Die Bibel

 

Genesis 36

Lernen

   

1 Tito jsou pak rodové Ezau, kterýž měl přijmí Edom.

2 Ezau pojal sobě ženy ze dcer Kananejských, Adu, dceru Elona Hetejského, a Olibamu, dceru Anovu, dceru Sebeona Hevejského,

3 A Bazematu, dceru Izmaelovu, sestru Nabajotovu.

4 I porodila Ada Ezauchovi Elifaza, a Bazemat porodila Rahuele.

5 Olibama pak porodila Jehusa, a Jheloma, a Koré. Ti jsou synové Ezau, kteříž se mu zrodili v zemi Kananejské.

6 I pobral Ezau ženy své, i syny své, a dcery své, a všecku čeleď svou, i dobytek svůj, a všecka hovada svá, i všecko jmění své, kteréhož nabyl v zemi Kananejské, a odebral se do země Seir, před příchodem Jákoba bratra svého.

7 Nebo zboží jejich bylo tak veliké, že nemohli bydliti spolu; aniž ta země, v níž oni pohostinu byli, mohla jich snésti, pro dobytky jejich.

8 Protož bydlil Ezau na hoře Seir; Ezau pak ten jest Edom.

9 A tak tito jsou rodové Ezau, otce Idumejských, na hoře Seir.

10 Tato byla jména synů Ezau: Elifaz, syn Ady, ženy Ezau; Rahuel, syn Bazematy, ženy Ezau.

11 Synové pak Elifazovi byli: Teman, Omar, Sefo, a Gatam a Kenaz.

12 Tamna pak byla ženina Elifaza, syna Ezau. Ta porodila Elifazovi Amalecha. Ti jsou synové Ady, ženy Ezau.

13 Synové pak Rahuelovi tito: Nahat, Zára, Samma a Méza. To byli Synové Bazematy, ženy Ezau.

14 A tito byli synové Olibamy, dcery Anovy, dcery Sebeonovy, ženy Ezau, kteráž porodila Ezauchovi Jehusa, Jheloma a Koré.

15 Tito všickni byli knížata synů Ezau. Synové Elifaza prvorozeného Ezau: Kníže Teman, kníže Omar, kníže Sefo, kníže Kenaz,

16 Kníže Koré, kníže Gatam, kníže Amalech. Ta jsou knížata pošlá z Elifaza v zemi Idumejské; ti jsou synové Ady.

17 Tito pak jsou synové Rahuele, syna Ezau: Kníže Nahat, kníže Zára, kníže Samma, kníže Méza. Ta knížata pošla z Rahuele, v zemi Idumejské; to jsou synové Bazematy, ženy Ezau.

18 A synové Olibamy, ženy Ezau, tito jsou: Kníže Jehus, kníže Jhelom, kníže Koré. To jsou knížata z Olibamy, dcery Anovy, ženy Ezau.

19 Tiť jsou synové Ezau, a ta knížata jejich; onť jest Edom.

20 Tito pak jsou synové Seir, totiž Horejští, obyvatelé země té: Lotan, Sobal, Sebeon a Ana,

21 A Dison, Eser a Dízan. Ta jsou knížata Horejská, synové Seir, v zemi Idumejské.

22 Synové Lotanovi byli: Hori a Hemam; a sestra Lotanova Tamna.

23 Synové pak Sobalovi tito: Alvan, Manáhat, Ebal, Sefo a Onam.

24 A tito synové Sebeonovi: Aia a Ana. To jest ten Ana, kterýž nalezl mezky na poušti, když pásl osly Sebeona otce svého.

