Kapitola 10.

Vyslání apoštolů

1. Zavolal svých dvanáct učedníků a dal jim moc nad nečistými duchy, aby je vyháněli a léčili každou nemoc a každou chorobu.

2. A jména těch dvanácti apoštolů jsou tato: nejprve Šimon, který se jmenuje Petr, a jeho bratr Ondřej, Jakub, [syn] Zebedeův, a jeho bratr Jan;

3. Filip a Bartoloměj; Tomáš a Matouš celník; Jakub, [syn] Alfeův, a Lebbeus, [zvaný také] Tadeáš;

4. Šimon Kanaánec a Jidáš Iškariotský, který ho také zradil.

5. Těchto dvanáct Ježíš poslal a přikázal jim: "Na cestu národů nechoďte a do města Samaritánů nevcházejte.

6. Ale jděte raději ke ztraceným ovcím z domu izraelského.

7. A když půjdete, kážte, že nebeské království je blízko.

8. Nemocné uzdravujte, malomocné očišťujte, mrtvé kříste, démony vymítejte; zadarmo jste dostali, zadarmo dávejte.

9. Nevlastněte zlato, stříbro ani bronz na své opasky,

10. Ani batoh na cestu, ani dvě tuniky, ani obuv, ani hůl, neboť dělník je hoden svého pokrmu."

V předchozí kapitole Ježíš řekl, že "zástupy byly unavené a rozptýlené jako ovce bez pastýře". Tyto "zástupy" představují naše nevinné city a něžné myšlenky, zejména naše upřímné touhy vést hluboce duchovní život. Tyto myšlenky, náklonnosti jsou však neuspořádané. Možná máme v mysli útržky pravdy, které jsme čas od času zachytili, ale nejsou v uceleném rámci. Možná se čas od času pokoušíme o meditaci, modlitbu nebo denní četbu, ale nemáme žádný pevný cíl nebo plán.

V průběhu našeho duchovního vývoje však přijde čas, kdy je třeba tyto rozptýlené myšlenky a náklonnosti shromáždit, uspořádat a seřadit tak, aby je bylo možné rychle vyvolat a v případě potřeby použít. Náhodná, náhodná, nahodilá duchovnost už nebude stačit.

Právě v tomto bodě evangelijního vyprávění se nacházíme.

Náboženští vůdci začali Ježíše otevřeně obviňovat z rouhání a ze spolupráce s ďáblem. Je stále jasnější, že Ježíšův život je v ohrožení. Podobně přichází čas, kdy je v nebezpečí náš duchovní život; je to doba, kdy v sobě musíme shromáždit a uspořádat všechny věci dobra a pravdy a připravit se k akci. Je čas zorganizovat dvanáct učedníků a vyslat je jako apoštoly. ¹

Každý z dvanácti apoštolů představuje základní duchovní princip. Například Petr představuje víru a Jan lásku. ² Ačkoli na tomto místě není vhodné zabývat se duchovním zastoupením jednotlivých apoštolů, je třeba poznamenat, že jejich povoláním a následným vysláním po dvojicích Ježíš zahajuje počáteční práci na jejich organizaci. Z "rozptýlených ovcí" se mají stát apoštolové - ti, kteří po poučení ponesou poselství ostatním. Nejprve však musí být tito jednotlivci zorganizováni.

Po uspořádání učedníků do dvojic je nyní Ježíš posílá ven a přikazuje jim: "Nechoďte na cestu pohanů a nevstupujte do města Samaritánů. Ale jděte raději ke ztraceným ovcím z domu izraelského" (10:5). Jinými slovy, neměli by se nechat strhnout zavádějícími emocemi a falešnou vírou (kterou představují pohané a Samaritáni). ³ Místo toho by měli nejprve shromáždit ztracené ovce Izraele - něžné city a nevinné myšlenky - a pak je podřídit komplexnějším duchovním principům, které představuje každý učedník. Tímto způsobem budou chráněni před přicházejícími útoky.

