275. Kdybychom se narodili s láskou, do které jsme byli stvořeni, neměli bychom v sobě žádné zlo a dokonce bychom ani nevěděli, co to zlo je. Ten, kdo zlo v sobě nikdy neměl, a proto je nemá, nemůže vědět, co to je. Kdyby mu někdo řekl, že ta či ona věc je zlá, nevěřil by, že je to možné. Takový byl stav nevinnosti, ve kterém žili Adam a jeho žena Eva; tento stav vyjadřovala jejich nahota, za kterou se nestyděli. Jejich poznání zla po pádu symbolizuje jedení ze stromu poznání dobrého a zlého.

Láska, do které jsme byli stvořeni, je láska k bližnímu, jež nás vede k tomu, že bližnímu přejeme dobré stejně jako sami sobě, ba dokonce ještě více, a když mu prokazujeme dobro, cítíme radost této lásky podobně jako rodiče ve vztahu ke svým dětem.

Tato láska je ryze lidská. Je v ní totiž duchovní prvek, kterým se odlišuje od přírodní lásky vlastní zvířatům. Kdybychom se s touto láskou rodili, nerodili bychom se do temnoty nevědomosti jako všichni dnešní lidé. Rodili bychom se do jistého světla vědění a inteligence, které bychom si brzy osvojili. Přestože bychom nejprve lezli po čtyřech, vrozené úsilí by nás nutilo vzpřimovat se na nohy, a i když bychom stáli na čtyřech, neskláněli bychom se tváří k zemi, ale obraceli bychom se k nebi a vzpřimovali se tak, abychom mohli hledět vzhůru.