Komentář

 

Ostatní ovčince

Napsal(a) New Christian Bible Study Staff (strojově přeloženo do čeština)

A Chilean gaucho herding sheep.

Ostatní ovčince ...

Na Zemi žije severně od sedmi miliard lidí. Křesťanství je největší náboženství s více než 2 miliardami lidí. Který ponechává 5 miliard lidí, kteří by se divili, co si křesťané myslí, že se stane nekresťanům?

V Janově evangeliu je sedm míst, kde se Ježíš přirovnává k něčemu metaforickému, někdy nazývanému 7 „já jsem“. Některé z nich mohou znít docela exkluzivně. Pojďme se podívat na texty:

Zde jsou tři prohlášení, která jsou jasným slibem lidem, kteří jsou skutečnými křesťany - tj. Věří v to a podle toho žijí. Nikoho nevylučují, ale určitě existuje implikace, že toto je TEN způsob:

"Potom jim znovu řekl Ježíš a řekl: 'Jsem světlo světa: ten, kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života.'" " (Jan 8:12)

"Jsem dveřmi ovcí ... jsem dveřmi: skrze mě, kdyby někdo vstoupil dovnitř, bude spasen a vejde dovnitř a ven a najde pastvu." (Jan 10:7, 9)

"Jsem vzkříšení a život." Ten, kdo ve mě věří, i když může zemřít, bude žít. “ (Jan 11:25)

Dále jsou zde další dva, kteří dávají podobný slib, ale také uvádějí, že pokud nepřijmete Ježíše, nebudete spaseni:

"Jsem cesta, pravda a život." Ježíš mu řekl: „Já jsem cesta a pravda i život; nikdo nepřichází k Otci kromě mě. “ (Jan 14:6)

"Jsem pravá réva." Já jsem ten pravý vinný réva a můj Otec je vinař ... Zůstaň ve mně a já v tobě. Protože větev nemůže přinést ovoce sama, kromě toho, že přebývá ve vinné révě; již nemůžete, ledaže zůstáváte ve mně. Já jsem vinná réva, vy jste ratolesti: Kdo zůstává ve mně, a já v něm, ten přináší mnoho ovoce; protože beze mě nemůžete nic dělat. Jestliže člověk nezůstává ve mně, je uvržen jako ratolest a uschne; a lidé je shromáždili, uvrhli do ohně a spálili se. “ (Jan 15:1, 4, 5, 9)

Dříve v Johnově evangeliu existuje šestý výrok „Já jsem“, nebo opravdu vnořený pár výroků. Mají dvě zvláštní vlastnosti.

Tady je jeden z textů:

"Ježíš jim řekl:" Já jsem chléb života. Kdo ke mně přijde, nebude mít hlad a ten, kdo ve mě věří, nebude nikdy žíznit. " A dále: „Nikdo ke mně nemůže přijít, pokud ho nepřitáhne Otec, který mě poslal, a já ho vzkřísím v poslední den.“ (Jan 6:35, 44).

Je tu nový nápad. „Otec“ přitahuje lidi k Ježíši. Toto je odkaz na příliv Božského do našich myslí, který nás vytahuje z bažiny. Tento „tah“ nás přivádí k otevření Slova, k „příchodu k Ježíši“, k hledání duchovního vedení.

Ve stejném příběhu, v Janovi 6, to také říká Ježíš,

„Já jsem živý chléb, který sestoupil z nebe: bude-li někdo jíst z tohoto chleba, bude žít na věky; a chléb, který dám, je moje tělo, které dám za život světa. .. 'Ježíš jim řekl: ‚Amen, amen, pravím vám: Pokud nejíte maso Syna člověka a nebudete pít jeho krev, nemáte v sobě žádný život.'“ (Jan 6:35, 41, 48, 51)

To bylo těžké učení. Zdá se, že mnoho lidí nechápalo, že Ježíš nemluvil o doslovném těle a krvi. Ve verších 60 a 66 se píše:

„Mnozí z jeho učedníků, když to uslyšeli, řekli:„ Toto je tvrdá řeč; kdo to slyší? ... Od té doby se mnoho jeho učedníků vrátilo a už s ním nechodili. (Jan 6:60, 66)

V křesťanské církvi se už dlouho hádalo o smyslu toho. Mluvil Ježíš o své skutečné krvi? Jeho skutečné tělo? Měli křesťané praktikovat kanibalismus? Ne.

V novém křesťanském myšlení studujeme významy slov v doslovném smyslu. Chléb a maso jsou dobré. Krev nebo víno odkazují na pravdu. Musíme se snažit být dobří a pokusit se poznat pravdu. Ježíš nám to ukazoval a učil nás.