Až půjdou, mají kázat a říkat: "Přiblížilo se nebeské království" (10:7). Ježíš jim dává zásadní pokyny k umění dobrého kázání. Mají začít vzrušující zprávou: nebeské království se rychle blíží a může být hned za rohem! Jakmile je oznámen cíl (obdržení nebe), Ježíš vysvětluje prostředky k jeho dosažení: "Uzdravujte nemocné," říká, "očišťujte malomocné, kříste mrtvé a vyhánějte démony." Ježíš se ptá: "Co to znamená?" "Co to znamená?" "Co to znamená?" "Co to znamená?" ptá se. To je to, co se musí nejprve stát, aby mohlo být přijato nebeské království. Uzdravení každé nemoci a vyhnání každého démona představuje uznání našich hříchů a práci na jejich odstranění. Jinými slovy, jde o pokání. Proto Jan Křtitel i Ježíš říkali: "Čiňte pokání, neboť se přiblížilo nebeské království" (3:1 a 4:17).

Na začátku služby apoštolů je třeba si uvědomit především to, že moc uzdravovat a moc být uzdraven pochází od Pána: Ježíš říká: "Darmo jste dostali," říká Ježíš. A díky tomu mají "zadarmo dávat" (10:8). Proto je důležité, aby do této práce nezahrnovali nic ze sebe. Jejich práce je pro Boha a jejich síla je od Boha. Musí zcela důvěřovat Jeho moci a Jeho prozřetelnosti. "Nedávejte si do opasků na peníze ani zlato, ani stříbro, ani měď, ani vak na cestu, ani dvě tuniky, ani sandály, ani hole" (10:10). Bůh se postará, aby byly zajištěny všechny jejich potřeby: "Neboť dělník je hoden svého pokrmu" (10:10). Dokud budou konat Pánovo dílo, Pán je bude neustále poučovat a uspokojí každou jejich duchovní potřebu. ⁴

Moudří jako hadi, neškodní jako holubice

11. "A do kteréhokoli města nebo vesnice vstoupíte, vyhledejte [v něm] toho, kdo je hoden, a zůstaňte tam, dokud nevyjdete.

12. A když vejdete do domu, pozdravte ho.

13. A je-li ten dům vskutku důstojný, ať na něj přijde váš pokoj; není-li však důstojný, ať se váš pokoj vrátí k vám.

14. A kdyby vás někdo nepřijal a nevyslyšel vaše slova, až budete z toho domu nebo města vycházet, setřeste si prach z nohou.

15. Amen, pravím vám, že pro zemi Sodomu a Gomoru to bude v den soudu snesitelnější než pro to město.

16. Hle, posílám vás jako ovce mezi vlky, buďte tedy opatrní jako hadi a prostí jako holubice."

Vyslání dvanácti apoštolů představuje způsob, jakým v nás Bůh shromažďuje obecnější principy duchovní pravdy, abychom mohli lépe uspořádat detaily našeho každodenního života. Některé z těchto obecnějších principů mohou zahrnovat učení, jako je například stále přítomná realita duchovního světa, důležitost dodržování Desatera, uznání, že bez Boha nemůžeme nic dělat, radost z užitečné služby, nutnost pokušení jako součásti regenerace a víra, že Bůh dokáže vytěžit dobro ze všeho, co se objeví, bez ohledu na to, jak obtížné se to v danou chvíli může zdát. To jsou některé ze základních pravd, které se stanou organizačními principy pro vše ostatní, co se učíme a děláme. ⁵

Z duchovního hlediska se takovému uspořádání a uspořádání mysli říká "udělat si pořádek doma". Je to proto, že ve svatých písmech "dům" představuje lidskou mysl - místo, kde jsou "ubytovány" naše myšlenky a pocity. Proto je nám řečeno, abychom svůj "dům" (svou mysl) postavili na skále (Boží přikázání), a proto lze stav naší mysli (to, na co myslíme nebo v čem "bydlíme") nazvat naším duchovním "příbytkem". V ideálním případě by naše mysl měla být jako mysl Boží, vybavená těmi nejlaskavějšími city a ušlechtilými myšlenkami. To je duchovní význam Davidových slov: "A budu přebývat v domě Hospodinově navěky" (Žalmy 23:6). ⁶

Když si uvědomíme duchovní význam slova "dům", můžeme v dalším Ježíšově příkazu apoštolům vidět větší smysl. "Je-li dům hodný, ať na něj přijde váš pokoj." To znamená, že pokud se objeví důstojná myšlenka nebo emoce, jsme vybízeni, abychom do ní vstoupili, přebývali v ní a nechali ji stát se součástí našeho pokoje. Ježíš však také dodává: "Není-li toho hodna, ať se k vám vrátí váš pokoj" (10:13). Jinými slovy, pokud se objeví myšlenka nebo emoce, které nejsou hodny, neměli bychom se jimi zabývat ani se jimi zabývat. Místo toho bychom se měli vrátit do stavu klidu.

