Die Bibel

 

Genesis 13

Lernen

   

1 Vstoupil tedy Abram z Egypta on i žena jeho i všecko, což měl, a Lot s ním, ku poledni.

2 (Byl pak Abram bohatý velmi na dobytek, na stříbro i na zlato.)

3 A šel cestami svými od poledne až do Bethel, až k místu tomu, kdež prvé byl stánek jeho, mezi Bethel a Hai,

4 K místu oltáře, kterýž tam byl prvé vzdělal, kdežto vzýval Abram jméno Hospodinovo.

5 Také i Lot, kterýž s Abramem chodil, měl ovce a voly i stany.

6 A nemohla jim země postačovati, aby spolu bydlili, proto že zboží jich bylo veliké, tak že nemohli spolu bydliti.

7 Odkudž vznikla nesnáz mezi pastýři stáda Abramova a mezi pastýři stáda Lotova; nebo Kananejští a Ferezejští tehdáž bydlili v zemi té.

8 Řekl tedy Abram k Lotovi: Nechžť, prosím, není nesnáze mezi mnou a tebou, a mezi pastýři mými a pastýři tvými, poněvadž muži bratří jsme.

9 Zdaliž není před tebou všecka země? Odděl se, prosím, ode mne. Půjdeš-li na levo, já na pravo se držeti budu; pakli půjdeš na pravo, na levo se držeti budu.

10 Pozdvih tedy Lot očí svých, spatřil všecku rovinu vůkol Jordánu, kteráž před tím, než Hospodin zkazil Sodomu a Gomoru, všecka až k Ségor svlažována byla, jako zahrada Hospodinova, a jako země Egyptská.

11 I zvolil sobě Lot všecku rovinu Jordánskou, a bral se k východu; a tak oddělili se jeden od druhého.

12 Abram bydlil v zemi Kananejské, ale Lot přebýval v městech té roviny, podav stanů až k Sodomě.

13 Lidé pak Sodomští byli zlí, a hříšníci před Hospodinem velicí.

14 I řekl Hospodin Abramovi, když se oddělil od něho Lot: Pozdvihni nyní očí svých, a pohleď z místa, na němž jsi, na půlnoci a na poledne, i na východ a na západ.

15 Nebo všecku zemi, kterouž vidíš, tobě dám a semeni tvému až na věky.

16 A rozmnožím símě tvé jako prach země; nebo jestliže kdo bude moci sčísti prach země, tedy i símě tvé sečteno bude.

17 Vstaň, projdi tu zemi na dýl i na šíř její; nebo tobě ji dám.

18 Tedy Abram hnuv se s stanem, přišel a bydlil v rovinách Mamre, kteréž jsou při Hebronu, kdežto vzdělal oltář Hospodinu.

   

Aus Swedenborgs Werken

 

Arcana Coelestia #1587

studieren Sie diesen Abschnitt

  
/ 10837  
  

1587. Before Jehovah destroyed Sodom and Gomorrah. That this signifies the external man destroyed by the cupidities of evil and the persuasions of falsity, is evident from the signification of “Sodom,” as being the cupidities of evil, and from the signification of “Gomorrah,” as being the persuasions of falsity; for these two are what destroy the external man, and separate it from the internal, and these two were what destroyed the Most Ancient Church before the flood. The cupidities of evil are of the will, and the persuasions of falsity are of the understanding; and when these two reign, the whole external man is destroyed; and when it is destroyed, it is also separated from the internal man. Not that the soul or spirit is separated from the body, but that good and truth are separated from man’s soul or spirit, so as not to flow in except remotely; concerning which influx, of the Lord’s Divine mercy elsewhere. And because the external man was so destroyed in the human race, and its bond with the internal, that is, with good and truth, was broken, the Lord came into the world in order that He might conjoin and unite the external man to the internal, that is, the Human Essence to the Divine. What the external man is when conjoined with the internal, is here described, namely, that before Jehovah destroyed Sodom and Gomorrah, it was “like the garden of Jehovah, like the land of Egypt in coming to Zoar.”

  
/ 10837  
  

Thanks to the Swedenborg Foundation for the permission to use this translation.