301. Dále není známo, že kdyby tito lidé byli uvedeni do tajemství víry, byli by navěky zatraceni, což je slovy nepřipustím, aby vztáhl ruku po stromu životů, jedl a byl živ navěky. Vysvětlení je následující: Když lidé zvrátili řád života do té míry, že už nebyli ochotni přijmout život nebo moudrost z žádného jiného zdroje než ze sebe samotných a svých vlastních schopností, začali rozumovat o všem, co slyší, včetně víry, zda to je či není pravda. Protože tou hlavní autoritou v tomto rozhodování učinili sami sebe - svoje smysly a fakta, která měli uložená v paměti, muselo to vést k odmítnutí toho, co se týkalo víry a nakonec k rouhání a znesvěcování. Taková situace končí tím, že se člověk už nestará, jestli směšuje věci svaté se světskými.

Stane-li se člověk takovým, je na tom duchovně tak špatně, že už nemá v dalším životě žádnou naději na spásu. To, co je totiž znesvěcením pomíchané, lpí na sobě navzájem tak silně, že kdykoli se objeví myšlenka na něco svatého, objeví se zároveň s ní i myšlenka na něco znesvěceného, což znamená, že člověk nemůže být v žádné jiné společnosti, než mezi zatracenými.

Duchové ve světě duchů a ještě více andělé v nebi dokážou velmi přesně vycítit, co je uvnitř člověka, a to na základě jediné jeho představy. Pokud jsou znesvěcené představy spojeny s představami svatými, je jejich vzájemné odtržení možné pouze za pekelného utrpení, které je tak hrozné, že člověk - kdyby to věděl předem - vyhýbal by se znesvěcování jako peklu samotnému.