To je práce "dvanácti apoštolů" v nás, Duchovně viděno, dvanáct apoštolů představuje nejobecnější zásady duchovního života. Jsou to zásady, které nám pomohou určit, do jakých myšlenek a pocitů by měla naše mysl vstoupit a jakým myšlenkám a pocitům bychom se měli vyhnout. Pokud něco nesouhlasí s duchovním principem, nemáme tam přebývat - a dokonce ani chodit na návštěvu. A pokud zjistíme, že v nás vzniká něco, co nesouhlasí s Bohem danou zásadou, něco, co odmítá přijmout jasné učení z Božího slova - měli bychom se z takového stavu mysli stáhnout a "setřást to" jako prach z nohou. Jak říká Ježíš: "Kdo tě nepřijme a neposlouchá tvá slova, až odejdeš z toho domu nebo města, setřes si prach z nohou" (10:12-14).

To znamená, že můžeme žít svůj život v klidné jistotě a důvěřovat síle a stálosti pravdy, která nás vede a chrání. Budou však chvíle, kdy se objeví námitky - pochybnosti o těch nejzákladnějších pravdách, které známe. Nemáme si však dělat starosti. Pokud v těchto námitkách není dobro nebo pravda, nemají nad námi žádnou moc. Jsou jako prach na našich botách, který můžeme snadno setřít a pokračovat v cestě. Ostatní s námi mohou nesouhlasit, v naší mysli se mohou objevit pochybnosti a výhrady. Ale to nejsme my, kdo je souzen. Souzeny jsou spíše tyto pochybnosti a výhrady. Ježíš to říká takto: "Amen, pravím vám. V den soudu bude pro zemi Sodomy a Gomory snesitelnější než pro ono město" (10:15).

Úkol duchovního rozlišování však není snadný. "Hle, posílám vás jako ovce mezi vlky," říká Ježíš (10:16). "Vlci" jsou zlé touhy a falešná přesvědčení, která pohlcují naše dobré pudy a ušlechtilé ideály. Proto musíme být "mírní jako holubice" - nenásilní ve svém chování, ale "moudří jako hadi" - velmi opatrní, pokud jde o pocity a myšlenky, kterým dovolíme vstoupit do naší mysli. ⁷ Podobně jako had má oči na obou stranách hlavy, i my potřebujeme mít 360stupňové duchovní vidění; musíme být bdělí a uvědomovat si zlé touhy a falešné myšlenky - dravce, kteří se mohou snažit nepozorovaně vplížit do naší mysli. A kdykoli vlci přicházejí a čenichají kolem, musíme být jako holubice, schopné jemně vzlétnout a povznést se nad ně.

Varování před nadcházejícím pronásledováním

17. "A mějte se na pozoru před lidmi, neboť vás budou vydávat radám a bičovat ve svých synagogách.

18. A budete kvůli mně předváděni před místodržitele a také před krále, abyste byli svědky jim i národům.

19. Až vás však vydají, nedělejte si starosti, jak a co budete mluvit, neboť v tu hodinu vám bude dáno, co budete mluvit.

20. Neboť vy nejste ti, kdo mluví, ale Duch vašeho Otce [je] tím, kdo ve vás mluví.

21. A bratr vydá bratra na smrt a otec dítě, a děti povstanou proti rodičům a usmrtí je.

22. A budete všemi nenáviděni kvůli mému jménu, ale kdo vytrvá až do konce, bude spasen.

23. A když vás budou pronásledovat v tomto městě, utíkejte do druhého, neboť amen, pravím vám, nedokončíte izraelská města, dokud nepřijde Syn člověka.

24. Žák není nad učitele ani služebník nad svého pána.

25. Stačí, aby se žák stal jako jeho učitel a služebník jako jeho pán. Jestliže hospodáře nazvali Belzebubem, oč více je z jeho domácnosti?

