904. I promluvil Bůh k Noemu. Tato slova vyjadřují přítomnost Pána u člověka církve, což je zřejmé z vnitřního smyslu Slova Božího. Pán mluví ke každému člověku, cokoli dobrého a pravdivého totiž člověk chce a myslí, pochází od Pána. U každého člověka jsou nejméně dva zlí duchové a dva andělé. Zlí duchové podněcují člověkovo zlo, zatímco andělé mu vštěpují dobro a pravdy. Všechno dobro a pravda, které andělé člověku vštěpují, pochází od Pána. Pán tímto způsobem stále hovoří s člověkem, i když s každým trošku jinak. S lidmi, kteří se nechávají vést zlými duchy, Pán mluví jako by byl nepřítomen nebo jako by byl v dálce, takže o Něm může být jen stěží řečeno, že vůbec mluví. S těmi však, kdo se nechají Pánem vést, Pán mluví jako někdo, kdo je docela blízko. To je zřejmé ze skutečnosti, že dobré a pravdivé myšlenky má člověk jenom od Pána.

II. Podle toho, kolik účinné lásky k bližnímu a víry člověk má, natolik je u něho Pán přítomen. Pán je přítomen v účinné lásce k bližnímu, protože je ve veškerém dobru, nikoli však ve víře, která postrádá lásku. Víra, které chybí láska a účinná láska k bližnímu, je něco izolovaného. Kde se má realizovat spojení, musí být nějaký prostředek spojení, což je výlučně láska a účinná láska k bližnímu. To může být všem zřejmé na základě té skutečnosti, že Pán soucítí s každým, miluje každého a přeje si každého učinit věčně šťastným. Člověk, který nemá tento druh lásky, jež by ho vedl k soucítění s ostatními, k lásce k nim a k touze učinit je šťastnými, nemůže být s Pánem spojen, protože se Mu nepodobá a ani není Jeho obrazem. Vzhlížet k Pánu prostřednictvím víry a zároveň nemít lásku k bližnímu, neznamená jenom být Pánu vzdálen, ale také to znamená mít mezi sebou a Jím pekelnou propast, do které by člověk spadl, kdyby přistoupil blíže. Tuto propast vytváří nenávist k bližnímu.

III. Ve chvíli, kdy člověk začne milovat své bližní, je u něho přítomen Pán – je to láska, v níž je Pán přítomen. Do jaké míry člověk miluje, do té míry je Pán přítomen. A nakolik je Pán přítomen, natolik mluví k člověku. Každý člověk si myslí, že jeho myšlenky mají původ v něm samém, že je jejich autorem. Ve skutečnosti však jeho není ani jedna myšlenka a ani její zlomek, ale všechno špatné a nepravdivé přichází prostřednictvím zlých duchů z pekla a všechno dobré a pravdivé prostřednictvím andělů od Pána. Takový je vliv na člověka. Jeho prostřednictvím do člověka vstupuje život a jeho duše vytváří spojení s tělem. Ze všech těchto okolností vyplývá, co znamenají slova i promluvil Bůh k Noemu. Mluvit k někomu znamená něco jiného než někomu něco říkat, jako např. v Genesis 1:29, 3:13,14,17, 4:6,9,15, 6:13, 7:1. Zde promluvit k Noemu vyjadřuje přítomnost Pána, protože předmětem je znovuzrozený člověk, který byl obdařen účinnou láskou k bližnímu.