25 Tito pak děti Anovi: Dison a Olibama, dcera Anova.

26 A synové Dízanovi tito: Hamdan, Eseban, Jetran a Charan.

27 Synové Eser tito: Balaan, Závan a Achan.

28 Tito synové Dízanovi: Hus a Aran.

29 Tato jsou knížata Horejská: Kníže Lotan, kníže Sobal, kníže Sebeon, kníže Ana,

30 Kníže Dison, kníže Eser, kníže Dízan. To byla knížata Horejská, po knížetstvích svých v zemi Seir.

31 Tito pak byli králové, kteříž kralovali v zemi Idumejské, prvé než kraloval král nad syny Izraelskými.

32 Kraloval tedy v Edom Béla, syn Beorův, a jméno města jeho Denaba.

33 I umřel Béla, a kraloval místo něho Jobab, syn Záre z Bozra.

34 I umřel Jobab, a kraloval na místě jeho Husam z země Temanské.

35 Umřel i Husam, a kraloval místo něho Adad, syn Badadův, kterýž porazil Madianské v krajině Moábské; a jméno města jeho Avith.

36 Když pak umřel Adad, kraloval místo něho Semla z Masreka.

37 A po smrti Semlově kraloval na místě jeho Saul z Rohobot od řeky.

38 Umřel i Saul, a kraloval místo něho Bálanan, syn Achoborův.

39 A když i Bálanan umřel, syn Achoborův, kraloval na místě jeho Adar; a jméno města jeho Pahu; jméno pak ženy jeho Mehetabel, dcera Matredy, dcery Mezábovy.

40 Ta jsou jména knížat pošlých z Ezau, po čeledech jejich, po místech jejich, vedlé jmen jejich: Kníže Tamna, kníže Alva, kníže Jetet,

41 Kníže Olibama, kníže Ela, kníže Finon.

42 Kníže Kenaz, kníže Teman, kníže Mabsar.

43 Kníže Magdiel, kníže Híram. Tať jsou knížata Idumejská, tak jakž kteří bydlili v zemi dědictví svého. Toť jest ten Ezau, otec Idumejských.

   

Aus Swedenborgs Werken

 

Arcana Coelestia #2643

studieren Sie diesen Abschnitt

  
/ 10837  
  

2643. Who would have said unto Abraham, Sarah shall suckle sons? That this signifies that the Lord implanted the Human in the Divine by His own power, is evident from the representation of Abraham, and also of Sarah, and from the signification of “suckling” and of “sons.” That Abraham represents Divine good, and Sarah Divine truth, has been shown before. That “milk” denotes what is spiritual from a celestial origin, or truth from good, may be seen above (n. 2184); and thus to “suckle” is to implant it. That “sons” are truths, here those that are in the rational, is evident from the signification of “sons” (n. 489, 490, 491, 533). That these things signify in the internal sense that the Lord implanted the Human in the Divine by His own power, is because the Divine truth is the same as the Divine Human; and when it is said of this that it “suckles sons to Abraham,” the signification is that it has implanted the Human in the Divine; and as it was the Human, He did it from His own power. But these things can with difficulty be explained more clearly to the understanding. If many words be used, the sense will become still more obscure; for these are Divine things, which can only be presented before angels by things celestial and spiritual; and if they were presented before man in any more elevated style, they would fall into the material and corporeal ideas which man has.

[2] It is further to be known that the Lord’s Divine rational is described as to its quality when it was first born in the words, “God hath made laughter for me; everyone that heareth will laugh with me; and she said, Who would have said unto Abraham, Sarah shall suckle sons?” For it was according to ancient custom, that when a child was born, a name was given significative of the state; and that the state also was then described; as when Cain was born to Eve and Adam (Genesis 4:1); when Sheth was born to them (Genesis 4:25); when Noah was born to Lamech (Genesis 5:29); when Esau and Jacob were born to Isaac (Genesis 25:25-26); when the twelve sons were born to Jacob (Genesis 29:32-35; 30:6, 8, 13, 18, 20, 24; 35:18); when Perez and Zerah were born to Tamar (Genesis 38:29-30); when Manasseh and Ephraim were born to Joseph (Genesis 41:51-52); when Gershom and Eliezer were born to Moses (Exodus 2:22; 18:4). What all these represent, and what they signify in the internal sense, was involved in the descriptions added to the names which were given; thus here what Isaac represents. What is involved is manifest in some degree from this brief explication, but deeper arcana yet are hidden within; for they are Divine things, which can be expressed by no forms or formulas of expression.

  
/ 10837  
  

Thanks to the Swedenborg Foundation for the permission to use this translation.