26. Nebojte se jich tedy, neboť není nic zakrytého, co by nebylo odkryto, a tajného, co by nebylo poznáno.

27. Co vám říkám ve tmě, říkejte na světle, a co slyšíte v uších, hlásejte na střechách.

28. A nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale duši zabít nemohou, ale spíše se bojte toho, kdo může v pekle zahubit duši i tělo.

29. Což se neprodávají dva vrabci za asarion? A ani jeden z nich nespadne na zem bez vašeho Otce.

30. A z vás jsou sečteny i vlasy na hlavě.

31. Nebojte se tedy, máte větší cenu než mnozí vrabci.

32. Kdo mě tedy vyzná před lidmi, toho i já vyznám před svým Otcem, který je v nebesích.

33. Kdo by mě však zapřel před lidmi, toho i já zapřu před svým Otcem, který je na nebesích.

34. Nemyslete si, že jsem přišel, abych na zem uvrhl pokoj; nepřišel jsem uvrhnout pokoj, ale meč.

35. Přišel jsem totiž, abych postavil člověka proti jeho otci, dceru proti její matce a snachu proti její tchyni.

36. A nepřáteli člověka [budou] ti z jeho vlastního domu.

37. Kdo miluje otce nebo matku víc než mne, není mne hoden, a kdo miluje syna nebo dceru víc než mne, není mne hoden.

38. A kdo nebere svůj kříž a nenásleduje mě, není mě hoden.

39. Kdo nalezne svou duši, ztratí ji, a kdo ztratí svou duši pro mne, nalezne ji.

40. Kdo přijímá vás, přijímá mne, a kdo přijímá mne, přijímá toho, který mě poslal.

41. Kdo přijme proroka ve jménu proroka, dostane odměnu proroka, a kdo přijme [někoho] spravedlivého ve jménu [někoho] spravedlivého, dostane odměnu [někoho] spravedlivého.

42. A kdo dá pít číši studené [vody] jednomu z těchto maličkých ve jménu učedníka, amen, pravím vám, nepřijde o svou odměnu."

Když se apoštolové připravují na své poslání, Ježíš jim říká, aby se měli na pozoru před lidským uvažováním. Jde o tendenci překrucovat a překrucovat duchovní pravdy tak, aby je podřídil vlastní vůli: "Mějte se na pozoru před lidmi, neboť vás budou vydávat radám a bičovat ve svých synagogách" (10:17). Zlé touhy a falešné myšlenky budou napadat naši mysl a útočit na dobré emoce a pravé myšlenky, které pocházejí od Boha, stejně nemilosrdně, jako náboženští vůdci v Ježíšově době napadali a pronásledovali jeho. Jinými slovy, Ježíš je předem varuje, že vše, co je v nich dobré a pravdivé, bude podrobeno zkoušce. Ve skutečnosti budou vydáni soudům a zbičováni.

Zpráva to není příjemná. Bude to drsné. Přesto Ježíš nabízí svým učedníkům největší povzbuzení: "Až vás budou vydávat, nedělejte si starosti, jak a co máte mluvit. Vždyť v onu hodinu vám bude dáno, co máte mluvit, neboť to nejste vy, kdo mluví, ale Duch vašeho Otce, který mluví ve vás" (10:19-20).

Z hlediska kontinuálního vnitřního smyslu tohoto evangelia je důležité připomenout poslední zázrak z předchozího dílu: němý muž dostal dar řeči. I my dostaneme dar řeči, budeme mluvit z lásky, neboť to je to, co je míněno slovy: "je to Duch vašeho Otce, který ve vás mluví". ⁸

Ježíš pokračuje ve vyvažování špatných zpráv dobrými: "A budete všemi nenáviděni pro mé jméno. Ale kdo vytrvá až do konce, bude spasen" (10:22). Taková slova je třeba číst současně na dvou různých úrovních. Na jedné úrovni Ježíš varuje své učedníky před pronásledováním, kterému budou čelit, až půjdou hlásat a žít jeho poselství. Na vnitřní úrovni tito apoštolové představují duchovní principy v nás samých, které se budou setkávat s tou či onou formou odporu. Přesto bychom se těchto nevyhnutelných útoků neměli obávat, protože ať se nám stane cokoli, těmto principům - které jsou samotnou duší našeho života - to nemůže ublížit. "A nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale duši zabít nemohou" (10:28).

