Joshua Chapter 1: Bůh přikázal Joshua

Kniha Joshua je o vstupu, dobytí a urovnání. Izraelité mají jít a žít v zemi, kterou jim Bůh slíbil, a kde bydleli před mnoha staletími.

Kapitola 1 Joshua odstartuje tento příběh. Joshua se ujal vedení Děti Izraele a je pověřen, aby vedl lidi přes řeku Jordán a převzal zemi. Vnitřní význam tohoto příběhu není politický, ale protože je v Bibli, je to osobní nebo duchovní. Kanaánská země je náš vlastní osobní život (viz Vysvětlená Apokalypsa 569[5]), která má kromě některých vysokých ideálů a dobrých úmyslů, které reprezentuje izraelský lid, také velmi lidský v tom, že se zaměřuje na sebe, je kritická, chamtivá, soudná (jmenujete ji!) - a tyto rysy jsou znázorněny v knize Jozue několik kmenů Kanaánů, kteří se tam usadili, zatímco Izrael byl v Egyptě. Jejich kmenová jména mají významy jako „nízko ležící“ a „obyvatelé bláta“. Jejich dobytí symbolizuje naši potřebu - s Boží pomocí - překonat tyto lidské životy s nízkým životem a místo toho být vedeni Božími pravdami (Nebeská tajemství 4816).

Joshua je pověřen Bohem, aby vedl lidi (Nebeská tajemství 8595). Mojžíš zemřel a nyní vede Joshua. Při uvedení do provozu Bůh popisuje několik věcí, s nimiž se musíme osobně vztahovat. Nejprve je nám řečeno, že musíme překročit řeku Jordán, abychom se dostali do země. Řeka je velmi určitá hranice a to nám říká, že existuje ostrý rozdíl mezi naším starým životem a naším novým životem, bez odstínů šedé.

Dále je Joshua řečeno, že každé místo, na kterém chodí vaše noha, bude vaše. To ukazuje na naši potřebu používat Boží pravdy prakticky tím, že žijeme a děláme je spíše než intelektuálně jen o nich přemýšlíme, protože naše „noha“ je nejnižší bod našeho těla, který se přímo dotýká země (viz viz Nebe a Peklo 97). Důvodem, po kterém chodíme, je samotný život.

Poté jsou hranice země Kanaánu popsány namem a ty nám dávají představy o naší potřebě být vyzváni (divočina), dobře myslet (Libanon), dělat dobro (Hittites) a mnohem více (Velké moře). . Pak Bůh říká, že pokud se rozhodneme žít Boží pravdy, nic nám nebude stát v cestě.

Poté přicházejí slavná slova „Buďte silní a velmi odvážní“ (Nebeská tajemství 6343). V kapitole 1 přicházejí několikrát, aby nás povzbudili a drželi v síle Boží moci. Je nám také řečeno, aby se neotáčeli na pravou nebo levou stranu, což znamená, že musíme poslouchat Boha a dělat to, co je správné, aniž bychom se odchýlili. Po skvělém startu můžeme tak snadno zpomalit a odvrátit se.

Kniha zákona se neodkloní od našich úst, ale musíme ji meditovat ve dne i v noci a udržovat ji v ústech, v mysli, v srdci a v našich činech a v našich úmyslech.

Joshua pak dává vůdcům vůdce, aby připravili lidi k odchodu. To pro nás znamená, že naše poznání, že musíme následovat Boha a dobýt svůj život, musí stékat z naší mysli do každé části nás v nejmenším detailu tohoto a tohoto a dokonce i toho. A vždy být připraven.

Poslední část kapitoly 1 je o některých izraelských kmenech - Reubenitech, Gaditech a polovině Manasseh. Dříve se tyto kmeny rozhodly, že se raději usadí na východní straně řeky Jordán, kde jsou dobré pastviny. Mojžíš jim řekl: „Ano“, ale nyní Joshua říká, že předtím, než to udělají, musí všichni muži jít se všemi do Kanaánu a bojovat a teprve poté se vrátit přes Jordán, aby byli se svými manželkami a dětmi a hejny.

To nám říká, že v našich životech je místo pro vnější potěšení a majetek, ale pouze tehdy, když jsme vlastnili a žili Boží věci jako první (Nebeská tajemství 870).

776. Všechno ptactvo rozmanitých druhů zobrazuje veškerou duchovní pravdu, každý létavec přírodní pravdu a okřídlenec smyslovou pravdu. To je zřejmé z toho, co již bylo uvedeno a vysvětleno o ptácích v č. 40. Lidé Nejstarší církve přirovnávali myšlenky lidí k ptákům, protože ve vztahu k záležitostem vůle jsou myšlenky jako ptáci. Pták, létavec a okřídlenec jsou zmíněni ve stejném pořadí jako záležitosti rozumové, racionální a smyslové u člověka. Abychom rozptýlili jakékoli pochybnosti o tom, že zobrazují opravdu tyto záležitosti, uvedeme zde další citáty z Bible, z nichž je patrno, že zvířata skutečně symbolizují to, co bylo řečeno.

II. Žalm 8:6-8:

Svěřuješ mu vládu nad dílem svých rukou, všechno pod nohy mu kladeš: všechen brav a skot a také polní zvířata a ptactvo nebeské a mořské ryby, i netvora, který se prohání po mořských stezkách.

To je řečeno o Pánu a o tom, že vládne člověku a všemu, co člověku patří. Co jiného by vláda nad zvířaty a ptáky mohla znamenat?

