Tato tři slova jsou prezentována společně v jednom článku, protože jsou spojena tím, že jsou součástí nepřetržitého procesu. Způsob, jakým jsou používány v Pánově slovu, lze přirovnat k právní smlouvě. Smlouva stanoví podmínky smlouvy, vzájemný vztah popisuje činy obou stran, které se řídí ustanoveními smlouvy, a spojení je vzájemné uspokojení stran při uzavření smlouvy.

Nejdůležitější smlouva je smlouva, která je mezi námi a Pánem, protože nás přivádí do nebe a naplňuje to jeho cíl a účel. Vrácení, které je nejvíce pod naší kontrolou, je mezi naší vlastní vůlí a vlastním pochopením Pánova zákona. Tam bojujeme s bitvou, která přichází z pekla. Stejný proces však můžeme vidět v našem vztahu se všemi ostatními lidmi, cizími lidmi, přáteli, členy rodiny a zejména s manželi.

Může to být velmi mocný proces, jak to bylo a je to proces, který se uskutečnil mezi Božskou láskou a Božskou moudrostí, když Pán stvořil vesmír.

Smlouva

Nejprve se podíváme na termín „Pakt“, protože to je začátek procesu. Smlouva je nástin toho, co od nás Pán požaduje; jak řekl Abrahamovi, „choď přede mnou a buď dokonalý“. Zde chodit znamená žít svůj život (Genesis 17: 1). Později Pán obnovil svou smlouvu s Izákem a s Jákobem a později ještě se všemi dětmi Izraele v Mt. Sinaj. Jak je řečeno v Izaiášovi: „… zbavte zlo svých skutků před Mýma očima; přestat dělat zlo, učit se dobře… “(Isaiah 1: 7-8). Základní zlo je explicitněji uvedeno v Desatero přikázání daných na Mt. Sinaj na dvou kamenných stolech. A stejně jako tyto tabulky byly uchovávány v Archě smlouvy, ve svatostánku, který byl ve středu uspořádaného tábora dětí Izraele, měly by být tyto zákony také ve středu řádné lidské mysli.

Slovo Pána neboli Posvátná písma jsou jediným místem, kde se učíme o Pánu, a jediným místem, kde se můžeme dozvědět o jeho zákonech. Čím více je čteme, tím více světla můžeme vnést do našich myslí, abychom si mohli uvědomit, že celé Slovo je Smlouva. Stejná smlouva, jaká byla s Abrahamem, je právě teď s námi aktivní.

(Odkazy: Vysvětlená Apokalypsa 701; Nebeská tajemství 666 [1-2], 1023, 1038 [1-2], Nebeská tajemství 2084, 4197 [9], Nebeská tajemství 6804 [5-6], Nebeská tajemství 8767)

Reciprocation

Slovo reciproce znamená dávat a brát, tam a zpět - sdílení konverzace nebo prvků společného úkolu. Jak je používáno v doktrínách pro Novou církev, může to znamenat spolupráci společně s přáním jednotlivce udělat něco a naučit se, jak to udělat, nebo interakci páru, který se snaží vybudovat manželství a vychovávat rodinu nebo osoba usilující o regeneraci s pomocí Pána.

V této souvislosti je reciproce skutečným každodenním zpracováním smlouvy. Například děti a rodiče mají dlouhou dobu pomalou, protože děti přecházejí od úplné závislosti na rodičích ke stádiu, kdy se mohou rozhodovat samy od sebe, a velká část této doby vyžaduje, aby rodiče dětem umožňovali stále větší výběr a přitom zůstávali ve vedení. Děti se ve škole učí dávat a brát, jak vycházet se současníky. Manželé a manželky se musí přizpůsobit od toho, aby byli jednotlivci, aby byli polovinou páru a jak by byli v tomto páru závislí na sobě.

V určitém okamžiku u každé osoby, když dosáhne dospělosti, přichází rozhodnutí přijmout nebo odmítnout jakoukoli smlouvu, kterou bude mít s Bohem. Základní smlouva vyslovená Abrahamovi je stále u moci a může ji přijmout kdokoli. Pak začnou hledat způsoby, jak to aplikovat, vidět pravdu, vidět a přiznat se zlu v sobě a pokusit se je vyhýbat. Dílo Páně se děje u dětí a pomáhá jim, aby byli šťastní v tom, že spolu s rodiči a přáteli mají radost, ale nyní se přesouvá do hlubšího letadla. Práce dospělé fyzické osoby na vyhýbání se zlu a Pánovo dílo pomoci, a to jak v rámci smlouvy, je reciprocí, které mohou vést k tomu, aby Pán implantoval dobré lásky místo vyhýbaných zlých. Tato práce pokračuje a trochu v čase, řeší jedno zlo za druhým.