Zde je úryvek z jedné z prací Swedenborga:

Jelikož všechny věci, které jsou duchovní a nebeské, se týkají výhradně dobra a pravdy, vyplývá z toho, že tělo znamená dobré jednání, které souvisí s dobrou vůlí, a krev znamená pravdu, která se týká víry. Na nejvyšší úrovni tato slova znamenají božskou dobrotu Pánovy lásky a božskou pravdu o Pánově moudrosti. (Pravé křesťanské náboženství 706)

V této odkazované sekci, v následujících, je mnohem více podrobností; přesvědčivě zakládají tento výklad na mnoha biblických pasážích. Stojí za to si je přečíst!

Vracíme se k výrokům „Já jsem“ ... tady je sedmé. Ukazuje určitý ekumenismus:

"Jsem dobrý pastýř .... Jsem dobrý pastýř a znám své ovce a znám o mých .... uslyší můj hlas; a bude jedno stádo a jeden pastýř. “ (Jan 10:11, 14)

Tyto další ovce jsou lidé duchovní církve, „ti, kteří jsou vedeni a ovládáni duchovní pravdou a dobrem“. Nebeská tajemství 7035.

Dnes, kdekoli lidé hledají skutečnou moudrost a praktikují skutečnou lásku ke svému bližnímu, jsou to „ostatní ovčince“. Ve všech koutech Země je duchovní pravda a dobro. Od úsvitu duchovního vědomí proudila Pánova láska a moudrost do myslí lidí - přijímána matně nebo jasně, nebo někdy většinou zavrhována. Když relativně nedávno ustoupily ústní tradice těm písemným, rozšířilo se „starověké slovo“, jak jej Swedenborg pojmenoval, do velké části obydleného světa. Jeho fragmenty byly zachovány ve Starém zákoně a v dalších starověkých posvátných textech.

v Jan 10:14, i když se očekává, že se ovčáky sblíží do jednoho, není diskvalifikující být nyní v jiném stáji. To je něco, do čeho musíme kopat. Musí být člověk křesťanem, aby byl spasen? Co když jsou dobrým buddhistou, jehož vládnoucí láska je láskou k bližnímu? Nebo dobrý muslim, který usiluje o poznání a plnění vůle Alláha?

Zde je zarážející úryvek od Luka:

„... přijdou od východu a od západu a od severu a od jihu a posadí se v království Božím; a viz, budou poslední, kdo budou první, a budou první, kdo budou být poslední. “ (Lukáš 13:23, 28-30)

I zde je užitečný posilující citát z Nebeská tajemství 1032:

„Pán má slitování nad celou lidskou rasou. Chce zachránit každého na celém světě a přitáhnout všechny lidi k sobě. Pánovo milosrdenství je nekonečné; nedovoluje omezit se na pár lidí v církvi, ale dosahuje ven všem na povrchu Země. “

Jak sladíme výlučně znějící výroky s inkluzivně znějícími? V novém křesťanském učení bude každý, kdo miluje lásku k dobru nebo lásku k pravdě, kde je dobro, zachráněn. A uznáváme, že pravda a dobro přicházejí od Pána, ne od nás samotných. Kdokoli v jakémkoli systému víry, který nehledá Boží pomoc při úniku před zlými láskami a falešnými představami, zůstane zaseknutý. Každý, kdo skutečně a vytrvale hledá dobro a pravdu, je v „duchovní církvi“, tj. V jednom z ovcí.

Mají některé ovčárny lepší pastviny než jiné? Ano. Liší se náboženství v množství pravdy, kterou sdělují, nebo v kvalitě postupů, které doporučují a podle kterých žijí? Samozřejmě, že ano. Myslíme si na Novém křesťanském biblickém studiu, že nejlepší cestou je křesťanství? Ano. Je to jediná cesta? Ne. Je to jediný cíl? Možná.

Ježíš řekl, že je cesta, pravda a život. Byl to Slovo v lidské podobě - duchovní pravda. Není cesty k záchraně, aniž bychom se vydali cestou, hledali pravdu a žili život dobrým. Můžete začít odkudkoli. Když se přiblížíte na vrchol hory, přiblížíte se k místu, kde je světlo nejjasnější.

Ze Swedenborgových děl

 

Tajemství nebe # 7035

Prostudujte si tuto pasáž

  
/ 10837  

Tento překlad zatím obsahuje pasáže až po #946. Pravděpodobně se na něm ještě pracuje. Pokud stisknete šipku doleva, najdete toto poslední přeložené číslo.

  
/ 10837  

Přeložil: rev. Mgr. Pavel Heger Jazyková úprava: Mgr. Květoslava Hegrová; Návrh a zpracování obálky: dr. Jan Buchta, Vydáno vlastním nákladem r. 2017 ISBN 978-80-270-1572-6

Bible

 

Exodus 4

Studie

   

1 Odpověděl pak Mojžíš, a řekl: Aj, neuvěří mi, ani uposlechnou hlasu mého; nebo řeknou: Neukázalť se tobě Hospodin.

2 Tedy řekl jemu Hospodin: Co jest to v ruce tvé? Odpověděl: Hůl.

3 I řekl: Vrz ji na zem. I povrhl ji na zem, a obrácena jest v hada; a utíkal Mojžíš před ním.

4 Tedy řekl Hospodin Mojžíšovi: Vztáhni ruku svou, a chyť ho za ocas. Kterýžto vztáh ruku svou, chytil jej, a obrácen jest v hůl v rukou jeho.

