Die Bibel

 

Genesis 6

Lernen

   

1 Stalo se pak, když se počali množiti lidé na zemi, a dcery se jim zrodily,

2 Že vidouce synové Boží dcery lidské, any krásné jsou, brali sobě ženy ze všech, kteréž oblibovali.

3 Pročež řekl Hospodin: Nebude se nesnaditi duch můj s člověkem na věky, proto že také tělo jest, a bude dnů jeho sto a dvadceti let.

4 Obrové pak byli na zemi v těch dnech; ano i potom, když vcházeli synové Boží k dcerám lidským, ony rodily jim. To jsou ti mocní, kteříž zdávna byli, muži na slovo vzatí.

5 Ale když viděl Hospodin, an se rozmnožuje zlost lidská na zemi, a že by všeliké myšlení srdce jejich nebylo než zlé po všecken čas,

6 Litoval Hospodin, že učinil člověka na zemi, a bolest měl v srdci svém.

7 Tedy řekl Hospodin: Vyhladím z země člověka, kteréhož jsem stvořil, od člověka až do hovada, až do zeměplazu, až i do ptactva nebeského; nebo líto mi, že jsem je učinil.

8 Ale Noé našel milost před Hospodinem.

9 Tito jsou příběhové Noé: Noé muž spravedlivý, dokonalý byl za svého věku, s Bohem ustavičně chodil Noé.

10 (Zplodil pak Noé tři syny: Sema, Chama a Jáfeta.)

11 Ale země byla porušena před Bohem, a naplněna byla země nepravostí.

12 Viděl tedy Bůh zemi, a aj, porušena byla, nebo bylo porušilo všeliké tělo cestu svou na zemi.

13 Protož řekl Bůh k Noé: Konec všelikého těla přichází přede mne, nebo naplněna jest země nepravostí od nich; z té příčiny, hle, již zkazím je s zemí.

14 Učiň sobě koráb z dříví gofer; příhrady zděláš v tom korábu, a oklejuješ jej vnitř i zevnitř klím.

15 A na tento způsob uděláš jej: Tří set loktů bude dlouhost toho korábu, padesáti loktů širokost jeho a třidceti loktů vysokost jeho.

16 Okno uděláš v korábu, a svrchkem na loket vysokým zavřeš jej; dvéře také korábu v boku jeho postavíš, a pokoje spodní, druhé i třetí zděláš v něm.

17 Já pak, aj, já uvedu potopu vod na zemi, aby zkaženo bylo všeliké tělo, v němž jest duch života pod nebem. Cožkoli bude na zemi, umře.

18 S tebou však učiním smlouvu svou; a vejdeš do korábu, ty i synové tvoji, žena tvá i ženy synů tvých s tebou.

19 A ze všech živočichů všelikého těla, po dvém z každého uvedeš do korábu, abys je živé zachoval s sebou; samec a samice budou.

20 Z ptactva podlé pokolení jeho, a z hovad podlé pokolení jejich, ze všelikého také zeměplazu podlé pokolení jeho, po dvém z každého vejdou k tobě, aby živi zůstali.

21 Ty pak nabeř s sebou všeliké potravy, kteráž se jísti může, a shromažď sobě, aby byla tobě i jim ku pokrmu.

22 I učinil Noé podlé všeho, jakž mu rozkázal Bůh, tak učinil.

   

Aus Swedenborgs Werken

 

Tajemství nebe #581

studieren Sie diesen Abschnitt

  
/ 10837  
  

581. To, že obry jsou zváni ti, kdo kvůli své povýšenosti a víře ve svou důležitost zlehčovali vše svaté a pravdivé, je patrné z toho, co bylo řečeno dříve i z toho, co následuje. Je to zřejmé zejména z toho, že přizpůsobili svou náboženskou nauku svým touhám a choutkám a tak sami sebe přesvědčili o mnoha nepravdách. To vše je vyjádřeno slovy synové Boží vcházeli k lidským dcerám a ty jim rodily. Množství sebeklamů a fantazií těchto lidí stále narůstalo v souvislosti se zvyšujícím se počtem argumentů, které uváděli ve prospěch svých sebeklamů. Nakonec se nepravdy staly trvalou součástí nauky tehdejších lidí, kteří na jejich základě bagatelizovali všechno, co bylo svaté a pravdivé, a tak se stali obry.

