897. Jelikož se na tomto místě pojednává o znovuzrozeném členu Staré církve, vyhlédnout či vidět znamená uznat a přijmout a mít víru. Tento symbolismus je patrný v Písmu, jako např. u Izajáše 22:11:

Nevzhlíželi jste však k tomu, který vše způsobil, a neohlíželi jste se na toho, který to odedávna připravoval.

Tento citát pojednává o městě Sion. Neohlížet se na toho, který to odedávna připravoval znamená neuznávat, natožpak mít víru.

U stejného autora:

Srdce toho lidu obal tukem, zacpi mu uši, zalep mu oči, aby očima neviděl, ušima neslyšel, srdcem nepochopil, neobrátil se a nebyl uzdraven. (Izajáš 6:10)

Vidět očima zde znamená uznat, přijmout a mít víru.

Dále:

Lid, který chodil ve tmě, vidí veliké světlo, ... (Izajáš 9:2)

To je řečeno o národech, které přijaly víru, podobně jako je zde řečeno o Noemovi, že odkryl střechu, vyhlédl.

Opět u stejného proroka:

I uslyší v onen den hluší slova knihy a oči slepých prohlédnou z temnoty a ze tmy. (Izajáš 29:18)

Tento citát popisuje obrácení národů na víru. Prohlédnutí zobrazuje přijetí víry.

Další citát z Izajáše 42:18:

Slyšte, hluší, prohlédněte, slepí, ať vidíte!

Význam těchto slov je opět stejný.

U Ezechiela 12:2:

Mají oči k vidění, ale nevidí, mají uši k slyšení, ale neslyší. Jsou dům vzpurný.

Tato slova mluví o lidech, kteří jsou schopni rozumět, uznat a přijmout a mít víru, ale nečiní to. Ze skutečnosti, že Pán byl představován bronzovým hadem na poušti, je zřejmé, že vidět znamená mít víru, protože každý, kdo na hada pohlédl, byl uzdraven. Mojžíš to popisuje následovně:

„Udělej si hada Ohnivce a připevni ho na žerď. Když se na něj kterýkoli uštknutý podívá, zůstane naživu.” Jestliže někoho uštkl had a on pohlédl na hada bronzového, zůstal naživu. (4. Mojžíšova 21:8,9)

Z uvedeného je patrné, že slovo vidět znamená mít víru. Co jiného by v tomto případě mohlo slovo vidět znamenat než zobrazení víry v Pána? Je to také patrné z faktu, že jméno Ruben (Jákobův prvorozený), které pochází ze slova vidět, ve vnitřním smyslu znamená víru. (Viz č. 352 a 367 ohledně prvorozených v církvi.)

367. Není potřeba potvrzovat tyto skutečnosti podobnými citáty z Bible, kromě důkazu, že láska k bližnímu je reprezentována bratrem víry a že pole označuje vše, co se týká nauky. Že láska k bližnímu je bratrem víry, je zřejmé z charakteru či podstaty víry. Toto bratrství bylo zobrazeno Ezauem a Jákobem a bylo podstatou jejich sporu o prvorozenství a následné nadvlády. Bylo to také znázorněno Faresem a Zaharem, syny Tamařinými z Judy (Genesis 38:28-30) a Efraimem a Manasesem (Genesis 48:13-14), kde se v obou případech také jedná o prvorozenství a v důsledku toho i o panování. Obě totiž, víra a láska k bližnímu, jsou plody církve. Víra je zvána muž, jako Kain ve verši 1 této kapitoly (Genesis 4:1), a láska je zvaná bratr, jako v Izajášovi 19:2, Jeremiášovi 13:14 a na dalších místech. Spojení víry a lásky k bližnímu je nazýváno bratrskou smlouvou (Ámos 1:9). Podobný Kainovi a Ábelovi je případ Jákoba a Ezaua, jak již bylo řečeno. Jákob si také přál podmanit si svého bratra Ezaua, jak je patrno u Ozeáše 12:3-4:

„… Jákoba ztrestá za jeho cesty, odplatí mu podle jeho skutků. Už v mateřském životě úskočně jednal se svým bratrem,… “

Ale že Ezau - neboli láska k bližnímu představovaná či symbolizovaná Ezauem - měl přece jenom panovat nad Jákobem, to je zřejmé z proroctví jeho otce Izáka:

„Tvé sídliště bude bez žírnosti země, bez rosy shůry, rosy nebeské. Bude tě živit meč, avšak svému bratru budeš sloužit. Jen když se budeš toulat bez domova, setřeseš jeho jho ze své šíje.“ (Genesis 27:40)

Nebo - což je totéž - církev pohanů neboli nová církev je reprezentována Ezauem a židovská církev Jákobem. Proto se tak často opakuje, že Židé by měli uznávat pohany jako bratry. A v církvi vzniklé z pohanů neboli v primitivní křesťanské církvi se nazývají všichni bratry a sestrami, což má původ v jejich vzájemné blíženské lásce. Ty, kteří slyší Slovo Boží a podle něho žijí, nazývá Pán „bratři“ (viz Lukáš 8:21). Ti, kteří slyší, jsou ti, kdo mají víru a lidé, kteří podle ní žijí, mají lásku k bližnímu neboli charitu. Ti však, kdo slyší neboli ti, kdo říkají, že mají víru, ale podle víry nežijí, čili nemají lásku k bližnímu, nejsou bratři a Pán je přirovnává k bláznům (viz Matouš 7:24-26).