Die Bibel

 

Exodus 10

Lernen

   

1 I řekl Hospodin Mojžíšovi: Vejdi k Faraonovi, ačkoli jsem já obtížil srdce jeho, a srdce služebníků jeho, abych učinil divy tyto své u prostřed nich;

2 A abys ty vypravoval v uši synů svých i vnuků svých, co jsem učinil v Egyptě, a znamení má, kteráž jsem prokázal na nich; abyste věděli, že já jsem Hospodin.

3 I všel Mojžíš s Aronem k Faraonovi, a řekli jemu: Takto praví Hospodin Bůh Hebrejský: Dokavadž nechceš se ponížiti přede mnou? Propusť lid můj, ať mi slouží.

4 Pakli nechceš propustiti lidu mého, aj, já uvedu zítra kobylky na krajinu tvou.

5 A přikryjí svrchek země, aby nebylo viděti, a snědí ostatky pozůstalé, kteříž vám zanecháni jsou po krupobití; zhryzou vám také každý strom pučící se na poli.

6 A naplní domy tvé, i domy všech služebníků tvých, a domy všech Egyptských; čehož neviděli otcové tvoji a otcové otců tvých, od počátku bytu svého na zemi až do dne tohoto. A odvrátiv se, vyšel od Faraona.

7 Řekli pak služebníci Faraonovi k němu: Dokavadž tento bude nám osídlem? Propusť ty muže, ať slouží Hospodinu Bohu svému. Zdaž ještě nevíš, že zkažen jest Egypt?

8 I zavolán jest Mojžíš s Aronem před Faraona. Jimž řekl: Jděte, služte Hospodinu Bohu svému. Kdo jsou ti, kteříž jíti mají?

9 A odpověděl Mojžíš: S dítkami i s starými našimi půjdeme, s syny i s dcerami našimi, s ovcemi a s větším dobytkem naším odejdeme; nebo slavnost Hospodinovu držeti máme.

10 Tedy řekl jim: Nechať jest tak Hospodin s vámi, jako já propustím vás i dítky vaše. Hleďte, nebo zlé jest před tváři vaší.

11 Nebudeť tak. Jděte vy sami muži, a služte Hospodinu, nebo toho vy toliko žádáte. I vyhnáni jsou od tváři Faraonovy.

12 Tedy řekl Hospodin Mojžíšovi: Vztáhni ruku svou na zemi Egyptskou pro kobylky, ať vystoupí na zemi Egyptskou, a sežerou všelikou bylinu země té, cožkoli zůstalo po krupobití.

13 I vztáhl Mojžíš hůl svou na zemi Egyptskou; a Hospodin uvedl vítr východní na zemi, aby vál celého toho dne a celou noc. A když bylo ráno, vítr východní přinesl kobylky.

14 A vystoupily kobylky na všecku zemi Egyptskou, a připadly na všecky končiny Egyptské nesčíslně. Před těmi nebylo takových kobylek, aniž po těch takové budou.

15 I přikryly veškeren svrchek země, tak že pro ně nebylo lze znáti země; a sežraly všelikou bylinu země, a všeliké ovoce na stromích, kteréž zůstalo po krupobití; a nepozůstalo nic zeleného na stromích a bylinách polních ve vší zemi Egyptské.

16 Tedy Farao spěšně povolav Mojžíše s Aronem, řekl: Zhřešil jsem proti Hospodinu Bohu vašemu, i proti vám.

17 Ale nyní, odpusť, prosím, hřích můj aspoň tento, a modlte se Hospodinu Bohu vašemu, ať jen tuto smrt odejme ode mne.

18 Protož vyšed Mojžíš od Faraona, modlil se Hospodinu.

19 I obrátil Hospodin vítr západní tuhý velmi, kterýžto zachvátiv kobylky, uvrhl je do moře Rudého, tak že nezůstalo žádné kobylky ve vší krajině Egyptské.

20 Ale obtížil Hospodin srdce Faraonovo, a nepropustil synů Izraelských.

21 I řekl Hospodin Mojžíšovi: Vztáhni ruku svou k nebi, a bude tma na zemi Egyptské, a makati ji budou.

22 I vztáhl Mojžíš ruku svou k nebi, a byla tma přehustá po vší zemi Egyptské za tři dni.

23 Aniž viděl jeden druhého, a aniž kdo vstal z místa svého za tři dni; ale synové Izraelští všickni měli světlo v příbytcích svých.

