Die Bibel

 

Genesis 20

Lernen

   

1 Odtud bral se Abraham do země polední, aby bydlil mezi Kádes a Sur; i byl pohostinu v Gerar;

2 Kdežto pravil Abraham o Sáře manželce své: Sestra má jest. Tedy poslav Abimelech, král Gerarský, vzal Sáru.

3 Ale přišed Bůh k Abimelechovi ve snách v noci, řekl jemu: Aj, ty již umřeš pro ženu, kterouž jsi vzal, poněvadž jest vdaná za muže.

4 Abimelech pak nepřiblížil se k ní; protož řekl: Pane, zdaž také spravedlivý národ zabiješ?

5 Zdaliž mi sám nepravil: Sestra má jest? A ona též pravila: Bratr můj jest. V upřímnosti srdce svého a v nevinnosti rukou svých učinil jsem to.

6 I řekl jemu Bůh ve snách: Jáť také vím, že v upřímnosti srdce svého učinil jsi to, a já také zdržel jsem tě, abys nezhřešil proti mně; protož nedalť jsem se jí dotknouti.

7 Nyní tedy, navrať ženu muži tomu; nebo prorok jest, a modliti se bude za tebe, a živ budeš. Pakli jí nenavrátíš, věz, že smrtí umřeš ty i všecko, což tvého jest.

8 A vstav Abimelech ráno, svolal všecky služebníky své, a vypravoval všecka slova ta v uši jejich. I báli se ti muži velmi.

9 Potom povolav Abimelech Abrahama, řekl jemu: Co jsi nám to učinil? A co jsem zhřešil proti tobě, že jsi uvedl na mne a na království mé hřích veliký? Učinils mi, čehož jsi učiniti neměl.

10 A řekl opět Abimelech Abrahamovi: Cos myslil, žes takovou věc učinil?

11 Odpověděl Abraham: Řekl jsem: Jistě že není bázně Boží na místě tomto, a zabijí mne pro ženu mou.

12 A také v pravdě jest sestra má, dcera otce mého, však ne dcera matky mé; a pojal jsem ji sobě za manželku.

13 Když pak vyvedl mne Bůh z domu otce mého, abych pohostinu bydlil, tedy řekl jsem jí: Toto mi dobrodiní učiníš: Na každém místě, kamž půjdeme, prav o mně: Bratr můj jest.

14 Tedy vzav Abimelech ovce a voly, služebníky také a děvky, dal je Abrahamovi; a navrátil mu Sáru manželku jeho.

15 A řekl Abimelech: Aj, zeměpřed tebou; kdežť se koli příhodné býti vidí, tu přebývej.

16 Sáře pak řekl: Aj, dal jsem tisíc stříbrných bratru tvému, hle, onť jest tobě zástěrou očí u všech, kteříž jsou s tebou. A všemi těmito věcmi Sára poučena byla.

17 I modlil se Abraham Bohu, a uzdravil Bůh Abimelecha, a ženu jeho, a děvky jeho; i rodily.

18 Nebo byl zavřel Hospodin každý život ženský v domě Abimelechově, pro Sáru manželku Abrahamovu.

   

Aus Swedenborgs Werken

 

Arcana Coelestia #2540

studieren Sie diesen Abschnitt

  
/ 10837  
  

2540. Abimelech rose early in the morning. That this signifies clear perception, and the light of confirmation from celestial good, is evident from the signification of “rising in the morning,” also of “Abimelech,” and also of “early.” What “morning” signifies has been shown above (n. 2333, 2405): that it is here clear perception is manifest in itself, as well as from the series; that the perception was at first obscure (n. 2513, 2514); and that afterwards it was less obscure (n. 2528). That “Abimelech” signifies the doctrine of faith looking to rational things, may be seen above (n. 2509, 2510); and what “early” signifies is manifest from the signification of “morning.” As it is here said that he “rose early in the morning,” this not only signifies clear perception, but also the light of confirmation from celestial good; for it is celestial good from which comes the confirming light of truth; all of which shows that this is the signification.

[2] The reason why the perception which the Lord had when in the Human, and His thought concerning what is rational in the doctrine of faith, are so much treated of in the internal sense, is that which has been stated above; as well as that it is angelic to think with distinctiveness of various things concerning the Lord’s life in the world, and how He put off the human rational, and made the rational Divine from His own power; and at the same time concerning the doctrine of charity and faith, such as it is when the rational mixes itself with it; besides many more things dependent on these, which are interior things of the church and of man. To the man whose mind and heart are set upon worldly and corporeal things, these things appear as unimportant, and perchance as of no advantage to him; yet to the angels, whose minds and hearts are set upon celestial and spiritual things, these same things are precious; and their ideas and perceptions respecting them are ineffable. This shows that very many things which seem unimportant to man, because they transcend his comprehension, are held in the highest estimation by the angels, because they enter into the light of their wisdom; and on the other hand, things that are most highly esteemed by man, because they are of the world, and therefore come within his comprehension, are unimportant to the angels, for they pass outside of the light of their wisdom. And such is the case with the internal sense of the Word, relatively to angels and to men, in many places.

  
/ 10837  
  

Thanks to the Swedenborg Foundation for the permission to use this translation.