Kapitola 10.

Vyslání apoštolů

1. Zavolal svých dvanáct učedníků a dal jim moc nad nečistými duchy, aby je vyháněli a léčili každou nemoc a každou chorobu.

2. A jména těch dvanácti apoštolů jsou tato: nejprve Šimon, který se jmenuje Petr, a jeho bratr Ondřej, Jakub, [syn] Zebedeův, a jeho bratr Jan;

3. Filip a Bartoloměj; Tomáš a Matouš celník; Jakub, [syn] Alfeův, a Lebbeus, [zvaný také] Tadeáš;

4. Šimon Kanaánec a Jidáš Iškariotský, který ho také zradil.

5. Těchto dvanáct Ježíš poslal a přikázal jim: "Na cestu národů nechoďte a do města Samaritánů nevcházejte.

6. Ale jděte raději ke ztraceným ovcím z domu izraelského.

7. A když půjdete, kážte, že nebeské království je blízko.

8. Nemocné uzdravujte, malomocné očišťujte, mrtvé kříste, démony vymítejte; zadarmo jste dostali, zadarmo dávejte.

9. Nevlastněte zlato, stříbro ani bronz na své opasky,

10. Ani batoh na cestu, ani dvě tuniky, ani obuv, ani hůl, neboť dělník je hoden svého pokrmu."

V předchozí kapitole Ježíš řekl, že "zástupy byly unavené a rozptýlené jako ovce bez pastýře". Tyto "zástupy" představují naše nevinné city a něžné myšlenky, zejména naše upřímné touhy vést hluboce duchovní život. Tyto myšlenky, náklonnosti jsou však neuspořádané. Možná máme v mysli útržky pravdy, které jsme čas od času zachytili, ale nejsou v uceleném rámci. Možná se čas od času pokoušíme o meditaci, modlitbu nebo denní četbu, ale nemáme žádný pevný cíl nebo plán.

V průběhu našeho duchovního vývoje však přijde čas, kdy je třeba tyto rozptýlené myšlenky a náklonnosti shromáždit, uspořádat a seřadit tak, aby je bylo možné rychle vyvolat a v případě potřeby použít. Náhodná, náhodná, nahodilá duchovnost už nebude stačit.

Právě v tomto bodě evangelijního vyprávění se nacházíme.

Náboženští vůdci začali Ježíše otevřeně obviňovat z rouhání a ze spolupráce s ďáblem. Je stále jasnější, že Ježíšův život je v ohrožení. Podobně přichází čas, kdy je v nebezpečí náš duchovní život; je to doba, kdy v sobě musíme shromáždit a uspořádat všechny věci dobra a pravdy a připravit se k akci. Je čas zorganizovat dvanáct učedníků a vyslat je jako apoštoly. ¹

Každý z dvanácti apoštolů představuje základní duchovní princip. Například Petr představuje víru a Jan lásku. ² Ačkoli na tomto místě není vhodné zabývat se duchovním zastoupením jednotlivých apoštolů, je třeba poznamenat, že jejich povoláním a následným vysláním po dvojicích Ježíš zahajuje počáteční práci na jejich organizaci. Z "rozptýlených ovcí" se mají stát apoštolové - ti, kteří po poučení ponesou poselství ostatním. Nejprve však musí být tito jednotlivci zorganizováni.

Po uspořádání učedníků do dvojic je nyní Ježíš posílá ven a přikazuje jim: "Nechoďte na cestu pohanů a nevstupujte do města Samaritánů. Ale jděte raději ke ztraceným ovcím z domu izraelského" (10:5). Jinými slovy, neměli by se nechat strhnout zavádějícími emocemi a falešnou vírou (kterou představují pohané a Samaritáni). ³ Místo toho by měli nejprve shromáždit ztracené ovce Izraele - něžné city a nevinné myšlenky - a pak je podřídit komplexnějším duchovním principům, které představuje každý učedník. Tímto způsobem budou chráněni před přicházejícími útoky.

