálení kadidla, který byl umístěn před oponou a slitovnicí, a také proč se obětovalo kadidlo a proč bylo v kadidle a též v olejích na pomazání obsaženo tolik vonných látek. Ukazuje to, co vůně pokoje, kadidlo a vonné látky zobrazují v Písmu – zejména nebeské skutečnosti lásky a duchovní skutečnosti víry pocházející z lásky. Obecně kadidlo a vonné látky zobrazují všechno, co je příjemné a má svůj původ v lásce a víře.

IV. Jako u Ezechiela 20:40-41:

Neboť na mé svaté hoře, vysoko na izraelské hoře, je výrok Panovníka Hospodina, tam mi budou sloužit, celý dům izraelský, každý v zemi. Tam v nich najdu zalíbení a tam budu vyhledávat vaše dary pozdvihování a prvotinu vašich darů ze všech vašich svatých věcí. Najdu ve vás zalíbení pro příjemnou vůni, ... (Český studijní překlad)

Zde se vůně pokoje vztahuje k zápalným obětem a darům, tj. k bohoslužbě pocházející z účinné lásky k bližnímu a z víry od této lásky odvozené. To je zobrazeno zápalnou obětí a dary a vůně zobrazuje, že je tato oběť přijatelná.

U Ámose (5:21,22) čteme:

Nenávidím, zavrhl jsem vaše slavnosti, aniž chci přivonět k vašim svátečním sejitím; vždyť když mi vznášíte vzestupné oběti a své oběti darů, nemám blahovůle, ... (Studijní překlad Miloše Pavlíka)

Zde vůně zobrazuje to, co je příjemné.

O tom, jak Izák žehná Jákobovi místo Ezauovi, říká Genesis 27:27:

Přistoupil tedy a políbil ho. Když Izák ucítil vůni jeho šatu, požehnal mu slovy: „Hle, vůně mého syna jako vůně pole, jemuž žehná Hospodin.

Vůně jeho šatu zobrazuje přírodní neboli pozemské dobro a pravdu, jež jsou příjemnými proto, že jsou v souladu s nebeským a duchovním dobrem a pravdou. Jejich příjemnost je popsána jako vůně pole.