Die Bibel

 

Genesis 4

Lernen

   

1 Adam pak poznal Evu ženu svou, kterážto počavši, porodila Kaina a řekla: Obdržela jsem muže na Hospodinu.

2 A opět porodila bratra jeho Abele. I byl Abel pastýř ovcí, a Kain byl oráč.

3 Po mnohých pak dnech stalo se, že obětoval Kain z úrody zemské obět Hospodinu.

4 Ano i Abel také obětoval z prvorozených věcí stáda svého, a z tuku jejich. I vzhlédl Hospodin na Abele a na obět jeho.

5 Na Kaina pak a na obět jeho nevzhlédl. Protož rozlítil se Kain náramně, a opadla tvář jeho.

6 I řekl Hospodin Kainovi: Proč jsi se tak rozpálil hněvem? A proč jest opadla tvář tvá?

7 Zdaliž nebudeš příjemný, budeš-li dobře činiti? Pakli nebudeš dobře činiti, hřích ve dveřích leží; a pod mocí tvou bude žádost jeho, a ty panovati budeš nad ním.

8 I mluvil Kain k Abelovi bratru svému. Stalo se pak, když byli na poli, že povstav Kain proti Abelovi bratru svému, zabil jej.

9 I řekl Hospodin Kainovi: Kdež jest Abel bratr tvůj? Kterýž odpověděl: Nevím. Zdaliž jsem já strážným bratra svého?

10 I řekl Bůh: Co jsi učinil? Hlas krve bratra tvého volá ke mně z země.

11 Protož nyní zlořečený budeš i od té země, kteráž otevřela ústa svá, aby přijala krev bratra tvého z ruky tvé.

12 Když budeš dělati zemi, nebude více vydávati moci své tobě; tulákem a běhounem budeš na zemi.

13 I řekl Kain Hospodinu: Většíť jest nepravost má, než aby mi odpuštěna býti mohla.

14 Aj, vyháníš mne dnes z země této, a před tváří tvou skrývati se budu, a budu tulákem a běhounem na zemi. I přijde na to, že kdo mne koli nalezne, zabije mne.

15 I řekl mu Hospodin: Zajisté kdo by koli zabil Kaina, nad tím sedmnásobně mštěno bude. Pročež vložil Hospodin znamení naKaina, aby ho žádný nezabil, kdo by jej koli nalezl.

16 Tedy odšed Kain od tváři Hospodinovy, bydlil v zemi Nód, k východní straně naproti Eden.

17 Poznal pak Kain ženu svou, kterážto počala a porodila Enocha. I stavěl město, a nazval jméno města toho jménem syna svého Enoch.

18 I narodil se Enochovi Irád, a Irád zplodil Maviaele, Maviael pak zplodil Matuzaele, a Matuzael zplodil Lámecha.

19 Vzal sobě pak Lámech dvě ženy; jméno jedné Ada, a jméno druhé Zilla.

20 I porodila Ada Jábale, kterýž byl otec přebývajících v staních a stádo pasoucích.

21 A jméno bratra jeho Jubal; ten byl otec všech hrajících na harfu a nástroje hudebné.

22 A Zilla také porodila Tubalkaina, kterýž byl řemeslník všelikého díla od mědi a od železa. Sestra pak Tubalkainova byla Noéma.

23 I řekl Lámech ženám svým, Adě a Zille: Slyšte hlas můj, ženy Lámechovy, poslouchejte řeči mé, že jsem zabil muže k ráně své a mládence k zsinalosti své.

24 Jestližeť sedmnásobně pomštěno bude pro Kaina, tedy pro Lámecha sedmdesátekrát sedmkrát.

25 Poznal pak ještě Adam ženu svou, i porodila syna a nazvala jméno jeho Set; nebo řekla: Dal mi Bůh jiné símě místo Abele, kteréhož zabil Kain.

26 Setovi pak také narodil se syn, a nazval jméno jeho Enos. Tehdáž začalo se vzývání jména Hospodinova.

   

Aus Swedenborgs Werken

 

Tajemství nebe #379

studieren Sie diesen Abschnitt

  
/ 10837  
  

379. Z toho, co bylo řečeno dříve, vyplývá vysvětlení uvedených předobrazení - že být zlořečen znamená odvrátit se od dobra (viz č. 245). Člověka totiž odvracejí od Boha nepravosti a zločiny čili vše, co pramení z nenávisti a vede k tomu, že člověk hledí dolů, totiž k záležitostem tělesným a světským, což jsou vlastně záležitosti patřící peklu. To se děje, když je láska k bližnímu vyhnána a zničena, protože tehdy je pouto, které spojuje Pána s člověkem, přerušeno. Jedině láska k bližnímu, neboli láska a milosrdenství totiž spojují člověka s Pánem - nikdy víra samotná bez lásky k bližnímu.

Samotná víra je jenom soubor vědomostí, které mívají i pekelníci. Jejich prostřednictvím mohou lstivě klamat ty, kdo jsou dobří a vydávat se za anděly světla. Nejhorší z kazatelů jsou zvyklí kázat s velkým - jakoby zbožným - zápalem, ačkoli v srdci nemají nic z toho, co hlásají ústy. Může být někdo tak mdlého rozumu, aby věřil, že víra sama, jako systém pouček, kterými se nikdo neřídí, může být k něčemu dobrá?

Naopak, my všichni z vlastní zkušenosti víme, že nebereme vážně to, co někdo jenom říká, jestliže to nemá v úmyslu realizovat. Je to vůle a úmysl, co nám poskytuje potěšení a spojuje nás s druhými lidmi. Člověkovo pravé Já spočívá v jeho vůli, tj. v tom, co chce, a ne v tom, co si myslí nebo co říká, aniž by to opravdu chtěl. Vůle je to, co vytváří charakter člověka. Jestliže člověk myslí, co je dobré, je v jeho myšlenkách láska k bližnímu, která je podstatou víry, protože v lásce je vůle dělat to, co je dobré. Pokud však člověk myslí dobře, ale žije špatně, nemůže ve skutečnosti chtít nic než zlo a nemá tudíž žádnou víru.

  
/ 10837  
  

Přeložil: rev. Mgr. Pavel Heger Jazyková úprava: Mgr. Květoslava Hegrová; Návrh a zpracování obálky: dr. Jan Buchta, Vydáno vlastním nákladem r. 2017 ISBN 978-80-270-1572-6