(Odkazy: Nebeská tajemství 5365 [2], 5928, 5931, Nebeská tajemství 8691, Nebeská tajemství 9200, 9604; Božská Láska a Moudrost 35, 57; Božská Prozřetelnost 92; Pravé křesťanské náboženství 371)

Spojení

Spojením se rozumí spojení s. Spojujeme se s Pánem v projektu, jak se z nás udělat anděla. Chce to, abychom byli věčně šťastní a užiteční, a stvořil nás, abychom to dokázali. Můžeme odmítnout, pokud to chceme - můžeme to udělat - ale měli bychom si uvědomit, že pokud to uděláme, budeme z dlouhodobého hlediska nešťastní.

Sami nemůžeme změnit své lásky ze zlých na dobré. To může udělat pouze Pán. Můžeme však ovládat naše činy a myšlenky, v nichž se zdržujeme. To je důvod, proč je Desatero přikázání většinou uváděno jako negativa a nikoli pozitiva. Vyhneme-li se zlým jednáním, vytvoří to prostor, ve kterém může Pán pracovat. Nakonec může přemístit zlo na boky a zamezit jim a naplnit centrum lepšími láskou, což pomalu způsobuje, že se znovu narodíme. Ale vždy je to na nás, protože se rozhodujeme. A nestane se to okamžitě; výzvy pekla probíhají po celý náš přirozený život.

Nakonec se v duchovním světě spojíme s Pánem žijícím volně v Jeho nebi a děláme to, co milujeme, bez překážek, protože naše lásky jsou v souladu s Pánovým řádem. Ti, kteří se rozhodli nedodržovat jeho smlouvu, jsou neustále frustrovaní, protože jsou ve svém vlastním řádu, který nikdy nebyl v souladu s Jeho, a nikdy nemohou udělat vše, co chtějí.

Dalšími termíny, které by mohly být zajímavé, jsou Proprium, Regenerace a Reformace.

(Odkazy: Zjevená Apokalypsa 937; Nebeská tajemství 2021, 2063 [2-3], Nebeská tajemství 4525, Nebeská tajemství 8495 [3-5], 8506, 8507, 8516 [2-3], Nebeská tajemství 8725, Nebeská tajemství 10143 [3], 10729; Božská Prozřetelnost 28 [2-3]; Nebe a Peklo 367)

92. (6) Pánovo spojení s námi a naše následné spojení s Pánem se uskutečňuje pomocí těchto dvou schopností. Spojení s Pánem a znovuzrození je jedno a totéž, neboť nakolik se spojíme s Pánem, natolik jsme znovuzrozeni. Proto vše, co jsem řekl výše o znovuzrození, platí také o tomto spojení; a co se chystám uvést o spojení, platí i o znovzrození.

Sám Pán učí u Jana, že existuje spojení Pána s člověkem a následné spojení člověka s Pánem: „Zůstaňte ve Mně, a Já ve vás. … Kdo zůstává ve Mně a Já v něm, ten nese hojné ovoce.“ (Jan 15, 4, 5) „V onen den poznáte, že … vy jste ve Mně a Já ve vás.“ (Jan 14, 20)

Každý může pouhou rozumovou úvahou spatřit, že neexistuje žádné spojení ducha, není-li vzájemné, a že je to právě tato vzájemnost, jež spojuje. Pokud jeden člověk miluje druhého, a ten jeho lásku neopětuje, tehdy když se jeden přibližuje, druhý se odtahuje. Pokud však je milován na oplátku, tehdy když se jeden přibližuje, přibližuje se i druhý, a tak se oba spojují. Láska chce být milována; je jí to vrozené. Nakolik je v odpověď milována, natolik je sama v sobě a ve své radosti.

Vidíme tedy, že pokud nás miluje pouze Pán a my jeho lásku neopětujeme, Pán se nám přibližuje a my se odtahujeme. Pán si tak neustále přeje sejít se s námi a vstoupit k nám, a my se odvracíme a odcházíme. To se děje u lidí v pekle, zatímco u lidí v nebi dochází ke vzájemnému spojování.

Jelikož Pán si kvůli našemu spasení přeje, aby s námi byl spojen, dal nám tuto schopnost opětování. Touto schopností je zdání, že dobro, jež svobodně chceme a činíme, a pravda, na kterou z této vůle podle svého rozumu myslíme a kterou vyjadřujeme, vznikají v nás. Dobro v naší vůli a pravda v naší mysli se nám pak jeví jako naše vlastní. Zdá se nám, že pocházejí z nás a že nám patří, a to tak dokonale, jako by takovými opravdu byly, a my nemáme žádnou možnost poznat skutečnost. Zkus jen pozorovat, zda někdo vnímá kterýmkoli smyslem něco jiného.

O oné zdánlivé nezávislosti viz výše odst. 74-77 a o našem osvojování viz výše odst. 78-81. Jediným rozdílem je, že bychom měli uznávat, že nejdednáme dobře a nemyslíme pravdivě sami ze sebe, ale od Pána, takže dobro, jež činíme, a pravda, na niž myslíme, nejsou naše. Myslet takto z některé lásky naší vůle, protože je to pravda, vytváří spojení - neboť tehdy člověk hledí na Pána a Pán hledí na člověka.