Die Bibel

 

Genesis 8

Lernen

   

1 Rozpomenul se pak Bůh na Noé, i všecky živočichy a všecka hovada, kteráž byla s ním v korábu; pročež uvedl Bůh vítr na zemi, i zastavily se vody.

2 A zavříny jsou studnice propasti i průduchové nebeští, a zastaven jest příval s nebe.

3 I navrátily se vody se svrchku země, odcházejíce zase, a opadly vody po stu a padesáti dnech,

4 Tak že odpočinul koráb sedmého měsíce, v sedmnáctý den toho měsíce na horách Ararat.

5 Když pak vody odcházely a opadaly až do desátého měsíce, prvního dne téhož desátého měsíce ukázali se vrchové hor.

6 I stalo se po čtyřidcíti dnech, otevřev Noé okno v korábu, kteréž byl udělal,

7 Vypustil krkavce. Kterýžto vyletuje zase se vracoval, dokudž nevyschly vody na zemi.

8 Potom vypustil holubici od sebe, aby věděl, již-li by opadly vody se svrchku země.

9 Kterážto když nenašla, kde by odpočinula noha její, navrátila se k němu do korábu; nebo vody byly po vší zemi. On pak vztáhna ruku svou, vzal ji, a vnesl k sobě do korábu.

10 A počekal ještě sedm dní jiných, a opět vypustil holubici z korábu.

11 I přiletěla k němu holubice k večerou, a aj, list olivový utržený v ústech jejích. Tedy poznal Noé, že opadly vody se svrchku země.

12 I čekal ještě sedm dní jiných, a opět vypustil holubici, kterážto nevrátila se k němu více.

13 I stalo se šestistého prvního léta, v první den měsíce prvního, že vyschly vody na zemi. I odjal Noé přikrytí korábu a uzřel, ano již oschl svrchek země.

14 Druhého pak měsíce, v dvadcátý sedmý den téhož měsíce oschla země.

15 I mluvil Bůh k Noé, řka:

16 Vyjdi z korábu, ty i žena tvá, a synové tvoji, i ženy synů tvých s tebou.

17 Všecky živočichy, kteříž jsou s tebou ze všelikého těla, tak z ptactva jako z hovad a všelikého zeměplazu, kterýž se hýbe na zemi, vyveď s sebou; ať se v hojnosti rozplozují na zemi, a rostou a množí se na zemi.

18 I vyšel Noé a synové jeho, i žena jeho a ženy synů jeho s ním;

19 Každý živočich, každý zeměplaza všecko ptactvo, všecko, což se hýbe na zemi, po pokoleních svých vyšlo z korábu.

20 Tedy vzdělal Noé oltář Hospodinu, a vzav ze všech hovad čistých i ze všeho ptactva čistého, obětoval zápaly na tom oltáři.

21 I zachutnal Hospodin vůni tu příjemnou, a řekl Hospodin v srdci svém: Nebudu více zlořečiti zemi pro člověka, proto že myšlení srdce lidského zlé jest od mladosti jeho; aniž budu více bíti všeho, což živo jest, jako jsem učinil.

22 Nýbrž dokavadž země trvati bude, setí a žeň, studeno i horko, léto a zima, den také a noc nepřestanou.

   

Aus Swedenborgs Werken

 

Tajemství nebe #896

studieren Sie diesen Abschnitt

  
/ 10837  
  

896. Slova Noe odkryl střechu, vyhlédl zobrazují světlo, které se ukáže poté, co byly odstraněny nepravdy. Toto světlo bylo zažehnuto pravdami, které člověk uznal a kterým uvěřil. To je zřejmé z významu odkryl střechu, což je odstranění překážek, které jsou v cestě světlu. Protože archa zobrazuje člena Staré církve, který měl být znovuzrozen, střecha nemůže znamenat nic jiného než to, co brání výhledu na nebe, tedy na světlo. Byla to nepravda, která bránila, proto je řečeno vyhlédl. Ve Slově Božím vidět znamená rozumět a mít víru. Zde to znamená, že člověk pravdy uznává, přijímá a věří jim.

Znát pravdu, uznávat a přijímat ji a věřit v ni, to jsou tři velmi různé záležitosti. Znát pravdu – to je první stupeň procesu znovuzrození, uznávat a přijímat ji je druhý stupeň a věřit v tuto pravdu je třetí stupeň. Rozdíl mezi věděním, uznáváním a věřením je zřejmý ze skutečnosti, že i nejhorší lidé jsou schopni vědět, ale přesto neuznávat. Takoví byli např. Židé a také lidé, kteří se pokoušejí popřít učení církve pomocí falešných argumentů. Lidé, kteří nejsou opravdovými věřícími, mohou pravdu nejen znát, ale ji i uznávat a přijímat a v určitých stavech mysli ji i s velkým zápalem kázat, nauku vysvětlovat a přesvědčovat ostatní o její pravdivosti. Jenom ti, kdo mají víru v tyto pravdy, jsou však skutečnými věřícími.

II. Ti lidé, kteří mají víru, znají pravdu, uznávají a přijímají ji. Mají účinnou lásku k bližnímu a mají svědomí. O nikom nemůže být řečeno, že má víru, pokud nemá účinnou lásku k bližnímu a svědomí. To je tedy cílem procesu znovuzrození.

Pouhá teoretická znalost faktů, které vytvářejí náboženskou nauku, je záležitostí paměti člověka, aniž by se nějak podílel jeho rozum. Uznání, že tato fakta jsou pravdivá a jejich přijetí vyžaduje souhlas rozumu, k němuž dochází za určitých okolností a s vidinou určitého cíle. Mít víru je však záležitostí svědomí, to znamená záležitostí Pána, který pracuje prostřednictvím člověkova svědomí.

Tyto rozdíly nejlépe poznáme na lidech v duchovním světě. Mnoho těch, kdo mají pouze znalosti náboženského učení, jsou v pekle. Jsou tam i mnozí z těch, kteří tyto znalosti uznávají a přijímají jako pravdivé, protože toto jejich uznávání bylo během jejich života omezeno jenom na určité duchovní stavy, jak již bylo řečeno. Když si tito lidé v příštím životě uvědomí, že to, o čem kázali, učili nebo přesvědčovali ostatní, je pravda, velmi se diví. Uznávají tyto skutečnosti jenom tehdy, když si připomenou, že je kázali. Ti však, kdo měli víru, jsou všichni v nebi.

  
/ 10837  
  

Přeložil: rev. Mgr. Pavel Heger Jazyková úprava: Mgr. Květoslava Hegrová; Návrh a zpracování obálky: dr. Jan Buchta, Vydáno vlastním nákladem r. 2017 ISBN 978-80-270-1572-6