Die Bibel

 

Genesis 8

Lernen

   

1 Rozpomenul se pak Bůh na Noé, i všecky živočichy a všecka hovada, kteráž byla s ním v korábu; pročež uvedl Bůh vítr na zemi, i zastavily se vody.

2 A zavříny jsou studnice propasti i průduchové nebeští, a zastaven jest příval s nebe.

3 I navrátily se vody se svrchku země, odcházejíce zase, a opadly vody po stu a padesáti dnech,

4 Tak že odpočinul koráb sedmého měsíce, v sedmnáctý den toho měsíce na horách Ararat.

5 Když pak vody odcházely a opadaly až do desátého měsíce, prvního dne téhož desátého měsíce ukázali se vrchové hor.

6 I stalo se po čtyřidcíti dnech, otevřev Noé okno v korábu, kteréž byl udělal,

7 Vypustil krkavce. Kterýžto vyletuje zase se vracoval, dokudž nevyschly vody na zemi.

8 Potom vypustil holubici od sebe, aby věděl, již-li by opadly vody se svrchku země.

9 Kterážto když nenašla, kde by odpočinula noha její, navrátila se k němu do korábu; nebo vody byly po vší zemi. On pak vztáhna ruku svou, vzal ji, a vnesl k sobě do korábu.

10 A počekal ještě sedm dní jiných, a opět vypustil holubici z korábu.

11 I přiletěla k němu holubice k večerou, a aj, list olivový utržený v ústech jejích. Tedy poznal Noé, že opadly vody se svrchku země.

12 I čekal ještě sedm dní jiných, a opět vypustil holubici, kterážto nevrátila se k němu více.

13 I stalo se šestistého prvního léta, v první den měsíce prvního, že vyschly vody na zemi. I odjal Noé přikrytí korábu a uzřel, ano již oschl svrchek země.

14 Druhého pak měsíce, v dvadcátý sedmý den téhož měsíce oschla země.

15 I mluvil Bůh k Noé, řka:

16 Vyjdi z korábu, ty i žena tvá, a synové tvoji, i ženy synů tvých s tebou.

17 Všecky živočichy, kteříž jsou s tebou ze všelikého těla, tak z ptactva jako z hovad a všelikého zeměplazu, kterýž se hýbe na zemi, vyveď s sebou; ať se v hojnosti rozplozují na zemi, a rostou a množí se na zemi.

18 I vyšel Noé a synové jeho, i žena jeho a ženy synů jeho s ním;

19 Každý živočich, každý zeměplaza všecko ptactvo, všecko, což se hýbe na zemi, po pokoleních svých vyšlo z korábu.

20 Tedy vzdělal Noé oltář Hospodinu, a vzav ze všech hovad čistých i ze všeho ptactva čistého, obětoval zápaly na tom oltáři.

21 I zachutnal Hospodin vůni tu příjemnou, a řekl Hospodin v srdci svém: Nebudu více zlořečiti zemi pro člověka, proto že myšlení srdce lidského zlé jest od mladosti jeho; aniž budu více bíti všeho, což živo jest, jako jsem učinil.

22 Nýbrž dokavadž země trvati bude, setí a žeň, studeno i horko, léto a zima, den také a noc nepřestanou.

   

Aus Swedenborgs Werken

 

Tajemství nebe #934

studieren Sie diesen Abschnitt

  
/ 10837  
  

934. Chlad zobrazuje nedostatek lásky, přesněji řečeno nedostatek účinné lásky k bližnímu a nedostatek víry. To je zřejmé z následujících citátů v Písmu. Andělu církve v Laodikeji je řečeno:

Vím o tvých skutcích; nejsi studený ani horký. Kéž bys byl studený anebo horký! Ale že jsi vlažný, a nejsi horký ani studený, nesnesu tě v ústech. (Zjevení Janovo 3:15-16)

Zde slovo studený zobrazuje duchovní stav, kdy člověk nemá účinnou lásku k bližnímu, a slovo žhavý stav, kdy účinnou lásku k bližnímu má.

