159. Tato vysvětlení však není lehké pochopit, pokud dostatečně neporozumíme, jací jsou nebeští lidé. Vnitřní člověk u těch, kdo jsou duchovně na nebeské úrovni, je jiný než jejich vnější člověk. Je natolik odlišný, že tito lidé jsou schopni vnímat, co patří k jejich vnitřnímu člověku a co k vnějšímu. Vnímají i způsob, jakým je jejich vnější člověk řízen vnitřním. Duchovní stav potomků lidí Nejstarší církve - neboli nebeských lidí - byl však natolik změněn, že tito potomci už nebyli schopni vnímat, že vnější člověk se liší od vnitřního. Důvodem této změny byla jejich touha uplatnit vlastní Já, což je snaha řídit se vlastními sobeckými motivy. Potomci lidí Nejstarší církve si představovali, že vnitřní člověk je totožný s vnějším. Takový je totiž způsob vnímání lidí, kteří touží po nezávislosti na Pánu.
