Die Bibel

 

Jeremiáše 44

Lernen

   

1 Slovo, kteréž se stalo k Jeremiášovi proti všechněm Judským bydlícím v zemi Egyptské, kteříž bydlili v Magdol a v Tachpanches, a v Nof, a v zemi Patros, řkoucí:

2 Takto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraelský: Vy jste viděli všecko to zlé, kteréž jsem uvedl na Jeruzalém a na všecka města Judská, že aj, pustá jsou podnes, tak že v nich není žádného obyvatele,

3 Pro nešlechetnost jejich, kterouž páchali, aby jen popouzeli mne, chodíce kaditi a sloužiti bohům cizím, jichž neznali sami, vy, ani otcové vaši,

4 Ješto posílal jsem k vám všecky služebníky své proroky, ráno přivstávaje, a to ustavičně, říkaje: Nečiňte medle této věci ohavné, kteréž nenávidím.

5 Ale neuposlechli, aniž naklonili ucha svého, aby se navrátili od nešlechetnosti své, a aby nekadili bohům cizím.

6 Protož vylita jest prchlivost má i hněv můj, a rozpálil se v městech Judských i po ulicích Jeruzalémských, tak že obrácena jsou v poušť a v pustinu, jakž viděti v dnešní den.

7 Nyní pak takto praví Hospodin Bůh zástupů, Bůh Izraelský: Proč vy činíte zlé převeliké proti dušem svým, abyste vyplénili z sebe muže i ženu, dítě i prsí požívajícího z prostředku Judy, abyste nepozůstavili sobě ostatků,

8 Popouzejíce mne dílem ruku svých, kadíce bohům cizím v zemi Egyptské, do níž jste vešli, abyste tam byli pohostinu, abyste vyplénili sebe, a byli k zlořečení a za útržku u všech národů země?

9 Zdali jste zapomenuli na nešlechetnosti otců svých, a na nešlechetnosti králů Judských, a na nešlechetnosti manželek jejich, a na nešlechetnosti své, i na nešlechetnosti manželek svých, kteréž páchali v zemi Judské a po ulicích Jeruzalémských?

10 Nekořili se až do tohoto dne, aniž se báli, aniž chodili v zákoně mém a v ustanoveních mých, kteráž předkládám vám jako i otcům vašim.

11 Protož takto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraelský: Aj, já obracím tvář svou proti vám k zlému, totiž abych vyplénil všecky Judské.

12 Zhubím zajisté ostatek Judských, kteříž svévolně vešli do země Egyptské, aby tam byli pohostinu, tak že zhynou docela všickni v zemi Egyptské. Padnou od meče, hladem docela zhynou, od nejmenšího až do největšího, mečem a hladem pomrou; nadto budou k proklínání a k užasnutí, a k zlořečení a za útržku.

13 Nebo navštívím ty, kteříž bydlí v zemi Egyptské, jako jsem navštívil Jeruzalém mečem, hladem a morem,

14 Tak že nebude, kdo by ušel, neb pozůstal z ostatků Judských, kteříž přišli do země Egyptské, aby tam byli pohostinu, aby se zase navrátiti mohli do země Judské. Čímž se však troštují, že se zase navrátí, aby přebývali tam, ale nenavrátíť se, než ti, kteříž sami ujdou.

15 Tedy odpověděli Jeremiášovi všickni ti muži, věděvše, že kadívaly manželky jejich bohům cizím, ty všecky ženy, jichž stál veliký zástup, i všecken lid přebývající v zemi Egyptské v Patros, řkouce:

16 V té věci, o kteréž jsi nám mluvil ve jménu Hospodinovu, neuposlechneme tebe.

17 Ale dosti činiti chceme každému slovu, kteréž by pošlo z úst našich, kadíce tvoru nebeskému, a obětujíce jemu oběti mokré, jakž jsme činívali my i otcové naši, králové naši i knížata naše po městech Judských a po ulicích Jeruzalémských; nebo nasyceni jsme bývali chlebem, a bývali jsme veseli, zlého pak neokoušeli jsme.