Ve skutečnosti je duchovní život - život, který trvá navěky - jediným skutečným životem; je to jediný život, na kterém skutečně záleží. Co je ztráta několika pozemských let ve srovnání se ziskem věčného života? Když se vzdáme starostí o své ego, které se zdají být naším životem, Bůh k nám proudí s nespočitatelným duchovním požehnáním. Pokud se dobrovolně vzdáme starého života a jeho sobeckých způsobů, získáme zcela nový život. Proto Ježíš říká: "Kdo ztratí svůj život pro mne, nalezne ho" (10:39).

Tím, že Ježíš žádá apoštoly, aby se vzdali všeho, dokonce i svého života, a věrně ho následovali, činí další krok k odhalení své božské identity. Ježíš zde vyznává, že byl poslán Otcem: "Kdo vás přijímá, přijímá mne," říká. "A kdo přijímá mne, přijímá toho, který mě poslal" (10:40). Ježíšův slib je jednoznačný a hluboký. Jeho slova jsou následující: Kdo přijímá mne, přijímá Boha. Ježíš jistě postupně projevuje své božství.

Tuto kapitolu uzavírá poslední slovo povzbuzení pro učedníky: "Kdo dá jednomu z těchto maličkých pohár studené vody ve jménu učedníka, amen, pravím vám, v žádném případě nepřijde o svou odměnu" (10:42). Ježíš zde ujišťuje své učedníky, že i ta nejmenší snaha podělit se s druhými o pravdu ("pohár studené vody") nebo vykonat laskavý skutek bude odměněna - pokud se tak stane "ve jménu učedníka". To znamená, že pokud je Bůh uznáván jako zdroj všeho dobra a pravdy, nezáleží na tom, jak málo nebo jak mnoho vykonáme. I "pohár studené vody", podaný ve správném duchu, bude stačit.

Je to mocná lekce, která je dána, aby inspirovala a povzbudila učedníky, kteří se chystají čelit pronásledování. Stručně řečeno, Ježíš je ujišťuje, že cokoli řeknou nebo udělají, ať už je to jakkoli malé nebo velké, pokud to udělají ve správném duchu, bude v sobě mít nebeské požehnání - vnitřní pokoj a neomezenou radost. To má Ježíš na mysli, když říká: "Kdo by dal jednomu z těchto maličkých pohár studené vody ve jménu učedníka, nepřijde o svou odměnu" (10:42).

Poznámky pod čarou:

417. Four angels standing upon the four corners of the earth, signifies the Divine proceeding from the Lord in the whole spiritual world. This is evident from the signification of "angels," as being the Divine proceeding from the Lord (See above, n. 130, 200, 302); and from the signification of "the four corners of the earth," as being the whole spiritual world; for "the four corners" signify the spiritual world because there are lands there as well as on our globe; for there, as here, there are mountains, hills, rocks, plains, valleys, and other things, as has been several times said above; and as the Last Judgment on all in the spiritual world is treated of in Revelation, and here the separation of the good from the evil there, therefore "the earth" means that world. "The earth" signifies the church, as has been frequently said before, because the face of the earth in the spiritual world is exactly like the face of the church with the spirits and angels there; the face of the earth is most beautiful where the angels of the higher heavens dwell, and also beautiful where the angels of the lower heavens dwell, but unbeautiful where evil spirits dwell; for where the angels dwell there are paradises, gardens, flower beds, palaces, and all things in heavenly form and harmony, from which enjoyments flow and inmostly delight the mind; but with the evil spirits all places are marshy, or stony, or barren, and they dwell in huts of a vile appearance, and also in caverns and caves.

