Die Bibel

 

Genesis 8

Lernen

   

1 Rozpomenul se pak Bůh na Noé, i všecky živočichy a všecka hovada, kteráž byla s ním v korábu; pročež uvedl Bůh vítr na zemi, i zastavily se vody.

2 A zavříny jsou studnice propasti i průduchové nebeští, a zastaven jest příval s nebe.

3 I navrátily se vody se svrchku země, odcházejíce zase, a opadly vody po stu a padesáti dnech,

4 Tak že odpočinul koráb sedmého měsíce, v sedmnáctý den toho měsíce na horách Ararat.

5 Když pak vody odcházely a opadaly až do desátého měsíce, prvního dne téhož desátého měsíce ukázali se vrchové hor.

6 I stalo se po čtyřidcíti dnech, otevřev Noé okno v korábu, kteréž byl udělal,

7 Vypustil krkavce. Kterýžto vyletuje zase se vracoval, dokudž nevyschly vody na zemi.

8 Potom vypustil holubici od sebe, aby věděl, již-li by opadly vody se svrchku země.

9 Kterážto když nenašla, kde by odpočinula noha její, navrátila se k němu do korábu; nebo vody byly po vší zemi. On pak vztáhna ruku svou, vzal ji, a vnesl k sobě do korábu.

10 A počekal ještě sedm dní jiných, a opět vypustil holubici z korábu.

11 I přiletěla k němu holubice k večerou, a aj, list olivový utržený v ústech jejích. Tedy poznal Noé, že opadly vody se svrchku země.

12 I čekal ještě sedm dní jiných, a opět vypustil holubici, kterážto nevrátila se k němu více.

13 I stalo se šestistého prvního léta, v první den měsíce prvního, že vyschly vody na zemi. I odjal Noé přikrytí korábu a uzřel, ano již oschl svrchek země.

14 Druhého pak měsíce, v dvadcátý sedmý den téhož měsíce oschla země.

15 I mluvil Bůh k Noé, řka:

16 Vyjdi z korábu, ty i žena tvá, a synové tvoji, i ženy synů tvých s tebou.

17 Všecky živočichy, kteříž jsou s tebou ze všelikého těla, tak z ptactva jako z hovad a všelikého zeměplazu, kterýž se hýbe na zemi, vyveď s sebou; ať se v hojnosti rozplozují na zemi, a rostou a množí se na zemi.

18 I vyšel Noé a synové jeho, i žena jeho a ženy synů jeho s ním;

19 Každý živočich, každý zeměplaza všecko ptactvo, všecko, což se hýbe na zemi, po pokoleních svých vyšlo z korábu.

20 Tedy vzdělal Noé oltář Hospodinu, a vzav ze všech hovad čistých i ze všeho ptactva čistého, obětoval zápaly na tom oltáři.

21 I zachutnal Hospodin vůni tu příjemnou, a řekl Hospodin v srdci svém: Nebudu více zlořečiti zemi pro člověka, proto že myšlení srdce lidského zlé jest od mladosti jeho; aniž budu více bíti všeho, což živo jest, jako jsem učinil.

22 Nýbrž dokavadž země trvati bude, setí a žeň, studeno i horko, léto a zima, den také a noc nepřestanou.

   

Aus Swedenborgs Werken

 

Tajemství nebe #927

studieren Sie diesen Abschnitt

  
/ 10837  
  

927. Slova již nikdy neprokleji zemi kvůli člověku znamenají, že lidstvo se již nikdy neodvrátí od Pána tím způsobem, jakým se odvrátili potomci lidí Nejstarší církve. To je zřejmé z toho, co bylo již dříve řečeno o těchto potomcích. Proklít ve vnitřním smyslu znamená odvrátit se (viz č. 223 a 245).

II. Toto i to, co potom následuje – tj. obzvláště skutečnost, že člověk se již nikdy neodvrátí tak, jako se odvrátili potomci Nejstarší církve a nikdy již sám sebe nezničí tak, jako se zničili tito potomci Nejstarší církve – je patrné z toho, co již bylo o této Nejstarší církvi i o církvi zvané Noe řečeno.

Vůle a rozum člověka Nejstarší církve tvořily jedinou mysl, a to tak, že láska byla zasazena do volní části mysli, zatímco víra do rozumové části (viz č. 310, 398, 640, 875). Potomci lidí Nejstarší církve tedy zdědili vůli a rozum, které byly spojeny v jedno. Důsledkem bylo, že když sebeláska a zlé touhy začaly ovládat volní část mysli, kde byly dříve láska k Pánu a účinná láska k bližnímu, nejenže byla zkažena vůle člověka, ale s ní zároveň i jeho rozumová část neboli jeho rozum.

Tento stav se ještě zhoršil, když poslední potomci spojili nepravdy se svými hříšnými žádostmi a tím se stali obry (Anákovci). Stali se lidmi, jejichž duchovní stav již nemohl být obnoven, protože obě části jejich mysli, tedy celá jejich mysl, byly zničeny.

III. Pán však tuto situaci předvídal, a proto učinil opatření, které člověku umožňuje být spasen. Člověku byla dána schopnost reformovat a znovuzrodit druhou část své mysli, a to část rozumovou, do níž může být zasazena nová vůle, což je svědomí. Prostřednictvím svědomí může Pán podněcovat dobro, které pramení v lásce nebo v účinné lásce k bližnímu a v pravdě víry. Tímto způsobem byl člověk díky Božímu milosrdenství obnoven. Toto vše je ve verši Genesis 8:21 myšleno slovy Již nikdy neprokleji zemi kvůli člověku, protože zaměření lidského srdce je od jeho mládí zlé, a už nikdy nepobiji všechno živé tak, jak jsem učinil.

  
/ 10837  
  

Přeložil: rev. Mgr. Pavel Heger Jazyková úprava: Mgr. Květoslava Hegrová; Návrh a zpracování obálky: dr. Jan Buchta, Vydáno vlastním nákladem r. 2017 ISBN 978-80-270-1572-6