18 Ale jakž jsme přestali kaditi tvoru nebeskému, a obětovati jemu oběti mokré, nedostatek trpíme ve všem, a mečem i hladem hyneme.

19 Že pak kadíme tvoru nebeskému, a obětujeme jemu oběti mokré, zdaliž bez znamenitých mužů našich pečeme jemu koláče, službu jemu konajíce, a obětujíce jemu oběti mokré?

20 Tedy řekl Jeremiáš všemu lidu, mužům i ženám a všemu lidu, kteříž jemu to odpověděli, řka:

21 Zdaliž na kadidlo, jímž jste kadívali po městech Judských a po ulicích Jeruzalémských vy i otcové vaši, králové vaši i knížata vaše i lid země, nerozpomenul se Hospodin, a zdaž jím to nepohnulo,

22 Tak že nemohl Hospodin více snášeti nešlechetnosti předsevzetí vašich a ohavností, kteréž jste činili? Pročež obrácena jest země vaše v poušť a v pustinu a v zlořečenství, tak že není v ní žádného obyvatele, jakž dnešní den jest.

23 Proto že jste kadívali, a že jste hřešili proti Hospodinu, a neposlouchali jste hlasu Hospodinova, a tak v zákoně jeho a v ustanoveních jeho ani v svědectvích jeho nechodili jste, protož potkalo vás zlé toto, jakž viděti dnešní den.

24 Nadto řekl Jeremiáš všemu tomu lidu i všechněm těm ženám: Slyšte slovo Hospodinovo všickni Judští, kteříž jste v zemi Egyptské:

25 Takto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraelský, řka: Vy i ženy vaše ústy svými jste mluvili, a rukami doplnili, říkajíce: Konečněť budeme plniti sliby své, kteréž jsme slíbili, kadíce tvoru nebeskému, a obětujíce jemu oběti mokré, a tak vší snažností vyplňujete sliby vaše, a všelijak slibům vašim dosti činíte.

26 Protož slyšte slovo Hospodinovo všickni Judští, kteříž bydlíte v zemi Egyptské: Aj, já přisahám skrze jméno své veliké, praví Hospodin, že nebude více vzýváno jméno mé ústy žádného muže Judského po vší zemi Egyptské, kterýž by řekl: Živť jest Panovník Hospodin.

27 Aj, já bdíti budu nad nimi k zlému a ne k dobrému, i budou pléněni všickni muži Judští, kteříž jsou v zemi Egyptské, mečem a hladem, dokudž by docela nezhynuli.

28 Kteříž pak ujdou meče, navrátí se z země Egyptské do země Judské, lidu malý počet. I zvědíť všickni ostatkové Judští, kteříž přišli do země Egyptské, aby tam byli pohostinu, čí slovo ostojí, mé-li čili jejich.

29 A toto mějte za znamení, dí Hospodin, že já trestati budu vás v místě tomto, abyste věděli, že jistotně ostojí slova má proti vám k zlému.

30 Takto praví Hospodin: Aj, já vydám Faraona Chofra krále Egyptského v ruku nepřátel jeho a v ruku hledajících bezživotí jeho, jako jsem vydal Sedechiáše krále Judského v ruku Nabuchodonozora krále Babylonského, nepřítele jeho, a hledajícího bezživotí jeho.

   

Aus Swedenborgs Werken

 

Apocalypse Explained #83

studieren Sie diesen Abschnitt

  
/ 1232  
  

83. And was dead. That this signifies that He is rejected, is evident from this, that the Lord is said to be dead, when there are no longer faith in and love to Him; for the Lord lives with those who are in love and in faith to Him; but with those who are not in love and in faith He does not live, but is said to be dead, because rejected. This is what is here meant, in the internal sense, by "and was dead," but in the sense of the letter it denotes that He was crucified. The Lord's being crucified also similarly signifies, in the internal sense, that He was rejected and so treated by the Jews. For the Lord, when He was in the world, was Divine truth itself; and because Divine truth was altogether rejected by the Jews, therefore also the Lord, who was the Divine truth, suffered Himself to be crucified. Such things are signified by all the facts related by the Evangelists concerning the Lord's passion; the particulars relating thereto, even the most detailed, involve such a signification; therefore, when the Lord speaks of His passion, He calls Himself the Son of man, that is, Divine truth (as may be seen above, n. 63). That the Divine truth was entirely rejected by the Jews is well known, for they did not acknowledge anything said by Him, not even that He was the Son of God.

