1. První kniha Mojžíšova (Genesis)

Z doslovného významu Starého zákona nemůže nikdo poznat, že tato část Bible obsahuje hluboká tajemství nebe. Starý zákon jako celek i jeho jednotlivé detaily se vztahují k Pánu, nebi, církvi, víře a ke všemu, co s tím souvisí. Z doslovného textu však nikdo nepochopí nic jiného než to, že se vše ve Starém zákoně týká pouze vnějších obřadů a předpisů židovské církve. Všude v Písmu svatém je však skrytý význam (tzv. vnitřní smysl), který není nikde v doslovném textu patrný. Pouze na několika málo místech Ježíš tento vnitřní smysl svým učedníkům odhalil a vysvětlil - například že oběti představují Pána; země Kanaán a Jeruzalém že znamenají nebe, proto se jim také říká nebeský Kanaán a nebeský Jeruzalém a stejný význam má i slovo ráj. (Pozn. překl.: Skrytý význam neboli vnitřní smysl má většina knih Starého zákona - 5 knih Mojžíšových, Jozue, Soudců, 1. a 2. Samuelova, 1. a 2. Královská, Žalmy a všechny knihy proroků, z Nového zákona pak evangelia a Zjevení Janovo.)

4. Pokud naše mysl ulpí na doslovném významu, nedokážeme si představit, že by Slovo Boží mohlo obsahovat ještě něco hlubšího. Z textu první kapitoly Genesis nelze vyčíst nic jiného než příběh o stvoření světa a zahradě Eden, která se nazývá ráj, a o Adamovi - prvním stvořeném člověku. Koho by mohlo napadnout, že tento příběh pojednává ještě o něčem jiném? Na následujících stránkách se ale dozvíme, že toto vyprávění obsahuje tajemství, která dosud nebyla odhalena. První kapitola Genesis se totiž ve svém hlubším, tj. vnitřním, smyslu zabývá novým stvořením člověka neboli jeho duchovním znovuzrozením. Zároveň se však také zabývá znovuzrozením Nejstarší církve. A v tomto příběhu není jediné slovo, které by v sobě neobsahovalo něco z těchto zmíněných tajemství.