Die Bibel

 

Genesis 25

Lernen

   

1 Abraham pak opět pojal ženu jménem Ceturu.

2 Kterážto porodila jemu Zamrana, a Jeksana, a Madana, a Madiana, Jezbocha a Suecha.

3 Jeksan potom zplodil Sábu a Dedana. Synové pak Dedanovi byli: Assurim, a Latuzim, a Laomim.

4 Ale synové Madianovi: Efa, a Efer, a Enoch, a Abida, a Helda; všickni ti synové byli Cetury.

5 I dal Abraham Izákovi všecko, což měl.

6 Synům pak ženin svých dal Abraham dary, a odeslal je od Izáka syna svého, ještě živ jsa, k východu do země východní.

7 Tito pak jsou dnové let života Abrahamova, v nichž byl živ: Sto sedmdesáte a pět let.

8 I skonal a umřel Abraham v starosti dobré, stár jsa a plný dnů; a připojen jest k lidu svému.

9 Tedy pochovali ho Izák a Izmael synové jeho v jeskyni Machpelah, na poli Efrona, syna Sohar Hetejského, naproti Mamre,

10 Na tom poli, kteréž byl koupil Abraham od synů Het; tu pochován jest Abraham i Sára manželka jeho.

11 Po smrti pak Abrahamově požehnal Bůh Izákovi synu jeho, a bydlil Izák u studnice Živého vidoucího mne.

12 Tito jsou pak rodové Izmaele syna Abrahamova, jehož porodila Agar Egyptská, děvka Sářina, Abrahamovi.

13 A tato jsou jména synů Izmaelových, jimiž se jmenují po rodech svých: Prvorozený Izmaelův Nabajot, po něm Cedar, a Adbeel a Mabsan,

14 A Masma, a Dumah a Massa,

15 Hadar a Tema, Jetur, Nafis a Cedma.

16 Ti jsou synové Izmaelovi, a ta jména jejich, po vsech jejich, a po městech jejich, dvanáctero knížat po čeledech jejich.

17 (Bylo pak života Izmaelova sto třidceti a sedm let, i skonal; a umřev, připojen jest k lidu svému.)

18 A bydlili od Hevilah až do Sur, jenž jest proti Egyptu, když jdeš do Assyrie; před tváří všech bratří svých položil se.

19 Tito jsou také rodové Izáka syna Abrahamova: Abraham zplodil Izáka.

20 Byl pak Izák ve čtyřidcíti letech, když sobě vzal za manželku Rebeku, dceru Bathuele Syrského, z Pádan Syrské, sestru Lábana Syrského.

21 I modlil se Izák pokorně Hospodinu za manželku svou; nebo byla neplodná. A uslyšel jej Hospodin; a tak počala Rebeka manželka jeho.

22 A když se děti potiskali v životě jejím, řekla: Má-liť tak býti, proč jsem já počala? Šla tedy, aby se otázala Hospodina.

23 I řeklHospodin: Dva národové jsou v životě tvém, a dvůj lid z života tvého se rozdělí; lid pak jeden nad druhý bude silnější, a větší sloužiti bude menšímu.

24 A když se naplnili dnové její, aby porodila, a aj, blíženci byli v životě jejím.

25 I vyšel první ryšavý všecken, a jako oděv chlupatý; i nazvali jméno jeho Ezau.

26 Potom pak vyšel bratr jeho, a rukou svou držel Ezau za patu; pročež nazváno jest jméno jeho Jákob. A byl Izák v šedesáti letech, když ona je porodila.

27 A když dorostli ti děti, byl Ezau lovec umělý, chodě po polích; Jákob pak byl muž prostý a v staních bydlil.

28 I byl Izák laskav na Ezau, proto že z lovu jeho míval pokrm; ale Rebeka laskava byla na Jákoba.

29 Uvařil pak Jákob krmičku. Tedy Ezau přišel z pole zemdlený,

30 A řekl Jákobovi: Dej mi, prosím, jísti krmě té červené, nebo jsem umdlel. (Protož nazváno jest jméno jeho Edom.)

31 Odpověděl Jákob: Prodej mi dnes hned prvorozenství své.

32 I řekl Ezau: Aj, já k smrti se blížím, k čemuž mi tedy to prvorozenství?

33 Jákob: Přisáhni mi dnes hned. I přisáhl mu, a prodal prvorozenství své Jákobovi.

34 Tedy Jákob dal Ezauchovi chleba a té krmě z šocovice. Kterýžto jedl a pil, a vstav, odšel; a tak pohrdl Ezau prvorozenstvím.

   

Aus Swedenborgs Werken

 

Arcana Coelestia #3283

studieren Sie diesen Abschnitt

  
/ 10837  
  

3283. The daughter of Bethuel the Aramean, of Paddan-aram, the sister of Laban the Aramean, to himself for a woman. That this signifies the quality and state, is evident from the representation of Bethuel and Laban, and from the signification of “Aram” and “Paddan-aram,” as being those things which involve the origin as to quality and state of the Divine truth represented by Rebekah; but what is represented by each, namely, by Bethuel and by Laban, and what is signified by “Aram” or Syria, was explained in the preceding chapter. The reason why these things are again said, is that in the following sections the Lord’s natural is treated of. The Lord’s natural could not be made Divine until truth had been adjoined to His rational, and until this had been made Divine; for the influx into the natural must needs be from the Divine good of the rational through the Divine truth therein; seeing that all the life of the natural man, as regards knowing and acting intelligently, is therefrom; for the rational is that which ordinates all things in the natural, and according to the orderly arrangement of things therein has them conveniently in view; the rational being like a higher sight, which when it looks into the memory-knowledges of the natural man, looks upon a field as it were beneath itself. The light of this sight is the light of truth, but the origin of the light is from good in the rational. But more on this subject hereafter.

  
/ 10837  
  

Thanks to the Swedenborg Foundation for the permission to use this translation.