Žalm 148:9,10,13:

Ovocné stromy a všechny cedry, zvěř a všechna dobytčata (dle Swedenborga divoká zvěř a všechna zvířata), plazi, okřídlené ptactvo, … ať chválí Hospodinovo jméno…

Ovocný strom představuje nebeského člověka, cedr duchovního člověka, divoká zvěř, zvířata a plazi zobrazují dobro nebeského a duchovního člověka a okřídlené ptactvo symbolizuje jejich pravdy, s jejichž pomocí mohou chválit Hospodinovo jméno. To skutečná divoká zvěř, zvířata, plazi nebo ptactvo dělat nemohou. Ve světské literatuře mohou být takové výroky použity jako určitá nadsázka (hyperbola). Ve Slově Božím se však hyperboly tímto způsobem neužívají – jsou používány pouze za účelem symbolizování či zobrazení něčeho hlubšího.

III. U Ezechiela čteme:

… budou se přede mnou třást mořské ryby i nebeské ptactvo, polní zvěř a všichni plazi, kteří se plazí po zemi, i každý člověk, který je na tváři země. Hory se zbortí, skalní srázy se zřítí a každá hradba se skácí na zem. (Ezechiel 38:20)

Že zvířaty a ptáky jsou symbolizovány tyto skutečnosti, je zřejmá. Vždyť jak by prospělo Hospodinově slávě, kdyby se ryby, zvěř a ptáci třásli? Může si někdo představit, že by tato slova byla svatá, kdyby neobsahovala nic svatého?

Jeremiáš (4:25):

Viděl jsem, a hle, nikde žádný člověk, i všechno nebeské ptactvo odletělo.

Tento citát vyjadřuje skutečnost, že zmizelo všechno dobro i všechna pravda, člověk zde zobrazuje dobro, které pochází z lásky.

Opět u Jeremiáše (9:9) čteme:

Pláču a běduji nad horami, naříkám nad stepními pastvinami, protože jsou vypáleny, nikdo jimi ani neprochází a není slyšet hlas dobytka. Od nebeského ptactva až po zvěř, všichni uletěli a utekli. (Český studijní překlad)

Tento citát podobným způsobem vyjadřuje, že pravda a dobro odešly.

IV. Jeremiáš (12:4):

Dokdy bude země usychat a vadnout všechna polní zeleň? Pro zlo těch, kteří v ní bydlí, zmizela zvěř i ptactvo; a to proto, že řekli: On nevidí náš konec. (Český studijní překlad)

Zde zvěř zobrazuje dobro a ptactvo pravdy. Obojí zmizelo.

Sofonjáš 1:3:

Sklidím lidi i dobytek (dle Swedenborga zvířata), sklidím nebeské ptactvo i mořské ryby, pohoršení spolu se svévolníky. Vyhladím člověka z povrchu země, je výrok Hospodinův.

Zde člověk a zvířata zobrazují záležitosti patřící k lásce a k dobru, jež mají v této lásce původ, nebeské ptactvo a mořské ryby zase záležitosti patřící k porozumění, a tudíž k pravdě. Ty jsou nazvány pohoršení, protože pro zlé lidi je překážkou a problémem láska a dobro, nikoli zvířata a ptáci. O nich se jasně říká, že patří člověku.

Žalm 104:16,17:

Hospodinovy stromy se sytí vláhou, libanónské cedry, které on zasadil. A tam hnízdí ptactvo, …

Hospodinovy stromy a libanónské cedry zobrazují duchovního člověka, ptactvo jeho racionální nebo přírodní pravdy, které jsou jako hnízda. A co více – ptáci si staví hnízda ve větvích bylo běžné rčení, které symbolizovaly pravdy, jako u Ezechiela.

V. Ezechiel 17:23:

Zasadím ji na vyvýšené hoře izraelské a vyžene větve, ponese plody a stane se nádherným cedrem. Pod ním bude bydlet všechno ptactvo, všechno, co má křídla, bude bydlet ve stínu jeho větvoví.

Tato slova hovoří o církvi mezi pohany (přesněji nežidy), což byla duchovní církev, která je zde zobrazena cedrem. Všechno ptactvo, co má křídla symbolizuje pravdy všeho druhu.

U stejného proroka (Ezechiel 31:6):

V jeho větvích hnízdilo kdejaké nebeské ptactvo, pod jeho ratolestmi se rodila kdejaká polní zvěř, v jeho stínu sídlily kdejaké početné pronárody.

Tento úryvek se vztahuje k Ašuru, což je duchovní církev a nazývá se cedr. Nebeské ptactvo zobrazuje pravdy této církve a zvěř její dobro.

VI. U Daniela 4:9 čteme:

Měl nádherné listí a mnoho plodů, byla na něm potrava pro všechny. Polní zvěř pod ním nalézala stín, v jeho větvích bydleli nebeští ptáci…

Zvěř zde zobrazuje dobro, nebeští ptáci pravdy. To by mohlo být jasné každému, protože proč jinak by nás měli zajímat ptáci a zvěř tam bydlící? Podobný význam má to, co řekl Pán v Lukášově evangeliu (13:19), v Matoušově evangeliu (13:31-32) a v Markově evangeliu (4:31-32):

Království Boží je jako hořčičné zrno, které člověk zasel do své zahrady; vyrostlo, je z něho strom a ptáci se uhnízdili v jeho větvích.