597. Noe představuje novou církev zvanou Stará církev na rozlišení od Nejstarší církve, která byla před potopou, zatímco Stará církev až po potopě. Duchovní stavy těchto církví se navzájem od sebe velmi lišily. V Nejstarší církvi lidé dostali od Pána schopnost vyciťovat dobro a na základě toho i pravdu. Ve Staré církvi zvané Noe lidé měli svědomí, které jim pomáhalo poznávat dobro a pravdu.

Rozdíl mezi duchovním stavem Nejstarší a Staré církve spočívá tedy v tom, že v Nejstarší církvi lidé měli vyciťování, zatímco ve Staré měli místo vyciťování svědomí. Vyciťování není svědomí - andělé či lidé, jejichž duchovní úroveň je nebeská, pravdu a dobro vyciťují, ti však, kdo jsou na tzv. duchovní úrovni duchovního vývoje, mají svědomí. Nejstarší církev byla na nebeské úrovni, Stará církev na úrovni duchovní.

II. Členové Nejstarší církve měli bezprostřední zjevení od Pána prostředkované osobním kontaktem s duchy a anděly a také pomocí vizí a snů. Tímto způsobem jim byla dána povšechná znalost toho, co je dobro a co je pravda. Poté, co získali toto obecné povědomí, byly tyto obecné principy potvrzeny mnoha vhledy získanými pomocí vyciťování. Tyto jednotlivé prožitky byly či nebyly v souladu s obecným principem, ke kterému se vztahovaly, což byli lidé Nejstarší církve schopni rozlišit na základě vyciťování. Stejný je duchovní stav nebeských andělů.

III. Obecnými principy Nejstarší církve byly nebeské a věčné pravdy - např. že Pán řídí vesmír, že všechno dobro a pravda pochází od Pána, že vše, co je člověku vlastní, je jen samé zlo, že sám o sobě je člověk mrtvý, že Pán je zdrojem všeho života atd. Lidé této církve vyciťovali od Pána nespočet dalších skutečností, které tyto pravdy podporovaly a potvrzovaly. Láska byla pro ně nejdůležitější složkou víry. Prostřednictvím lásky jim Pán umožnil vyciťovat všechno, co patří k víře, a tak láska jim byla vírou, jak bylo již řečeno dříve (viz č. 32, 202, 398). Stará církev však byla zcela jiná, jak se dozvíme díky Boží milosti později.

398. Že odejít od tváře Hospodinovy znamená, že víra byla oddělena od dobra, které vzniká životem podle víry, je zřejmé z vysvětlení k verši Genesis 4:14 (viz č. 387). Bydlet v zemi Nód znamená žít mimo pravdu a dobro, což je zřejmé z významu slova Nód, (které pochází z hebrejského slova „nod“, což je tulák, utečenec a uprchlík). Být tulák a uprchlík znamená být připraven o pravdu a dobro, což je zřejmé z toho, co bylo uvedeno výše (viz č. 382).

Na východ od Edenu znamená blízko rozumové mysli, kde dříve vládla láska a také blízko racionální mysli (o racionální mysli viz č. 119), kde dříve vládla láska k bližnímu. To vše vyplývá z toho, co bylo řečeno o významu slov východně od Edenu - že východ symbolizuje Pána a Eden lásku (viz č. 98 a č. 101).

U lidí Nejstarší církve byla mysl, sestávající z vůle a rozumu, jedním celkem. Vůle tu totiž byla vším, takže rozum byl součástí vůle. Bylo to proto, že nejstarší lidé nečinili žádný rozdíl mezi láskou, která přísluší vůli, a vírou, která přísluší rozumu, protože láska byla všechno a víra měla svůj původ v lásce. Poté však, co byla víra oddělena od lásky, jako tomu bylo u těch lidí, kteří se nazývali Kain, vůle už nevládla, a protože v jejich mysli vládl rozum místo vůle neboli víra místo lásky, je řečeno, že Kain bydlel na východ od Edenu. Víra byla totiž odlišena neboli byla označena znamením, aby byla uchována k užitku lidstvu, jak bylo právě vysvětleno.