Joshua Chapter 1: Bůh přikázal Joshua

Kniha Joshua je o vstupu, dobytí a urovnání. Izraelité mají jít a žít v zemi, kterou jim Bůh slíbil, a kde bydleli před mnoha staletími.

Kapitola 1 Joshua odstartuje tento příběh. Joshua se ujal vedení Děti Izraele a je pověřen, aby vedl lidi přes řeku Jordán a převzal zemi. Vnitřní význam tohoto příběhu není politický, ale protože je v Bibli, je to osobní nebo duchovní. Kanaánská země je náš vlastní osobní život (viz Vysvětlená Apokalypsa 569[5]), která má kromě některých vysokých ideálů a dobrých úmyslů, které reprezentuje izraelský lid, také velmi lidský v tom, že se zaměřuje na sebe, je kritická, chamtivá, soudná (jmenujete ji!) - a tyto rysy jsou znázorněny v knize Jozue několik kmenů Kanaánů, kteří se tam usadili, zatímco Izrael byl v Egyptě. Jejich kmenová jména mají významy jako „nízko ležící“ a „obyvatelé bláta“. Jejich dobytí symbolizuje naši potřebu - s Boží pomocí - překonat tyto lidské životy s nízkým životem a místo toho být vedeni Božími pravdami (Nebeská tajemství 4816).

Joshua je pověřen Bohem, aby vedl lidi (Nebeská tajemství 8595). Mojžíš zemřel a nyní vede Joshua. Při uvedení do provozu Bůh popisuje několik věcí, s nimiž se musíme osobně vztahovat. Nejprve je nám řečeno, že musíme překročit řeku Jordán, abychom se dostali do země. Řeka je velmi určitá hranice a to nám říká, že existuje ostrý rozdíl mezi naším starým životem a naším novým životem, bez odstínů šedé.

Dále je Joshua řečeno, že každé místo, na kterém chodí vaše noha, bude vaše. To ukazuje na naši potřebu používat Boží pravdy prakticky tím, že žijeme a děláme je spíše než intelektuálně jen o nich přemýšlíme, protože naše „noha“ je nejnižší bod našeho těla, který se přímo dotýká země (viz viz Nebe a Peklo 97). Důvodem, po kterém chodíme, je samotný život.

Poté jsou hranice země Kanaánu popsány namem a ty nám dávají představy o naší potřebě být vyzváni (divočina), dobře myslet (Libanon), dělat dobro (Hittites) a mnohem více (Velké moře). . Pak Bůh říká, že pokud se rozhodneme žít Boží pravdy, nic nám nebude stát v cestě.

Poté přicházejí slavná slova „Buďte silní a velmi odvážní“ (Nebeská tajemství 6343). V kapitole 1 přicházejí několikrát, aby nás povzbudili a drželi v síle Boží moci. Je nám také řečeno, aby se neotáčeli na pravou nebo levou stranu, což znamená, že musíme poslouchat Boha a dělat to, co je správné, aniž bychom se odchýlili. Po skvělém startu můžeme tak snadno zpomalit a odvrátit se.

Kniha zákona se neodkloní od našich úst, ale musíme ji meditovat ve dne i v noci a udržovat ji v ústech, v mysli, v srdci a v našich činech a v našich úmyslech.

Joshua pak dává vůdcům vůdce, aby připravili lidi k odchodu. To pro nás znamená, že naše poznání, že musíme následovat Boha a dobýt svůj život, musí stékat z naší mysli do každé části nás v nejmenším detailu tohoto a tohoto a dokonce i toho. A vždy být připraven.

Poslední část kapitoly 1 je o některých izraelských kmenech - Reubenitech, Gaditech a polovině Manasseh. Dříve se tyto kmeny rozhodly, že se raději usadí na východní straně řeky Jordán, kde jsou dobré pastviny. Mojžíš jim řekl: „Ano“, ale nyní Joshua říká, že předtím, než to udělají, musí všichni muži jít se všemi do Kanaánu a bojovat a teprve poté se vrátit přes Jordán, aby byli se svými manželkami a dětmi a hejny.

To nám říká, že v našich životech je místo pro vnější potěšení a majetek, ale pouze tehdy, když jsme vlastnili a žili Boží věci jako první (Nebeská tajemství 870).

870. Holubice zobrazuje pravdy a dobro víry člověka, který má být znovuzrozen, což je zřejmé ze symbolismu holubice v Písmu, obzvláště té holubice, která se objevila nad Ježíšem, když byl křtěn, jak se o tom píše v Matoušově evangeliu:

Když byl Ježíš pokřtěn, hned vystoupil z vody, a hle, otevřela se nebesa a spatřil Ducha Božího, jak sestupuje jako holubice a přichází na něho. (Matouš 3:16, Jan 1:32, Lukáš 3:21, Marek 1:10)

Zde holubice nesymbolizuje nic jiného než svatost víry a křest znovuzrození. V Nové církvi, která měla povstat, holubice zobrazuje pravdu a dobro víry, jež lidé obdrží od Pána během procesu znovuzrození.

Podobnou symboliku mají mladé hrdličky nebo holoubata v Židovské církvi. Lidé je přinášeli jako oběti nebo oběti zápalné, o čemž se můžeme dočíst v 3. knize Mojžíšově (1:14 – do konce, 5:7-10, 12:6-8, 14:21-22, 15:14,15,29,30), ve 4. knize Mojžíšově (6:10-11) a v Lukášově evangeliu (2:22-24). Že mají takovouto symboliku, může každý chápat pouze na základě skutečnosti, že něco symbolizovat musí. Jinak by totiž tato slova neměla žádný smysl a nebyla by Božská. Zevnějšek církve je totiž neživotný, je však oživován tím, co je vnitřní, a to, co je vnitřní, pochází od Pána.

III. Že holubice obecně symbolizuje rozumové pojmy víry, je patrné z prorockých knih, např. z Ozeáše 7:11:

A Efraim jest jako holubice hloupá bez srdce; k Egyptskému králi volají, k Assyrskému se utíkají. (Bible kralická)

U stejného proroka o Efraimu (Ozeáš 11:11):

S bázní přilétnou jak ptáče z Egypta, jako holub z asyrské země. (Katolický liturgický překlad)

Efraim zde zobrazuje člověka, který má porozumění, Egypt člověka, jenž má znalosti, a Asýrie člověka, který je racionální. Holubice tady symbolizuje rozumovou stránku víry a tématem je tu znovuzrození duchovní církve.

Žalm 74:19:

(Jahve,) nevydej duši hrdlice své divoké zvěři, ... (překlad Vladimíra Šrámka)

Divoká zvěř zde zobrazuje lidi, kteří nemají účinnou lásku k bližnímu, duše hrdlice symbolizuje život víry. Viz také to, co bylo již řečeno a vysvětleno v č. 40 a 776 o ptácích – že symbolizují záležitosti týkající se porozumění: Neškodní, krásní, čistí a užiteční ptáci zobrazují pravdivé a dobré představy v rozumu, ale draví, oškliví, nečistí a neužiteční ptáci zobrazují opak, tzn. nepravdy a klamy, jako např. krkavec, který je zde opakem hrdlice.