5 Aby věřili, že se ukázal tobě Hospodin, Bůh otců jejich, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův.

6 Potom zase řekl jemu Hospodin: Vlož nyní ruku svou za ňadra svá. I vložil ruku svou za ňadra svá; a vyňal ji, a aj, ruka jeho byla malomocná, bílá jako sníh.

7 Řekl opět: Vlož ruku svou zase v ňadra svá. Kterýž vložil ruku svou zase v ňadra svá; a vyňal ji z ňader svých, a aj, učiněna jest zase jako jiné tělo jeho.

8 I budeť, jestliže neuvěří tobě, a neposlechnou hlasu a znamení prvního, uvěří hlasu a znamení druhému.

9 A pakli neuvěří ani těm dvěma znamením, a neuposlechnou hlasu tvého, tedy nabereš vody z řeky, a vyliješ ji na zem; a promění se vody, kteréž vezmeš z řeky, a obrátí se v krev na zemi.

10 I řekl Mojžíš Hospodinu: Prosím, Pane, nejsem muž výmluvný, aniž prvé, ani jakž jsi mluvil s služebníkem svým; nebo zpozdilých úst a neohbitého jazyku jsem.

11 Jemuž odpověděl Hospodin: Kdo dal ústa člověku? Aneb kdo může učiniti němého, neb hluchého, vidoucího, neb slepého? Zdali ne já Hospodin?

12 Nyní tedy jdi, a já budu v ústech tvých, a naučím tě, co bys mluviti měl.

13 I řekl: Slyš mne, Pane, pošli, prosím, toho, kteréhož poslati máš.

14 A rozhněvav se velmi Hospodin na Mojžíše, řekl: Zdaliž nemáš Arona bratra svého z pokolení Léví? Vím, že on výmluvný jest; ano aj, sám vyjde v cestu tobě, a vida tebe, radovati se bude v srdci svém.

15 Ty mluviti budeš k němu, a vložíš slova v ústa jeho; a já budu v ústech tvých a v ústech jeho, a naučím vás, co byste měli činiti.

16 A on mluviti bude za tebe k lidu; a bude tobě on za ústa, a ty budeš jemu za Boha.

17 Hůl pak tuto vezmeš v ruku svou, kterouž činiti budeš ta znamení.

18 Tedy odšed Mojžíš, navrátil se k Jetrovi tchánu svému, a řekl jemu: Nechť jdu nyní, a navrátím se k bratřím svým, kteříž jsou v Egyptě, a pohledím, jsou-li ještě živi. I řekl Jetro Mojžíšovi: Jdi v pokoji.

19 Nebo řekl byl Hospodin Mojžíšovi v zemi Madianské: Jdi, navrať se do Egypta; nebo zemřeli jsou všickni muži, kteříž hledali bezživotí tvého.

20 A vzav Mojžíš ženu svou, a syny své, vsadil je na osla, aby se navrátil do země Egyptské; vzal také Mojžíš hůl Boží v ruku svou.

21 I řekl Hospodin Mojžíšovi: Když půjdeš a navrátíš se do Egypta, hleď, abys všecky zázraky, kteréž jsem složil v ruce tvé, činil před Faraonem. Jáť pak zatvrdím srdce jeho, aby nepropustil lidu.

22 Protož díš Faraonovi: Toto praví Hospodin: Syn můj, prvorozený můj jest Izrael.

23 I řekl jsem tobě: Propusť syna mého, ať slouží mi; a nechtěl jsi ho propustiti. Aj, já zabiji syna tvého, prvorozeného tvého.

24 I stalo se, když byl Mojžíš na cestě v hospodě, že se obořil na něj Hospodin, a hledal ho usmrtiti.

25 Tedy vzala Zefora nůž ostrý, a obřezala neobřízku syna svého, kteroužto vrhla k nohám jeho, řkuci: Zajisté ženich krví jsi mi.

26 I nechal ho. Ona pak nazvala ho tehdáž ženichem krví pro obřezání.

27 Řekl také Hospodin Aronovi: Jdi vstříc Mojžíšovi na poušť. I šel a potkal se s ním na hoře Boží, a políbil ho.

28 A vypravoval Mojžíš Aronovi všecka slova Hospodinova, kterýž ho poslal, i o všech znameních, kteráž přikázal jemu.

29 Tedy šel Mojžíš s Aronem, a shromáždili všecky starší synů Izraelských.

30 I mluvil Aron všecka slova, kteráž byl mluvil Hospodin k Mojžíšovi, a činil znamení před očima lidu.

31 A uvěřil lid, když uslyšeli, že navštívil Hospodin syny Izraelské, a že viděl ssoužení jejich. A sklonivše se, poklonu učinili.