Až půjdou, mají kázat a říkat: "Přiblížilo se nebeské království" (10:7). Ježíš jim dává zásadní pokyny k umění dobrého kázání. Mají začít vzrušující zprávou: nebeské království se rychle blíží a může být hned za rohem! Jakmile je oznámen cíl (obdržení nebe), Ježíš vysvětluje prostředky k jeho dosažení: "Uzdravujte nemocné," říká, "očišťujte malomocné, kříste mrtvé a vyhánějte démony." Ježíš se ptá: "Co to znamená?" "Co to znamená?" "Co to znamená?" "Co to znamená?" ptá se. To je to, co se musí nejprve stát, aby mohlo být přijato nebeské království. Uzdravení každé nemoci a vyhnání každého démona představuje uznání našich hříchů a práci na jejich odstranění. Jinými slovy, jde o pokání. Proto Jan Křtitel i Ježíš říkali: "Čiňte pokání, neboť se přiblížilo nebeské království" (3:1 a 4:17).

Na začátku služby apoštolů je třeba si uvědomit především to, že moc uzdravovat a moc být uzdraven pochází od Pána: Ježíš říká: "Darmo jste dostali," říká Ježíš. A díky tomu mají "zadarmo dávat" (10:8). Proto je důležité, aby do této práce nezahrnovali nic ze sebe. Jejich práce je pro Boha a jejich síla je od Boha. Musí zcela důvěřovat Jeho moci a Jeho prozřetelnosti. "Nedávejte si do opasků na peníze ani zlato, ani stříbro, ani měď, ani vak na cestu, ani dvě tuniky, ani sandály, ani hole" (10:10). Bůh se postará, aby byly zajištěny všechny jejich potřeby: "Neboť dělník je hoden svého pokrmu" (10:10). Dokud budou konat Pánovo dílo, Pán je bude neustále poučovat a uspokojí každou jejich duchovní potřebu. ⁴

Moudří jako hadi, neškodní jako holubice

11. "A do kteréhokoli města nebo vesnice vstoupíte, vyhledejte [v něm] toho, kdo je hoden, a zůstaňte tam, dokud nevyjdete.

12. A když vejdete do domu, pozdravte ho.

13. A je-li ten dům vskutku důstojný, ať na něj přijde váš pokoj; není-li však důstojný, ať se váš pokoj vrátí k vám.

14. A kdyby vás někdo nepřijal a nevyslyšel vaše slova, až budete z toho domu nebo města vycházet, setřeste si prach z nohou.

15. Amen, pravím vám, že pro zemi Sodomu a Gomoru to bude v den soudu snesitelnější než pro to město.

16. Hle, posílám vás jako ovce mezi vlky, buďte tedy opatrní jako hadi a prostí jako holubice."

Vyslání dvanácti apoštolů představuje způsob, jakým v nás Bůh shromažďuje obecnější principy duchovní pravdy, abychom mohli lépe uspořádat detaily našeho každodenního života. Některé z těchto obecnějších principů mohou zahrnovat učení, jako je například stále přítomná realita duchovního světa, důležitost dodržování Desatera, uznání, že bez Boha nemůžeme nic dělat, radost z užitečné služby, nutnost pokušení jako součásti regenerace a víra, že Bůh dokáže vytěžit dobro ze všeho, co se objeví, bez ohledu na to, jak obtížné se to v danou chvíli může zdát. To jsou některé ze základních pravd, které se stanou organizačními principy pro vše ostatní, co se učíme a děláme. ⁵

Z duchovního hlediska se takovému uspořádání a uspořádání mysli říká "udělat si pořádek doma". Je to proto, že ve svatých písmech "dům" představuje lidskou mysl - místo, kde jsou "ubytovány" naše myšlenky a pocity. Proto je nám řečeno, abychom svůj "dům" (svou mysl) postavili na skále (Boží přikázání), a proto lze stav naší mysli (to, na co myslíme nebo v čem "bydlíme") nazvat naším duchovním "příbytkem". V ideálním případě by naše mysl měla být jako mysl Boží, vybavená těmi nejlaskavějšími city a ušlechtilými myšlenkami. To je duchovní význam Davidových slov: "A budu přebývat v domě Hospodinově navěky" (Žalmy 23:6). ⁶

Když si uvědomíme duchovní význam slova "dům", můžeme v dalším Ježíšově příkazu apoštolům vidět větší smysl. "Je-li dům hodný, ať na něj přijde váš pokoj." To znamená, že pokud se objeví důstojná myšlenka nebo emoce, jsme vybízeni, abychom do ní vstoupili, přebývali v ní a nechali ji stát se součástí našeho pokoje. Ježíš však také dodává: "Není-li toho hodna, ať se k vám vrátí váš pokoj" (10:13). Jinými slovy, pokud se objeví myšlenka nebo emoce, které nejsou hodny, neměli bychom se jimi zabývat ani se jimi zabývat. Místo toho bychom se měli vrátit do stavu klidu.