[2] This has been said to make known that "the earth," in the nearest sense, means the spiritual world; nor could any other earth appear to John, since it was seen by him when he was in the spirit; and when man is in the spirit he sees nothing on our globe, but only what is in the spiritual world. This is why John saw four angels, and these were standing upon the four corners of that earth. There were four angels seen, because these standing "on four corners" signify the Divine proceeding from the Lord in the whole spiritual world, for the four quarters, namely, the eastern, western, southern, and northern, constitute the whole of that world, for that world is thus divided; and those who are in the good of love to the Lord dwell in the eastern quarter, likewise in the western, the former in clear because interior good of love, the latter in obscure because exterior good of love; those who are in the clear light of truth dwell in the southern quarter, and those who are in the obscure light of truth in the northern. (But on these quarters see in the work on Heaven and Hell, n. 141-153, where they are treated of.) And because all things have reference to the good of love and to the truth from that good, or in general to good and truth, therefore these four quarters also mean all things of heaven and the church. These quarters are meant also in the Word by "the four winds," and here by "the four corners." It is evident, therefore, that the angels were not seen standing on the four corners of the earth, but in the four quarters. The quarters are called "the four corners" because "corners" signify the outermost parts, and the outermost parts signify all things, because they include all.

[3] That "corners" signify quarters is evident from the passages in the Word, where quarters are designated as "corners," as in the following. In Moses:

Thou shalt make for the tabernacle twenty boards for the south corner southward. And for the second side of the tabernacle, towards the north corner, twenty boards (Exodus 26:18, 20; 27:9, 11; 36:21, 23, 25).

"For the south corner" means for the southern quarter; and "towards the north corner" means towards the northern quarter, for there were twenty boards for each side. So in Ezekiel:

Next the border of Dan, from the east corner even to the west corner, Asher one. And thence next the border of Asher, from the east corner even unto the corner towards the west (4 Ezekiel 48:1-8).

In the same:

These shall be the measures: the north corner four thousand and five hundred, and the south corner the same, and from the east corner the same, and the west corner the same, next the border to the east corner towards the west (Ezekiel 48:16, 17, 23-28, 33, 34; also Ezekiel 47:17-20).

In Moses:

Ye shall measure without the city the corner towards the east two thousand cubits, and the south corner the same, and the west corner and the north corner the same (Numbers 35:5).

Also in Joshua (Joshua 15:5; 18:12, 14, 15, 20). Here the east, south, west, and north corners mean the sides towards the east, south, west, and north quarters. This makes clear that the "four angels standing upon the four corners of the earth" mean not upon its four corners, but in its four quarters. So elsewhere in Revelation:

Satan shall go out to deceive the nations which are in the four corners of the earth (Revelation 20:8).

[4] "Four corners" are mentioned, and not four quarters, because "corners" also signify all things, since they are outermost parts, for the outermost parts comprehend all things from the center to the last circumferences, for they are the last borders. This is why four horns were placed on the four corners of the altar, and upon them the blood was poured, and thus expiation was made for the whole altar (as is evident from Exodus 27:2; 29:12; 30:2, 3, 10; 38:2; Leviticus 4:7, 18, 25, 30, 34; 16:18, 19; Ezekiel 41:22; 43:20).

[5] That "corners" signify all things because the outermost parts (for the reason stated above, that the outermost parts include and comprehend all things) is clearly evident from some of the statutes given to the sons of Israel, as:

That they should not round or shave the corner of their head (Leviticus 19:27).

That they should not shave off the corner of their beard (Leviticus 19:27; 21:5).

And that they should not wholly finish the corners of their field when they reaped (Leviticus 19:9; 23:22).

Why such statutes were given them cannot be known unless it is known what is signified by "the hair of the head," by "the beard," by "the field," and also by "the corner;" "the hair of the head," and "the beard" signify the ultimate of man's life, which is called the corporeal sensual; and "field" signifies the church, and "reaping" the truth of doctrine. By these statutes, therefore, it was represented that the ultimates must be preserved because they signify all things; for unless there are outermost things, the middle things are not kept together, but are dispersed, comparatively as the interior parts of man would be dispersed if he were not encompassed by skins. It is similar in everything, thus in what is signified by "the hair of the head," by "the beard," and by "the harvest of the field." (That "the hair of the head" signifies the outermost of man's life, which is called the corporeal sensual, may be seen above, n. 66; and that "the beard" has a like signification, see Arcana Coelestia 9960; that the outermosts or ultimates signify all things in the complex, thus the whole, n. 10044, 10329, 10335.) And as "a field" signified the church, and "harvest" its truths, so "not to finish wholly the corners of thy field when thou reapest" signifies the conservation of all things that are signified by "the harvest of the field."

