868. Slova dokud se vody na zemi nevysušily zobrazují zdánlivé rozptýlení nepravd, což je patrné z duchovního stavu člověka, jestliže je v procesu znovuzrození. V současné době se každý domnívá, že v průběhu procesu znovuzrození jsou zlo a nepravda člověka zcela izolovány a odstraněny, takže nakonec, poté co je člověk znovuzrozen, u něho už žádné zlo a nepravda nejsou a on je nevinný a spravedlivý jako by se omyl vodou. To je však naprostý omyl. Ani jediné zlo a ani jediná nepravda není nikdy rozptýlena tak, že by byla odstraněna. Naopak – všechno dědičné zlo i zlo získané našimi skutky s námi zůstává. Člověk tudíž, ačkoli znovuzrozený, není stále nic jiného než zlo a nepravda, což je duším po smrti ukázáno. Z toho vyplývá, že nikdo nedisponuje žádným dobrem ani žádnou pravdou, kromě těch, jež dostane od Pána, a že všechno člověkovo zlo a nepravda je jeho vlastní a pochází z jeho Já. Člověk, duch, a dokonce i anděl, jsou-li ponecháni jenom na chvilku sami sobě, řítí se ihned po hlavě do pekla. Proto je také v Bibli řečeno, že nebe není čisté (viz Job 15:15). To také andělé uznávají a ten, kdo to neuznává, nemůže mezi anděly být. Je to milosrdenství samotného Pána, které je vysvobozuje z pekla, přímo je z pekel pozvedá a zadržuje je, aby se tam sami nevrhli, když jsou ponecháni sami sobě.

To, že je Pán zadržuje, aby se nevrhli do pekla, vnímají andělé zřetelně, zatímco dobří duchové jen do určité míry. Zlí duchové však, stejně jako lidé, tomu nevěří, i když je jim to mnohokrát ukázáno, jak bude díky Boží milosti na základě zkušeností popsáno později.

II. Duchovní stav člověka je takový, že žádné zlo a nepravda nemůže být rozptýleno tak, aby bylo odstraněno, protože člověkův vlastní život spočívá ve zlu a nepravdě. Proto Pán ve svém milosrdenství potlačuje jeho zlo a nepravdu prostřednictvím pokušení tak, že se zdají být mrtvé. Nejsou však mrtvé, ale pouze potlačené natolik, že nejsou schopny bojovat proti dobru a pravdě, jež pocházejí od Pána. Tehdy Pán také dává člověku prostřednictvím pokušení novou schopnost přijímat dobro a pravdu, a to tak, že ho obdaří představami, co je dobro a co je pravda, a touhou po dobru a pravdě, v něž může být obráceno vše, co je zlé a nepravdivé. Pán také vštěpuje do obecných pravd u člověka, o kterých již byla řeč (viz č. 848), pravdy konkrétní a ještě další jednotlivosti. Ty jsou u člověka skryty a nic o nich neví, protože jsou uvnitř, mimo dosah jeho chápání a vyciťování. Tyto nevědomé znalosti jsou takového charakteru, že mohou sloužit jako nádoby, do kterých může být Pánem uložena účinná láska k bližnímu a do této lásky potom nevinnost. Toto pozoruhodné smíšení u člověka, ducha nebo anděla může být zobrazeno duhou, a proto se také duha stala symbolem smlouvy, která je zmíněna v 9. kapitole Genesis, verše 12-16 (více na toto téma viz vysvětlení v č. 1036-1056).

Když je člověk takto utvořen, říkáme o něm, že je znovuzrozený. Všechno jeho zlo a nepravdy u něho zůstávají, stejně tak i všechny jeho pravdy a jeho dobro. Špatným lidem se všechna jejich zla a nepravdy, které u nich byly v průběhu jejich života na zemi, znovu objevují v příštím životě a jsou proměněny do fantazií a pekelných trestů. Dobrým lidem se všechny jejich stavy dobra a pravdy, jako jsou přátelství, účinná láska k bližnímu a nevinnost, společně s jejich radostmi a potěšeními, také v příštím životě znovu objevují, jsou však navýšeny a znásobeny.

Toto je tedy zobrazeno vysušováním vody, což je zdánlivé rozptýlení nepravd.