Bible

 

Genesis 3

Studie

   

1 Had pak byl nejchytřejší ze všech živočichů polních, kteréž byl učinil Hospodin Bůh. A ten řekl ženě: Tak-liž jest, že vám Bůh řekl: Nebudete jísti z každého stromu rajského?

2 I řekla žena hadu: Ovoce stromů rajských jíme;

3 Ale o ovoci stromu, kterýž jest u prostřed ráje, řekl Bůh: Nebudete ho jísti, aniž se ho dotknete, abyste nezemřeli.

4 I řekl had ženě: Nikoli nezemřete smrtí!

5 Ale Bůh, že v kterýkoli den z něho jísti budete, otevrou se oči vaše; a budete jako bohové, vědouce dobré i zlé.

6 Viduci tedy žena, že dobrý jest strom k jídlu i příjemný očima, a k nabytí rozumnosti strom žádostivý, vzala z ovoce jeho a jedla; dala také i muži svému s sebou, a on jedl.

7 Tedy otevříny jsou oči obou dvou, a poznali, že jsou nazí; i navázali lístí fíkového a nadělali sobě věníků.

8 A v tom uslyšeli hlas Hospodina Boha chodícího po ráji k větru dennímu; i skryl se Adam a žena jeho před tváří Hospodina Boha, u prostřed stromoví rajského.

9 I povolal Hospodin Bůh Adama, a řekl jemu: Kdež jsi?

10 Kterýžto řekl: Hlas tvůj slyšel jsem v ráji a bál jsem se, že jsem nahý; protož skryl jsem se.

11 I řekl Bůh: Kdožť oznámil, že jsi nahý? Nejedl-lis ale z toho stromu, z něhožť jsem jísti zapověděl?

12 I řekl Adam: Žena, kterouž jsi mi dal, aby byla se mnou, ona mi dala z stromu toho, a jedl jsem.

13 I řekl Hospodin Bůh ženě: Což jsi to učinila? I řekla žena: Had mne podvedl, i jedla jsem.

14 Tedy řekl Hospodin Bůh hadu: Že jsi to učinil, zlořečený budeš nade všecka hovada a nade všecky živočichy polní; po břiše svém plaziti se budeš, a prach žráti budeš po všecky dny života svého.

15 Nad to, nepřátelství položím mezi tebou a mezi ženou, i mezi semenem tvým a semenem jejím; ono potře tobě hlavu, a ty potřeš jemu patu.

16 Ženě pak řekl: Velice rozmnožím bolesti tvé a počínání tvá, s bolestí roditi budeš děti, a pod mocí muže tvého bude žádost tvá, a on panovati bude nad tebou.

17 Adamovi také řekl: Že jsi uposlechl hlasu ženy své, a jedl jsi z stromu toho, kterýžť jsem zapověděl, řka: Nebudeš jísti z něho; zlořečená země pro tebe, s bolestí jísti budeš z ní po všecky dny života svého.

18 Trní a bodláčí tobě ploditi bude, i budeš jísti byliny polní.

19 V potu tváři své chléb jísti budeš, dokavadž se nenavrátíš do země, poněvadž jsi z ní vzat. Nebo prach jsi a v prach se navrátíš.

20 Dal pak byl Adam jméno ženě své Eva, proto že ona byla mátě všech živých.

21 I zdělal Hospodin Bůh Adamovi a ženě jeho oděv kožený, a přioděl je.

22 Tedy řekl Hospodin Bůh: Aj, člověk učiněn jest jako jeden z nás, věda dobré i zlé; pročež nyní, aby nevztáhl ruky své, a nevzal také z stromu života, a jedl by, i byl by živ na věky, vyžeňme jej.

23 I vypustil jej Hospodin Bůh z zahrady Eden, aby dělal zemi, z níž vzat byl.

24 A tak vyhnal člověka a osadil zahradu Eden cherubíny k východní straně s mečem plamenným blýskajícím se, aby ostříhali cesty k stromu života.

   

Ze Swedenborgových děl

 

Tajemství nebe # 301

Prostudujte si tuto pasáž

  
/ 10837  
  

301. Dále není známo, že kdyby tito lidé byli uvedeni do tajemství víry, byli by navěky zatraceni, což je slovy nepřipustím, aby vztáhl ruku po stromu životů, jedl a byl živ navěky. Vysvětlení je následující: Když lidé zvrátili řád života do té míry, že už nebyli ochotni přijmout život nebo moudrost z žádného jiného zdroje než ze sebe samotných a svých vlastních schopností, začali rozumovat o všem, co slyší, včetně víry, zda to je či není pravda. Protože tou hlavní autoritou v tomto rozhodování učinili sami sebe - svoje smysly a fakta, která měli uložená v paměti, muselo to vést k odmítnutí toho, co se týkalo víry a nakonec k rouhání a znesvěcování. Taková situace končí tím, že se člověk už nestará, jestli směšuje věci svaté se světskými.

Stane-li se člověk takovým, je na tom duchovně tak špatně, že už nemá v dalším životě žádnou naději na spásu. To, co je totiž znesvěcením pomíchané, lpí na sobě navzájem tak silně, že kdykoli se objeví myšlenka na něco svatého, objeví se zároveň s ní i myšlenka na něco znesvěceného, což znamená, že člověk nemůže být v žádné jiné společnosti, než mezi zatracenými.

Duchové ve světě duchů a ještě více andělé v nebi dokážou velmi přesně vycítit, co je uvnitř člověka, a to na základě jediné jeho představy. Pokud jsou znesvěcené představy spojeny s představami svatými, je jejich vzájemné odtržení možné pouze za pekelného utrpení, které je tak hrozné, že člověk - kdyby to věděl předem - vyhýbal by se znesvěcování jako peklu samotnému.

  
/ 10837  
  

Přeložil: rev. Mgr. Pavel Heger Jazyková úprava: Mgr. Květoslava Hegrová; Návrh a zpracování obálky: dr. Jan Buchta, Vydáno vlastním nákladem r. 2017 ISBN 978-80-270-1572-6