Bible

 

Genesis 3

Studie

   

1 Had pak byl nejchytřejší ze všech živočichů polních, kteréž byl učinil Hospodin Bůh. A ten řekl ženě: Tak-liž jest, že vám Bůh řekl: Nebudete jísti z každého stromu rajského?

2 I řekla žena hadu: Ovoce stromů rajských jíme;

3 Ale o ovoci stromu, kterýž jest u prostřed ráje, řekl Bůh: Nebudete ho jísti, aniž se ho dotknete, abyste nezemřeli.

4 I řekl had ženě: Nikoli nezemřete smrtí!

5 Ale Bůh, že v kterýkoli den z něho jísti budete, otevrou se oči vaše; a budete jako bohové, vědouce dobré i zlé.

6 Viduci tedy žena, že dobrý jest strom k jídlu i příjemný očima, a k nabytí rozumnosti strom žádostivý, vzala z ovoce jeho a jedla; dala také i muži svému s sebou, a on jedl.

7 Tedy otevříny jsou oči obou dvou, a poznali, že jsou nazí; i navázali lístí fíkového a nadělali sobě věníků.

8 A v tom uslyšeli hlas Hospodina Boha chodícího po ráji k větru dennímu; i skryl se Adam a žena jeho před tváří Hospodina Boha, u prostřed stromoví rajského.

9 I povolal Hospodin Bůh Adama, a řekl jemu: Kdež jsi?

10 Kterýžto řekl: Hlas tvůj slyšel jsem v ráji a bál jsem se, že jsem nahý; protož skryl jsem se.

11 I řekl Bůh: Kdožť oznámil, že jsi nahý? Nejedl-lis ale z toho stromu, z něhožť jsem jísti zapověděl?

12 I řekl Adam: Žena, kterouž jsi mi dal, aby byla se mnou, ona mi dala z stromu toho, a jedl jsem.

13 I řekl Hospodin Bůh ženě: Což jsi to učinila? I řekla žena: Had mne podvedl, i jedla jsem.

14 Tedy řekl Hospodin Bůh hadu: Že jsi to učinil, zlořečený budeš nade všecka hovada a nade všecky živočichy polní; po břiše svém plaziti se budeš, a prach žráti budeš po všecky dny života svého.

15 Nad to, nepřátelství položím mezi tebou a mezi ženou, i mezi semenem tvým a semenem jejím; ono potře tobě hlavu, a ty potřeš jemu patu.

16 Ženě pak řekl: Velice rozmnožím bolesti tvé a počínání tvá, s bolestí roditi budeš děti, a pod mocí muže tvého bude žádost tvá, a on panovati bude nad tebou.

17 Adamovi také řekl: Že jsi uposlechl hlasu ženy své, a jedl jsi z stromu toho, kterýžť jsem zapověděl, řka: Nebudeš jísti z něho; zlořečená země pro tebe, s bolestí jísti budeš z ní po všecky dny života svého.

18 Trní a bodláčí tobě ploditi bude, i budeš jísti byliny polní.

19 V potu tváři své chléb jísti budeš, dokavadž se nenavrátíš do země, poněvadž jsi z ní vzat. Nebo prach jsi a v prach se navrátíš.

20 Dal pak byl Adam jméno ženě své Eva, proto že ona byla mátě všech živých.

21 I zdělal Hospodin Bůh Adamovi a ženě jeho oděv kožený, a přioděl je.

22 Tedy řekl Hospodin Bůh: Aj, člověk učiněn jest jako jeden z nás, věda dobré i zlé; pročež nyní, aby nevztáhl ruky své, a nevzal také z stromu života, a jedl by, i byl by živ na věky, vyžeňme jej.

23 I vypustil jej Hospodin Bůh z zahrady Eden, aby dělal zemi, z níž vzat byl.

24 A tak vyhnal člověka a osadil zahradu Eden cherubíny k východní straně s mečem plamenným blýskajícím se, aby ostříhali cesty k stromu života.

   

Ze Swedenborgových děl

 

Tajemství nebe # 300

Prostudujte si tuto pasáž

  
/ 10837  
  

300. Co se týče prvního tajemství, že Hospodinem Bohem je myšlen Pán a zároveň nebe, je potřeba si všimnout, že v Písmu je - vždy z nějakého skrytého důvodu - Pán někdy nazýván pouze „Hospodin“, jindy „Hospodin Bůh“, jindy chvíli „Hospodin“ a chvíli „Bůh“, jindy „Pán“, někdy „Bůh Izraele“ atd.

V první kapitole Genesis je řečeno:

„Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby.“ Je použito pouze slovo „Bůh“ a „Hospodinem Bohem“ není zván až do další kapitoly Genesis, kde se pojednává o nebeském člověku. Nazývá se „Hospodinem“ (překlady užívají též výraz „Jahve“ či „Jehova“) proto, že On Sám existuje nebo žije, a to ze své vlastní podstaty. (Pozn. překl.: Jeho jméno - v originále JHVH - je odvozeno od hebrejského slovesa s významem „být“.) „Bohem“ se nazývá proto, že je všemohoucí. Toto Jeho jméno v hebrejštině souvisí se slovem vyjadřujícím moc, což je patrné v Písmu, kde se toto rozlišování vyskytuje (Izajáš 49:25; 55:7, žalmu 18:3, 29, 31, 32, 31:15, 38:16).

Na základě toho byl každý anděl nebo duch, který mluvil k lidem na zemi a o kterém se předpokládalo, že má nějakou moc, nazýván „bohem“, jak je zřejmé ze žalmu 82:1:

„V shromáždění bohů postavil se Bůh, vykoná soud mezi bohy.“

A také v žalmu 89:7:

„Vždyť kdo v oblacích se může Hospodinu rovnat? Kdo z Božích synů se podobá Hospodinu?“

Dále v žalmu 136:2, 3:

„Chválu vzdejte Bohu bohů, jeho milosrdenství je věčné. Chválu vzdejte Pánu pánů, jeho milosrdenství je věčné.“

Také lidé jako bytosti, kterým byly svěřeny určité schopnosti, jsou nazýváni bohy - např. v žalmu 82:6 a v Janovi 10:34-35. O Mojžíšovi je též řečeno, že byl pro faraona bohem (2. Mojžíšova 7:1). Z toho důvodu je slovo „Bůh“ v hebrejštině v množném čísle - „Elohim“. „Hospodinem Bohem“ je však v Písmu myšlen pouze Pán Sám, jelikož je jenom jeden Bůh.

Andělé sami od sebe nemají žádnou moc, ale mají ji výhradně od Pána, což uznávají. Kdekoli se však něco děje prostřednictvím nebo s pomocí andělů, jako např. v 1. kapitole Genesis, mluví se o Bohu v množném čísle. Zde ve 3. kapitole, protože nebeský člověk nemohl být srovnáván s Pánem, ale jenom s anděly, je řečeno:

„teď je člověk jako jeden z nás, zná dobré i zlé“, což znamená, že je rozumný a moudrý.

  
/ 10837  
  

Přeložil: rev. Mgr. Pavel Heger Jazyková úprava: Mgr. Květoslava Hegrová; Návrh a zpracování obálky: dr. Jan Buchta, Vydáno vlastním nákladem r. 2017 ISBN 978-80-270-1572-6