To je práce "dvanácti apoštolů" v nás, Duchovně viděno, dvanáct apoštolů představuje nejobecnější zásady duchovního života. Jsou to zásady, které nám pomohou určit, do jakých myšlenek a pocitů by měla naše mysl vstoupit a jakým myšlenkám a pocitům bychom se měli vyhnout. Pokud něco nesouhlasí s duchovním principem, nemáme tam přebývat - a dokonce ani chodit na návštěvu. A pokud zjistíme, že v nás vzniká něco, co nesouhlasí s Bohem danou zásadou, něco, co odmítá přijmout jasné učení z Božího slova - měli bychom se z takového stavu mysli stáhnout a "setřást to" jako prach z nohou. Jak říká Ježíš: "Kdo tě nepřijme a neposlouchá tvá slova, až odejdeš z toho domu nebo města, setřes si prach z nohou" (10:12-14).

To znamená, že můžeme žít svůj život v klidné jistotě a důvěřovat síle a stálosti pravdy, která nás vede a chrání. Budou však chvíle, kdy se objeví námitky - pochybnosti o těch nejzákladnějších pravdách, které známe. Nemáme si však dělat starosti. Pokud v těchto námitkách není dobro nebo pravda, nemají nad námi žádnou moc. Jsou jako prach na našich botách, který můžeme snadno setřít a pokračovat v cestě. Ostatní s námi mohou nesouhlasit, v naší mysli se mohou objevit pochybnosti a výhrady. Ale to nejsme my, kdo je souzen. Souzeny jsou spíše tyto pochybnosti a výhrady. Ježíš to říká takto: "Amen, pravím vám. V den soudu bude pro zemi Sodomy a Gomory snesitelnější než pro ono město" (10:15).

Úkol duchovního rozlišování však není snadný. "Hle, posílám vás jako ovce mezi vlky," říká Ježíš (10:16). "Vlci" jsou zlé touhy a falešná přesvědčení, která pohlcují naše dobré pudy a ušlechtilé ideály. Proto musíme být "mírní jako holubice" - nenásilní ve svém chování, ale "moudří jako hadi" - velmi opatrní, pokud jde o pocity a myšlenky, kterým dovolíme vstoupit do naší mysli. ⁷ Podobně jako had má oči na obou stranách hlavy, i my potřebujeme mít 360stupňové duchovní vidění; musíme být bdělí a uvědomovat si zlé touhy a falešné myšlenky - dravce, kteří se mohou snažit nepozorovaně vplížit do naší mysli. A kdykoli vlci přicházejí a čenichají kolem, musíme být jako holubice, schopné jemně vzlétnout a povznést se nad ně.

Varování před nadcházejícím pronásledováním

17. "A mějte se na pozoru před lidmi, neboť vás budou vydávat radám a bičovat ve svých synagogách.

18. A budete kvůli mně předváděni před místodržitele a také před krále, abyste byli svědky jim i národům.

19. Až vás však vydají, nedělejte si starosti, jak a co budete mluvit, neboť v tu hodinu vám bude dáno, co budete mluvit.

20. Neboť vy nejste ti, kdo mluví, ale Duch vašeho Otce [je] tím, kdo ve vás mluví.

21. A bratr vydá bratra na smrt a otec dítě, a děti povstanou proti rodičům a usmrtí je.

22. A budete všemi nenáviděni kvůli mému jménu, ale kdo vytrvá až do konce, bude spasen.

23. A když vás budou pronásledovat v tomto městě, utíkejte do druhého, neboť amen, pravím vám, nedokončíte izraelská města, dokud nepřijde Syn člověka.

