731. Slova veškerou podstatu, co jsem učinil, smetu z povrchu půdy znamenají, že člověkovo Já je jakoby zničeno, zatímco je člověk přiváděn k životu, což je patrné z toho, co bylo o člověkově Já řečeno již dříve (viz č. 154-155, 164). Člověkovo Já je samé zlo a nepravda. Dokud člověk na svém Já lpí, je duchovně mrtvý. Jakmile však prochází pokušeními, je člověkovo Já – neboli jeho zla a nepravdy – rozptýleno a zmírněno dobrem a pravdami od Pána. Tímto způsobem je oživeno a zdá se jako by zmizelo. To, že se člověkovo Já už neprojevuje a neškodí, je zobrazeno slovem smetu, přestože není zničeno, ale zůstává. Je to téměř podobné jako s černou a bílou barvou. Když jsou tyto dvě barvy vystaveny různým způsobem světelným paprskům, mění se do krásných barev, jako je žlutá, modrá a červená, a to v nejrůznějších odstínech jako v květinách. Přesto však zůstávají ve své podstatě stále černou a bílou. Ale protože se zároveň pojednává o Nejstarší církvi, slovy veškerou podstatu, co jsem učinil, smetu z povrchu půdy jsou zobrazeni ti, kdo zahynuli (viz č. 807-811 k výkladu verše 23). Veškerou podstatou, co jsem učinil jsou myšleni všichni neboli každý člověk, v němž bylo nebeské semeno čili ti, kdo patřili k církvi. Z toho plyne, že zde i v následujícím verši č. 6 je zmíněno slovo půda, které zobrazuje člověka církve, do něhož bylo zaseto dobro a pravda. Toto semeno u těch, kdo byli zváni Noe – u nichž byly zlo a nepravdy rozptýleny, jak již bylo řečeno – postupně vyrostlo. Avšak u lidí žijících před potopou, kteří vyhynuli, bylo toto semeno zahubeno plevelem.