24 Potom povolav Farao Mojžíše, řekl: Jděte, služte Hospodinu. Toliko ovce vaše a větší dobytek váš nechať zůstane, také dítky vaše půjdou s vámi.

25 Odpověděl Mojžíš: Dáš také v ruce naše oběti a zápaly, kteréž bychom obětovali Hospodinu Bohu našemu.

26 A protož také dobytek náš půjde s námi, a nezůstane ani kopyta; nebo z nich vezmeme ku poctě Hospodinu Bohu našemu. My pak nevíme, čím sloužiti máme Hospodinu, dokudž nepřijdeme tam.

27 Zatvrdil pak Hospodin srdce Faraonovo, tak že nechtěl propustiti jich.

28 I řekl mu Farao: Odejdi ode mne, a varuj se, abys více neviděl tváři mé; nebo v který den uzříš tvář mou, umřeš.

29 Odpověděl Mojžíš: Dobře jsi řekl; neuzřímť více tváři tvé.

   

Aus Swedenborgs Werken

 

Pravé křesťanství #80

studieren Sie diesen Abschnitt

  
/ 853  

80. Pátá pamětihodná událost. Jednou bylo jistému satanovi dovoleno vystoupit z pekla a přiblížit se k mému domu. Šla s ním také jedna žena. Když jsem je spatřil, zavřel jsem okno a hovořil s nimi přes ně.

Zeptal jsem se satana, odkud přišel. Odpověděl, že od svých společníků. Zeptal jsem se, odkud přišla ona žena. Řekl, že také. Patřila k tlupě sirén. Ty si pomocí fantazie dovedou vykouzlit jakýkoli krásný vzhled a zdobný zevnějšek. Jednou si osvojí krásu Venuše, jindy půvabnou tvář múz, nebo se odějí korunou a královským pláštěm jako královny a majestátně si vykračují se stříbrnou hůlkou. Takové ženy jsou v duchovním světě prostitutky a zaměřují se na fantazii. Fantazie pochází z myšlení na úrovni smyslů, které uzavírá představy plynoucí z niternějšího myšlení.

Zeptal jsem se satana, zda je to jeho manželka. Odpověděl: „Jaká manželka? Nic takového neznám ani já, ani mí druhové. Je to má kurtizána. “

Pak v něm vznítila chtíč - něco, co sirény také dobře umějí. Jakmile jej pocítil, políbil ji a zvolal: „Ach, má Adónis!“

Ale k vážnějším věcem. Zeptal jsem se satana, jaké je jeho povolání.

„Jsem učenec. Nevidíš na mé hlavě věnec?“

Ten vykouzlila svým uměním Adónis a zezadu mu ho vložila na hlavu.

„Protože jsi přišel ze společnosti vzdělaných lidí, řekni mi, co si ty a tvoje společnost myslíte o Bohu,“ vyzval jsem jej.

„Bohem je pro nás vesmír, který také nazýváme přírodou. Ti jednodušší z nás nazývají přírodu ‚atmosférou‘, kterou myslí vzduch. Moudřejší za atmosféru považují také éter. Co se týká Boha, nebe, andělů a podobných věcí - mnoho lidí o nich v tomto světě hodně namluví, ale jsou to jen prázdná slova. Jsou to výmysly vzniklé kvůli neobvyklým úkazům na obloze, které zde šálí zraky mnohých.

Není vše viditelné na zemi stvořené ze slunce? Okřídlený i lezoucí hmyz se rodí vždy, když se na jaře vrací slunce. Ptáci se díky jeho teplu milují a množí. Země zahřátá jeho teplem nechá vyklíčit semena, až z nich nakonec uzrají plody jako nové potomstvo. Není tak vesmír bohem a příroda bohyní, která jako družka vesmíru tyto potomky počne, zrodí, vychová a živí?“

Dále jsem se ho zeptal, co on a jeho společnost soudí o náboženství.