[6] That "corners" signify all things because they signify outermost things can be seen also from the following passages. In Moses:

I will hurl them into the extreme corners; I will make the remembrance of them to cease from man (Deuteronomy 32:26).

"To hurl into the extreme corners" signifies to be deprived of all good and truth; it is therefore added, "I will make the remembrance of them to cease from a man," which signifies that they would no longer have anything of spiritual life, which comes to pass when man is merely in the ultimates of life, called the corporeal sensual, in which alone most of those are who acquire nothing of spiritual life; for such then become not unlike the beasts, for this is the kind of life beasts have, but with this difference, that as man is born a man he is able to speak and to reason, but this he does from the fallacies of the senses, or of the outermost things of nature, of the world, and of the body; this is what is meant here by "being hurled into the extreme corners."

[7] In Jeremiah:

Their camels shall be for a prey, and the multitude of their cattle for a spoil; and I will disperse them unto every wind among the cut off of the corner; and from all the passages thereof I will bring calamity (Jeremiah 49:32).

This is said of the devastation of Arabia and Hazor by the king of Babylon; and "Arabia" and "Hazor" signify the knowledges of good and truth, and "the king of Babylon" signifies evil and falsity laying waste. The vastation of all confirming knowledges (scientifica), and cognitions of good and truth is signified by "their camels shall be for a prey, and the multitude of their cattle for a spoil;" "camels" meaning confirming knowledges (scientifica), and "cattle" the cognitions of good and truth. Vastation in respect to all things of good and truth, so that there is nothing left, is signified by "I will disperse them unto every wind, among the cut off of the corner;" "the cut off of the corner" meaning the outermost parts where there is no longer any good and truth. That evils and falsities will then break in on every side is signified by "from all the passages thereof I will bring calamity;" for in the spiritual world where the evil are, on every side ways from the hells are open, and evils and their falsities break in through these; and all who are in like evils and falsities go through these ways and consociate themselves with the evil there. This has been said to make known what is signified by "from all the passages I will bring calamity;" "to be for a prey and a spoil," and "to disperse and to bring calamity" signify devastation.

[8] In the same:

Behold, the days come in which I will visit upon everyone that is circumcised in the foreskin; Egypt, and Judah, and Edom, and the sons of Ammon, and Moab, and all the cut off of the corner that dwell in the wilderness; for all nations are uncircumcised, and the whole house of Israel is uncircumcised in heart (Jeremiah 9:25, 26).

Here "the cut off of the corner" signify those who are in the ultimates of the church separate from the interiors, which are spiritual, thus those who are only in things sensual, which are the ultimates of the natural man. (Respecting those who are merely sensual, who and of what quality they are see The Doctrine of the New Jerusalem 50.) These are signified by "the cut off of the corner," because "corners" signify the quarters of the spiritual world, and the quarters of the spiritual world signify all the goods and truths of heaven and the church, as has been said previously. The habitations of spirits and angels in that world succeed in such an order that those who are in the highest wisdom and intelligence are in the midst, and from the midst even to the last circumferences those in less and less degree; and these diminutions are in exact accord with the distances from the midst; in the ultimates are those who are in no wisdom or intelligence, and outside of these are those who are in evils and falsities therefrom. These are the ones meant by "the cut off of the corner;" and as these are desert places, they are said "to dwell in the wilderness." (On these diminutions in the spiritual world, see in the work on Heaven and Hell 43, 50, 189.) The same are meant by "the uncircumcised nations" and "the house of Israel uncircumcised in heart;" "the uncircumcised" signifying those who are without love and charity, thus without good, and therefore in the loves of self and of the world; and those who are in these loves are in the ultimates of the natural man wholly separate from things spiritual; therefore they are "the cut off of the corner that dwell in the wilderness;" "Egypt, Judah, Edom, the sons of Ammon, and Moab," mean all who, through these loves, have separated from themselves the goods and truths of the church, consequently are outside of these, and thus are "the cut off of the corner":

The cut off of the corners (Jeremiah 25:23);

have a similar signification.

[9] In Moses:

There shall arise a star out of Jacob, and a scepter shall arise out of Israel, which shall break in pieces the corners of Moab (Numbers 24:17).

