Die Bibel

 

Genesis 4

Lernen

   

1 Adam pak poznal Evu ženu svou, kterážto počavši, porodila Kaina a řekla: Obdržela jsem muže na Hospodinu.

2 A opět porodila bratra jeho Abele. I byl Abel pastýř ovcí, a Kain byl oráč.

3 Po mnohých pak dnech stalo se, že obětoval Kain z úrody zemské obět Hospodinu.

4 Ano i Abel také obětoval z prvorozených věcí stáda svého, a z tuku jejich. I vzhlédl Hospodin na Abele a na obět jeho.

5 Na Kaina pak a na obět jeho nevzhlédl. Protož rozlítil se Kain náramně, a opadla tvář jeho.

6 I řekl Hospodin Kainovi: Proč jsi se tak rozpálil hněvem? A proč jest opadla tvář tvá?

7 Zdaliž nebudeš příjemný, budeš-li dobře činiti? Pakli nebudeš dobře činiti, hřích ve dveřích leží; a pod mocí tvou bude žádost jeho, a ty panovati budeš nad ním.

8 I mluvil Kain k Abelovi bratru svému. Stalo se pak, když byli na poli, že povstav Kain proti Abelovi bratru svému, zabil jej.

9 I řekl Hospodin Kainovi: Kdež jest Abel bratr tvůj? Kterýž odpověděl: Nevím. Zdaliž jsem já strážným bratra svého?

10 I řekl Bůh: Co jsi učinil? Hlas krve bratra tvého volá ke mně z země.

11 Protož nyní zlořečený budeš i od té země, kteráž otevřela ústa svá, aby přijala krev bratra tvého z ruky tvé.

12 Když budeš dělati zemi, nebude více vydávati moci své tobě; tulákem a běhounem budeš na zemi.

13 I řekl Kain Hospodinu: Většíť jest nepravost má, než aby mi odpuštěna býti mohla.

14 Aj, vyháníš mne dnes z země této, a před tváří tvou skrývati se budu, a budu tulákem a běhounem na zemi. I přijde na to, že kdo mne koli nalezne, zabije mne.

15 I řekl mu Hospodin: Zajisté kdo by koli zabil Kaina, nad tím sedmnásobně mštěno bude. Pročež vložil Hospodin znamení naKaina, aby ho žádný nezabil, kdo by jej koli nalezl.

16 Tedy odšed Kain od tváři Hospodinovy, bydlil v zemi Nód, k východní straně naproti Eden.

17 Poznal pak Kain ženu svou, kterážto počala a porodila Enocha. I stavěl město, a nazval jméno města toho jménem syna svého Enoch.

18 I narodil se Enochovi Irád, a Irád zplodil Maviaele, Maviael pak zplodil Matuzaele, a Matuzael zplodil Lámecha.

19 Vzal sobě pak Lámech dvě ženy; jméno jedné Ada, a jméno druhé Zilla.

20 I porodila Ada Jábale, kterýž byl otec přebývajících v staních a stádo pasoucích.

21 A jméno bratra jeho Jubal; ten byl otec všech hrajících na harfu a nástroje hudebné.

22 A Zilla také porodila Tubalkaina, kterýž byl řemeslník všelikého díla od mědi a od železa. Sestra pak Tubalkainova byla Noéma.

23 I řekl Lámech ženám svým, Adě a Zille: Slyšte hlas můj, ženy Lámechovy, poslouchejte řeči mé, že jsem zabil muže k ráně své a mládence k zsinalosti své.

24 Jestližeť sedmnásobně pomštěno bude pro Kaina, tedy pro Lámecha sedmdesátekrát sedmkrát.

25 Poznal pak ještě Adam ženu svou, i porodila syna a nazvala jméno jeho Set; nebo řekla: Dal mi Bůh jiné símě místo Abele, kteréhož zabil Kain.

26 Setovi pak také narodil se syn, a nazval jméno jeho Enos. Tehdáž začalo se vzývání jména Hospodinova.

   

Aus Swedenborgs Werken

 

Božská Prozřetelnost #275

studieren Sie diesen Abschnitt

  
/ 340  
  

275. Kdybychom se narodili s láskou, do které jsme byli stvořeni, neměli bychom v sobě žádné zlo a dokonce bychom ani nevěděli, co to zlo je. Ten, kdo zlo v sobě nikdy neměl, a proto je nemá, nemůže vědět, co to je. Kdyby mu někdo řekl, že ta či ona věc je zlá, nevěřil by, že je to možné. Takový byl stav nevinnosti, ve kterém žili Adam a jeho žena Eva; tento stav vyjadřovala jejich nahota, za kterou se nestyděli. Jejich poznání zla po pádu symbolizuje jedení ze stromu poznání dobrého a zlého.

Láska, do které jsme byli stvořeni, je láska k bližnímu, jež nás vede k tomu, že bližnímu přejeme dobré stejně jako sami sobě, ba dokonce ještě více, a když mu prokazujeme dobro, cítíme radost této lásky podobně jako rodiče ve vztahu ke svým dětem.

Tato láska je ryze lidská. Je v ní totiž duchovní prvek, kterým se odlišuje od přírodní lásky vlastní zvířatům. Kdybychom se s touto láskou rodili, nerodili bychom se do temnoty nevědomosti jako všichni dnešní lidé. Rodili bychom se do jistého světla vědění a inteligence, které bychom si brzy osvojili. Přestože bychom nejprve lezli po čtyřech, vrozené úsilí by nás nutilo vzpřimovat se na nohy, a i když bychom stáli na čtyřech, neskláněli bychom se tváří k zemi, ale obraceli bychom se k nebi a vzpřimovali se tak, abychom mohli hledět vzhůru.

  
/ 340  
  

Many thanks to Lenka Máchová for her permission to use this translation on this site.