U Izajáše 18:4 čteme:

Neboť Hospodin mi praví toto: „Klidně budu přihlížet ze svého stanoviště, budu jak sálavé horko v záři slunce, jako rosný oblak v horku žní.

Zde se pojednává o založení nové církve. Sálavé horko a horko žní zde symbolizují lásku a účinnou lásku k bližnímu.

U stejného proroka (Izajáš 3:9):

...je výrok Hospodina, který má oheň na Sijónu a pec v Jeruzalémě.

Oheň zobrazuje lásku.

O cherubínech, které viděl Ezechiel:

Svým vzhledem se ty bytosti podobaly hořícímu řeřavému uhlí. Vypadaly jako pochodně a oheň procházel mezi bytostmi a zářil, totiž z toho ohně šlehal blesk. (Ezechiel 1:13)

II. O Pánu je ve stejné kapitole řečeno:

A nahoře nad klenbou, kterou měly nad hlavou, bylo cosi, co vypadalo jako safírový kámen podoby trůnu, a na té podobě trůnu, nahoře na něm, bylo cosi, co vypadalo jako člověk. I viděl jsem, jako by se třpytil oslnivý vzácný kov; vypadalo to jako oheň uvnitř i okolo; směrem od toho, co vypadalo jako bedra, nahoru a směrem od toho dolů jsem viděl, co vypadalo jako oheň šířící záři dokola. (Ezechiel 1:26-27, 8:2)

Zde oheň opět zobrazuje lásku.

U Daniela 7:9,10 čteme:

...usedl Věkovitý...jeho stolec – plameny ohně, jeho kola – hořící oheň. Řeka ohnivá proudila a vycházela od něho, tisíce tisíců sloužily jemu a desetitisíce desetitisíců stály před ním.

Oheň zobrazuje lásku Pána.

Já sám, je výrok Hospodinův, budu ohnivou hradbou kolem něho. (Zachariáš 2:5)

V tomto citátu se mluví o Novém Jeruzalémě.

Z vichrů si činíš své posly, z ohnivých plamenů sluhy. (žalm 104:4)

Ohnivé plameny zobrazují to, co je nebesko-duchovní.

III. Protože oheň znamená lásku, symbolizuje zároveň Pána a Jeho milosrdenství. To je zřejmé z textu Leviticus 6:6:

Oheň na oltáři bude stále udržován, nesmí vyhasnout.

Proto Áron musel nejprve pálit kadidlo ohněm z oltáře, kde se připravovala zápalná oběť, než mohl vykonat smírčí obřady (viz Leviticus 16:12-14). Jestliže od Hospodina vyšel oheň a pozřel na oltáři zápalnou oběť i obětovaný tuk (Leviticus 9:24), bylo zřejmé, že Hospodin oběť přijal. V Písmu oheň symbolizuje také sebelásku a s ní spojené žádosti. S touto láskou nebeská láska nikdy nemůže souhlasit. Proto byli Áronovi synové pozřeni ohněm, protože před Hospodina přinesli cizí oheň (viz Leviticus 10:1-2). Cizí oheň zobrazuje sebelásku a lásku ke světu a všechny touhy s těmito láskami spojené. Nebeská láska se navíc zlým lidem jeví jako oheň pálící a požírající, a proto je připisován Pánu. Např. oheň na hoře Sinaj, který představuje lásku nebo milosrdenství Pána, byl lidmi vnímán jako oheň pohlcující. Proto řekli Mojžíšovi, že si už nepřejí slyšet hlas Hospodina nebo vidět veliký oheň, aby nezemřeli (viz Deuteronomy 18:16). Takto se jevila Boží láska nebo milosrdenství lidem ponořeným do ohně sebelásky a lásky ke světu.

  
/ 10837  
  

Přeložil: rev. Mgr. Pavel Heger Jazyková úprava: Mgr. Květoslava Hegrová; Návrh a zpracování obálky: dr. Jan Buchta, Vydáno vlastním nákladem r. 2017 ISBN 978-80-270-1572-6