"The corners of Moab" mean all things that are signified by "Moab;" and "Moab" signifies those who are in the ultimates of the Word, of the church, and of worship; and in the contrary sense those who adulterate these by turning themselves towards self, and having regard to their own honor in every particular of these; therefore "the corners of Moab" mean adulterations of the Word, and thence of the church and of worship, such as are with those of that character:

The corner of Moab (Jeremiah 48:45);

has a similar signification.

[10] In Zephaniah:

A day of the trumpet and alarm upon the fenced cities and upon the high corners (Zephaniah 1:16).

"A day of the trumpet and alarm" signifies spiritual combat, which is against falsities and evils; "fenced cities" signify false doctrinals that have been confirmed; and "high corners" signify those things that favor their loves. This makes clear what is signified by "a day of the trumpet and alarm upon the fenced cities and upon the high corners." In the same:

I will cut off the nations; their corners shall be laid waste; I will make desolate their streets that none may pass by; and I will lay waste their cities so that there is no inhabitant (Zephaniah 3:6).

The destruction of all the goods of the church is signified by "I will cut off the nations, and their corners shall be laid waste;" "nations" meaning the goods of the church, and "corners" all things of it, because its outermost parts (as above). The destruction of the truths of doctrine is signified by "I will make desolate their streets and I will lay waste their cities;" "streets" meaning truths, and "cities" doctrinals; total destruction even until there is no truth and good left is signified by "that none pass by, and there is no inhabitant;" for "to pass by" in the Word is predicated of truths, and "to dwell" of goods.

[11] In the book of Judges:

All the sons of Israel went out, and the congregation was assembled as one man, from Dan even to Beersheba. And the corners of all the people, all the tribes of Israel presented themselves in the assembly of the people of God (Judges 20:1, 2).

"The corners of all the people presented themselves in the assembly of the people of God" signifies all on every side, or from every quarter, as is clearly evident from its being said that "all the sons of Israel and all the tribes of Israel went out, and the congregation was assembled from Dan to Beersheba;" but in the spiritual sense, "the corners of all the people" signify all the truths and goods of the church; so, too, "all the tribes of Israel, from Dan even to Beersheba," signify all these from the last to the first, and "the assembly of the people of God" signifies consideration of the things of the church; for in the histories of the Word, as well as in the prophecies, there is everywhere a spiritual sense; therefore in the historical sense "corners" signify quarters, such as are in the spiritual world; but in the spiritual sense they signify all the truths and goods of the church, for the reason given above.

[12] From this what is signified by "corner stone" in the following passages becomes evident. In Isaiah:

I will lay in Zion for a foundation a stone, a proved stone, a precious corner stone, of a foundation that is founded (Isaiah 28:16).

In Jeremiah:

They shall not take of thee a stone for a corner, nor a stone of foundations (Jeremiah 51:26).

In Zechariah:

Out of Judah the corner, out of him the nail, out of him the bow of war (Zechariah 10:4).

In David:

The stone which the builders rejected is become the head of the corner (Psalms 118:22; see also Matthew 21:42; Mark 12:10, 11; Luke 20:17, 18).

"The stone of the corner" signifies all Divine truth upon which heaven and the church are founded, thus every foundation; and as the foundation is the ultimate upon which a house or temple rests, therefore it signifies all things. Because "the stone of the corner" signifies all things upon which the church is founded it is said "I will lay in Zion for a foundation a stone, a proved stone, a precious cornerstone, of a foundation that is founded;" and it is called also "a stone for a corner" and "a stone of foundations;" and because "the stone of the corner" signifies all Divine truth upon which the church is founded, it also signifies the Lord in respect to His Divine Human; because all Divine truth proceeds from that; "the builders" (or architects) who rejected that stone, as is read in the Gospels, are those who are of the church, here of the Jewish Church, which rejected the Lord, and with Him all Divine truth; for with them there was nothing but vain traditions drawn from the sense of the letter of the Word in which the truths themselves of the Word were falsified and its goods adulterated. (That ultimates signify all things, see Arcana Coelestia 634, 5897, 6239, 6451, 6465, 9216, 9824, 9828, 9836, 9905, 10044, 10099, 10329, 10335, 10548)