Die Bibel

 

Genesis 8

Lernen

   

1 Rozpomenul se pak Bůh na Noé, i všecky živočichy a všecka hovada, kteráž byla s ním v korábu; pročež uvedl Bůh vítr na zemi, i zastavily se vody.

2 A zavříny jsou studnice propasti i průduchové nebeští, a zastaven jest příval s nebe.

3 I navrátily se vody se svrchku země, odcházejíce zase, a opadly vody po stu a padesáti dnech,

4 Tak že odpočinul koráb sedmého měsíce, v sedmnáctý den toho měsíce na horách Ararat.

5 Když pak vody odcházely a opadaly až do desátého měsíce, prvního dne téhož desátého měsíce ukázali se vrchové hor.

6 I stalo se po čtyřidcíti dnech, otevřev Noé okno v korábu, kteréž byl udělal,

7 Vypustil krkavce. Kterýžto vyletuje zase se vracoval, dokudž nevyschly vody na zemi.

8 Potom vypustil holubici od sebe, aby věděl, již-li by opadly vody se svrchku země.

9 Kterážto když nenašla, kde by odpočinula noha její, navrátila se k němu do korábu; nebo vody byly po vší zemi. On pak vztáhna ruku svou, vzal ji, a vnesl k sobě do korábu.

10 A počekal ještě sedm dní jiných, a opět vypustil holubici z korábu.

11 I přiletěla k němu holubice k večerou, a aj, list olivový utržený v ústech jejích. Tedy poznal Noé, že opadly vody se svrchku země.

12 I čekal ještě sedm dní jiných, a opět vypustil holubici, kterážto nevrátila se k němu více.

13 I stalo se šestistého prvního léta, v první den měsíce prvního, že vyschly vody na zemi. I odjal Noé přikrytí korábu a uzřel, ano již oschl svrchek země.

14 Druhého pak měsíce, v dvadcátý sedmý den téhož měsíce oschla země.

15 I mluvil Bůh k Noé, řka:

16 Vyjdi z korábu, ty i žena tvá, a synové tvoji, i ženy synů tvých s tebou.

17 Všecky živočichy, kteříž jsou s tebou ze všelikého těla, tak z ptactva jako z hovad a všelikého zeměplazu, kterýž se hýbe na zemi, vyveď s sebou; ať se v hojnosti rozplozují na zemi, a rostou a množí se na zemi.

18 I vyšel Noé a synové jeho, i žena jeho a ženy synů jeho s ním;

19 Každý živočich, každý zeměplaza všecko ptactvo, všecko, což se hýbe na zemi, po pokoleních svých vyšlo z korábu.

20 Tedy vzdělal Noé oltář Hospodinu, a vzav ze všech hovad čistých i ze všeho ptactva čistého, obětoval zápaly na tom oltáři.

21 I zachutnal Hospodin vůni tu příjemnou, a řekl Hospodin v srdci svém: Nebudu více zlořečiti zemi pro člověka, proto že myšlení srdce lidského zlé jest od mladosti jeho; aniž budu více bíti všeho, což živo jest, jako jsem učinil.

22 Nýbrž dokavadž země trvati bude, setí a žeň, studeno i horko, léto a zima, den také a noc nepřestanou.

   

Aus Swedenborgs Werken

 

Tajemství nebe #895

studieren Sie diesen Abschnitt

  
/ 10837  
  

895. Slova na zemi vyschla voda znamenají, že v té době se nepravdy již neobjevují. To je zřejmé ze skutečností, které již byly uvedeny dříve (viz č. 857, 868 a 887). Konkrétně tato slova znamenají, že u lidí této církve byly nepravdy odděleny od obsahu jejich vůle. Země zde zobrazuje vůli člověka, která není nic jiného než zlé žádosti, proto je tady řečeno, že na zemi vyschla voda. Jak již bylo řečeno dříve (viz č. 875), člověkova půda je umístěna do rozumové části jeho mysli a tam jsou zasévány pravdy. Toto zasévání se nikdy neděje ve volní části mysli, jež je u duchovního člověka oddělena od jeho rozumové části. Proto je v poslední části tohoto verše řečeno, že povrch půdy už byl suchý. U člena Nejstarší církve byla půda umístěna do volní části jeho mysli, kam Pán uložil dobro. Díky tomuto dobru byl tento člověk schopen poznat a vycítit pravdu, jinými slovy získat víru na základě lásky. Kdyby se však totéž stalo dnes, člověk by byl navěky zničen, protože jeho vůle je zcela zkažená. Co má za následek zasévání do volní části mysli a co do části rozumové, to je zřejmé ze skutečnosti, že člen Nejstarší církve byl obdařen zjevením, pomocí něhož byl od časného dětství uváděn do vyciťování dobra a pravdy. Ale protože tyto skutečnosti byly vloženy do volní části jeho mysli, obdržel bez dalších instrukcí bezpočet dalších faktů. Pán totiž dal těmto lidem schopnost na základě určité obecné pravdy poznat a pochopit další podrobnosti, které se musí současní lidé naučit. Přesto však znají sotva zlomek toho, co vyciťovali lidé Nejstarší církve. Člen duchovní církve totiž neví nic, pokud se to nenaučí. A to, co se naučil, má uloženo v paměti a věří, že je to pravda. Když se ovšem naučí něco, co není pravda, utkví to v jeho paměti stejně jako by to byla pravda. Nemůže než tomu věřit, protože tomu byl naučen a on nemá žádnou možnost si ověřit, jestli to je nebo není pravda. Lidé, kteří mají svědomí, slyší jakýsi vnitřní hlas. Tento hlas však jim však říká, že něco je pravda, pouze na základě toho, co tito lidé od někoho slyšeli a naučili se to. Jejich svědomí je vytvořeno tímto způsobem, jak můžeme vidět na lidech s pomýleným svědomím.

  
/ 10837  
  

Přeložil: rev. Mgr. Pavel Heger Jazyková úprava: Mgr. Květoslava Hegrová; Návrh a zpracování obálky: dr. Jan Buchta, Vydáno vlastním nákladem r. 2017 ISBN 978-80-270-1572-6