[2] From these considerations it can be known how those things also are to be understood which the Lord spake to His disciples concerning His rejection by the Jews. Thus in Luke:

"The Son of man must suffer many things, and be rejected of the elders and chief priests and scribes" (9:22).

And again:

"The Son of man must suffer many things, and be rejected of this generation" (17:25).

In Mark:

"It is written of the Son of man, that he must suffer many things, and be set at nought" (9:12).

In Luke:

"When Jesus took unto him the twelve, he said unto them, Behold, we go up to Jerusalem, and all things foretold by the prophets concerning the Son of man shall be accomplished; that he shall be delivered unto the Gentiles, and shall be mocked and spitefully entreated, and spit upon; and afterwards they shall scourge him, and put him to death; and the third day he shall rise again" (18:31, 32, 33).

The particulars here mentioned show how the Jews treated the Divine truth, which was from the Word. Jerusalem, in this passage, is the Jewish church; to be delivered to the Gentiles, to be mocked, to be spitefully entreated, to be spit upon, to be scourged, to be put to death, denote the wicked ways in which they treated Divine truth; and because the Lord was Divine truth itself, as being the Word (John 1:14), and it was foretold in the prophets that Divine truth would be so treated in the end of the church, therefore it is said that all things should be accomplished which are written by the prophets concerning the Son of man.

[3] Similarly it is said in another passage:

"These are the words which I spake unto you, while I was yet with you, that all things must be fulfilled which are written in the law of Moses, and in the prophets, and in the Psalms, concerning me" (Luke 24:44).

That all things were accomplished, when Jesus was crucified, He Himself said, when He was upon the cross:

"When Jesus knew that all things were now accomplished, that the Scripture might be fulfilled, he saith, I thirst" (John 19:28).

The reason why He then said, I thirst, was, because He desired a new church, which should acknowledge Him. (That to thirst, in the spiritual sense, signifies to desire, and that it is said of the truths of the church, may be seen, Arcana Coelestia 4958, 4976, 8568.)

These are also the things which are predicted by Daniel concerning vastation and desolation:

"After sixty and two weeks shall Messiah be cut off, but not for himself; and the people of the prince that shall come, shall destroy the city and the sanctuary, so that its end shall be with a flood. At last upon the bird of abominations shall be desolation, and even to the consummation and decision it shall drop upon the devastation" (9:26, 27).

Desolation and vastation signify reprobation and rejection of Divine truth, with those who are of the church (as may be seen, Arcana Coelestia 5360, 5376).

[4] That Divine truth, which is the Word, was so rejected by the Jews, is also meant by these words in Matthew:

"I say unto you, That Elias is come already, and they knew him not, but have done unto him whatsoever they listed. Likewise also shall the Son of man suffer of them" (17:12).

By Elias is signified the Word (as may be seen in Arcana Coelestia, in the preface to Gen. chapter 18, and n. 2762, 5247), and also by John the Baptist, therefore he was called Elias (n. 7643, 9372). Hence it is plain what is signified by its being said that Elias was come, and that they had done to him whatsoever they listed, and that the Son of man would in like manner suffer of them.

How the Jews explained the Word, and thus rejected it, is evident from very many passages in the Evangelists, where the Lord makes it clear. From these considerations it is now evident, that by "I was dead," is signified that He was rejected. (That the Lord also by the passion of the cross, glorified His Human, that is, made it Divine, may be seen in The Doctrine of the New Jerusalem 294, 295, 302, 305.)

  
/ 1232  
  

Translation by Isaiah Tansley. Many thanks to the Swedenborg Society for the permission to use this translation.