Tito lidé, kteří žili v době před potopou, zabíjeli a dusili svými nejstrašnějšími fantaziemi všechny duchy, s nimiž se setkali (viz č. 562-563). Jejich nepravdy z nich sálaly jako jedovatá a dusivá atmosféra, která ostatní duchy připravovala o schopnost uvažovat a měla za následek, že se cítili polomrtví.

Kdyby Pán svým příchodem na svět neosvobodil svět duchů od tohoto pokolení, nikdo by tam nemohl existovat. To by postupně vedlo k tomu, že by lidstvo - které Pán řídí prostřednictvím duchů - vyhynulo. Tito lidé z doby před potopou jsou proto drženi v pekle pod jakýmsi balvanem zahaleným v mlze, pod levou patou tzv. Velkého člověka. (Pozn. překl.: Nebe je organizováno podobným způsobem jako člověk a nazývá se proto Velký člověk. Stejně jako se v lidském těle všechny jeho části a orgány podílejí na veškerých užitečnostech celku, i v království Božím neboli v nebi, se každý jednotlivec i každá skupina lidí/duchů podílí na užitečnostech, jež toto království vytvářejí. Podrobněji viz Swedenborgova kniha „Nebe a peklo“.) Lidé, zvaní v Bibli obři, se nepokoušejí odtud uprchnout, a tak je svět duchů osvobozen od vlivu této velmi nebezpečné skupiny lidí.

O tomto pokolení a jeho destruktivním vlivu bude z Boží milosti pojednáváno ještě později (viz č. 1265-1272). Tato generace, která zlehčuje všechno svaté a pravdivé, je v Bibli označena slovem obři, případně pokolení Nefilim. Jejich potomci jsou nazváni synové Anákovi či Anakité, nebo Refájci, případně Emejci, což je patrné z následujících úryvků:

„Viděli jsme tam obry, Anakity z pokolení obrů. Připadali jsme si jako kobylky, a takto nás jistě viděli i oni.“ (4. Mojžíšova 13:33, Katolický liturgický překlad)

„Předtím v něm sídlili Emejci, veliký a početný lid, vysoký jako Anákovci; ti byli stejně jako Anákovci pokládáni za Refájce, Moábci je však nazývali Emejci.“ (5. Mojžíšova 2:10-11)

Obři nejsou už jinde v Písmu zmíněni, ale Refájci ano, a to v 5. Mojžíšově 2:20-21:

„Také ona byla pokládána za zemi Refájců; předtím v ní sídlili Refájci, Amónovci je však nazývali Zamzumci. Byl to veliký a početný lid, vysoký jako Anákovci. Hospodin je před nimi vyhladil, takže si je podrobili a usadili se na jejich místě,… “

Dále v knize Jozue 14:12, 15:

„Slyšel jsi přece v onen den, že jsou tam Anákovci a velká opevněná města. Snad bude Hospodin se mnou a podaří se mi podrobit si je, jak mluvil Hospodin… Arba byl největší člověk mezi Anákovci.“

Ve Swedenborgově překladu Bible se zmínka o Refájcích objevuje ještě u Izajáše v kap.14:9 a v kap.26:14, 19. Dále ještě v žalmu 88:10:

„Což pro mrtvé budeš konat svoje divy? Povstanou snad stíny (dle Swedenborga - Refájci) a vzdají ti chválu?“

Zde se hovoří o pekle Refájců a o tom, že nemohou povstat a infikovat svět duchů jedy svých sebeklamů. Pán totiž zajistil, že lidé už nebudou více zahlceni nehoráznými nepravdami, podobnými těm, jež pocházely od obrů. Lidé, kteří žili před potopou, měli charakter, jenž jim umožňoval vstřebávat takové pokřivené myšlení z důvodů, které nejsou dosud známy. O tom bude z Boží milosti více řečeno později (viz č. 927).

  
/ 10837  
  

Přeložil: rev. Mgr. Pavel Heger Jazyková úprava: Mgr. Květoslava Hegrová; Návrh a zpracování obálky: dr. Jan Buchta, Vydáno vlastním nákladem r. 2017 ISBN 978-80-270-1572-6