24. Žák není nad učitele ani služebník nad svého pána.

25. Stačí, aby se žák stal jako jeho učitel a služebník jako jeho pán. Jestliže hospodáře nazvali Belzebubem, oč více je z jeho domácnosti?

26. Nebojte se jich tedy, neboť není nic zakrytého, co by nebylo odkryto, a tajného, co by nebylo poznáno.

27. Co vám říkám ve tmě, říkejte na světle, a co slyšíte v uších, hlásejte na střechách.

28. A nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale duši zabít nemohou, ale spíše se bojte toho, kdo může v pekle zahubit duši i tělo.

29. Což se neprodávají dva vrabci za asarion? A ani jeden z nich nespadne na zem bez vašeho Otce.

30. A z vás jsou sečteny i vlasy na hlavě.

31. Nebojte se tedy, máte větší cenu než mnozí vrabci.

32. Kdo mě tedy vyzná před lidmi, toho i já vyznám před svým Otcem, který je v nebesích.

33. Kdo by mě však zapřel před lidmi, toho i já zapřu před svým Otcem, který je na nebesích.

34. Nemyslete si, že jsem přišel, abych na zem uvrhl pokoj; nepřišel jsem uvrhnout pokoj, ale meč.

35. Přišel jsem totiž, abych postavil člověka proti jeho otci, dceru proti její matce a snachu proti její tchyni.

36. A nepřáteli člověka [budou] ti z jeho vlastního domu.

37. Kdo miluje otce nebo matku víc než mne, není mne hoden, a kdo miluje syna nebo dceru víc než mne, není mne hoden.

38. A kdo nebere svůj kříž a nenásleduje mě, není mě hoden.

39. Kdo nalezne svou duši, ztratí ji, a kdo ztratí svou duši pro mne, nalezne ji.

40. Kdo přijímá vás, přijímá mne, a kdo přijímá mne, přijímá toho, který mě poslal.

41. Kdo přijme proroka ve jménu proroka, dostane odměnu proroka, a kdo přijme [někoho] spravedlivého ve jménu [někoho] spravedlivého, dostane odměnu [někoho] spravedlivého.

42. A kdo dá pít číši studené [vody] jednomu z těchto maličkých ve jménu učedníka, amen, pravím vám, nepřijde o svou odměnu."

Když se apoštolové připravují na své poslání, Ježíš jim říká, aby se měli na pozoru před lidským uvažováním. Jde o tendenci překrucovat a překrucovat duchovní pravdy tak, aby je podřídil vlastní vůli: "Mějte se na pozoru před lidmi, neboť vás budou vydávat radám a bičovat ve svých synagogách" (10:17). Zlé touhy a falešné myšlenky budou napadat naši mysl a útočit na dobré emoce a pravé myšlenky, které pocházejí od Boha, stejně nemilosrdně, jako náboženští vůdci v Ježíšově době napadali a pronásledovali jeho. Jinými slovy, Ježíš je předem varuje, že vše, co je v nich dobré a pravdivé, bude podrobeno zkoušce. Ve skutečnosti budou vydáni soudům a zbičováni.

Zpráva to není příjemná. Bude to drsné. Přesto Ježíš nabízí svým učedníkům největší povzbuzení: "Až vás budou vydávat, nedělejte si starosti, jak a co máte mluvit. Vždyť v onu hodinu vám bude dáno, co máte mluvit, neboť to nejste vy, kdo mluví, ale Duch vašeho Otce, který mluví ve vás" (10:19-20).

Z hlediska kontinuálního vnitřního smyslu tohoto evangelia je důležité připomenout poslední zázrak z předchozího dílu: němý muž dostal dar řeči. I my dostaneme dar řeči, budeme mluvit z lásky, neboť to je to, co je míněno slovy: "je to Duch vašeho Otce, který ve vás mluví". ⁸

Ježíš pokračuje ve vyvažování špatných zpráv dobrými: "A budete všemi nenáviděni pro mé jméno. Ale kdo vytrvá až do konce, bude spasen" (10:22). Taková slova je třeba číst současně na dvou různých úrovních. Na jedné úrovni Ježíš varuje své učedníky před pronásledováním, kterému budou čelit, až půjdou hlásat a žít jeho poselství. Na vnitřní úrovni tito apoštolové představují duchovní principy v nás samých, které se budou setkávat s tou či onou formou odporu. Přesto bychom se těchto nevyhnutelných útoků neměli obávat, protože ať se nám stane cokoli, těmto principům - které jsou samotnou duší našeho života - to nemůže ublížit. "A nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale duši zabít nemohou" (10:28).