„Pro nás, kteří jsme vzdělanější než běžný lid, není náboženství ničím než zaříkávadlem davů, které jako aura obklopuje jejich mentální vnímavost a představivost. V této auře poletují zbožné představy jako motýli ve vzduchu. Jejich víra tyto představy spojuje do řetězu; podobá se housence bource morušového, která pak vylétá ze svého zámotku jako král motýlů. Nevzdělaný lid totiž miluje představy nad svými tělesnými smysly a s libostí nad nimi rozmýšlí, protože touží létat. Spřádají si proto křídla, aby se mohli vznést jako orli, chlubit se a pokřikovat na ty na zemi: ‚Podívejte se na mě!‘ My ale věříme tomu, co vidíme, a milujeme to, čeho se dotýkáme. “

S těmito slovy se dotkl své prostitutky a pravil: „Tomu věřím, protože to vidím a dotýkám se toho. Všechny ostatní směšné věci vyhazujeme okny a se smíchem je odháníme. “

Ještě jsem se zeptal, jaký má se svými společníky názor na nebe a peklo. Hlasitě se rozesmál: „Co jiného je nebe než éterická obloha na nejvyšších místech? Co jiného jsou andělé než skvrny toulající se kolem slunce? A co jiného jsou archandělé než komety s dlouhými ohony, nad nimiž pobývají zástupy dalších komet? Co je peklo než bažiny plné žab a krokodýlů, z nichž fantazie lidí učinila ďábly? Každá jiná představa o nebi a pekle je čirým nesmyslem, kterému učí někteří církevní hodnostáři, jen aby si u nevědomého lidu zajistili slávu. “

To všechno, co satan pronesl, odpovídalo přesně tomu, jak o tom smýšlel ve světě; neuvědomil si, že už je po smrti. Úplně totiž zapomněl na vše, co slyšel, když poprvé vstoupil do světa duchů. Když byl tázán na život po smrti, odpověděl, že jde o plod čiré imaginace. Mrtvoly v hrobě snad prý mohou vypouštět jakýsi výpar ve tvaru lidí nebo něčeho, co lidé nazývají přízraky. Vyprávějí o nich báchorky, které pak podněcují jejich fantazii.

Když jsem to uslyšel, nemohl jsem se už déle udržet a rozesmál jsem se: „Satane, ty jsi blázen všech bláznů. A kým si myslíš, že jsi teď? Nemáš snad podobu člověka? Nemluvíš, nevidíš, neslyšíš a nepohybuješ se? Vzpomeň si, že jsi žil v jiném světě, na který jsi zapomněl, a že teď žiješ po smrti. Uvědom si, že jsi teď mluvil přesně tak jako před svou smrtí!“

Bylo mu dáno rozpomenout se. Když si vše vybavil, s pocitem studu zvolal: „Jsem šílený! Viděl jsem nad sebou nebe a slyšel jsem anděly vyprávět neslýchané věci! To ale bylo, když jsem sem poprvé vstoupil. Zapamatuji si to teď a řeknu o tom svým společníkům, od kterých jsem odešel. Snad se i oni zastydí jako já. “

Stále si opakoval, že je má nazvat blázny. Jak ale sestupoval dolů, zapomnění vytlačilo vzpomínku. Dole se jej pak zmocnilo stejné šílenství jako ostatních a šílenstvím nazval to, co slyšel ode mě. Takovým způsobem myslí a mluví po smrti satani. Satany se nazývají ti, kteří se natolik utvrdili v klamných domněnkách, až jim začali věřit; a ďábly se nazývají ti, kteří tím, jak žili, v sobě utvrdili zlo.

  
/ 853  

Many thanks to Lenka Máchová for her permission to use her translation on this site.

Kommentar

 

Pharaoh

  

'Pharaoh,' in Genesis 40, represents the new natural self. 'Pharaoh' and 'the Egyptians' in the Word, signify the sensory and scientific principles. 'Let Pharaoh live,' as in Genesis 42:16, is a phrase that is employed to say something emphatically, thus to state a certainty. 'Pharaoh and his army' signify people who are in falsities from evil. 'Pharaoh' signifies false ideas infesting the truth of the church. It also signifies scientific ideas, or the natural principle in general.

(Verweise: Arcana Coelestia 1487, Arcana Coelestia 5192; Exodus 16)