Ve skutečnosti je duchovní život - život, který trvá navěky - jediným skutečným životem; je to jediný život, na kterém skutečně záleží. Co je ztráta několika pozemských let ve srovnání se ziskem věčného života? Když se vzdáme starostí o své ego, které se zdají být naším životem, Bůh k nám proudí s nespočitatelným duchovním požehnáním. Pokud se dobrovolně vzdáme starého života a jeho sobeckých způsobů, získáme zcela nový život. Proto Ježíš říká: "Kdo ztratí svůj život pro mne, nalezne ho" (10:39).

Tím, že Ježíš žádá apoštoly, aby se vzdali všeho, dokonce i svého života, a věrně ho následovali, činí další krok k odhalení své božské identity. Ježíš zde vyznává, že byl poslán Otcem: "Kdo vás přijímá, přijímá mne," říká. "A kdo přijímá mne, přijímá toho, který mě poslal" (10:40). Ježíšův slib je jednoznačný a hluboký. Jeho slova jsou následující: Kdo přijímá mne, přijímá Boha. Ježíš jistě postupně projevuje své božství.

Tuto kapitolu uzavírá poslední slovo povzbuzení pro učedníky: "Kdo dá jednomu z těchto maličkých pohár studené vody ve jménu učedníka, amen, pravím vám, v žádném případě nepřijde o svou odměnu" (10:42). Ježíš zde ujišťuje své učedníky, že i ta nejmenší snaha podělit se s druhými o pravdu ("pohár studené vody") nebo vykonat laskavý skutek bude odměněna - pokud se tak stane "ve jménu učedníka". To znamená, že pokud je Bůh uznáván jako zdroj všeho dobra a pravdy, nezáleží na tom, jak málo nebo jak mnoho vykonáme. I "pohár studené vody", podaný ve správném duchu, bude stačit.

Je to mocná lekce, která je dána, aby inspirovala a povzbudila učedníky, kteří se chystají čelit pronásledování. Stručně řečeno, Ježíš je ujišťuje, že cokoli řeknou nebo udělají, ať už je to jakkoli malé nebo velké, pokud to udělají ve správném duchu, bude v sobě mít nebeské požehnání - vnitřní pokoj a neomezenou radost. To má Ježíš na mysli, když říká: "Kdo by dal jednomu z těchto maličkých pohár studené vody ve jménu učedníka, nepřijde o svou odměnu" (10:42).

Poznámky pod čarou:

9960. 'To cover their naked flesh' means to prevent inner desires of that love from appearing when they are foul and hellish. This is clear from the meaning of 'covering' as preventing them from appearing; and from the meaning of the genital organs and loins, which 'naked flesh' is used to mean here, as inner desires of conjugial love. For when 'undergarment' means things composing the external level of that love, 9959, 'flesh' which they cover means those on its internal levels. Conjugial love is meant by 'the loins', see 3021, 4280, 4575, also by 'the genital organs', 4462, 5050-5062, and the good of love by 'flesh', 3813, 7850, 9127; but since most things in the Word can also have a contrary meaning, so can the loins, genital organs, and flesh. In that contrary sense they mean evil, foul, and hellish desires of that love, 3813, 5059. The fact that here they mean evil, foul, and hellish desires is evident from the consideration that the words 'to cover their naked flesh' are used, 'naked flesh' here being that which is the opposite of the good of conjugial love, namely delight that is adulterous and for that reason hellish, which will be spoken of below.

[2] As regards 'nakedness', it derives its meaning from the parts of the body that appear naked, just as garments derive theirs from the parts of the body they clothe, 9827. 'Nakedness' has one meaning therefore when it applies to the head, which is baldness; another meaning when it applies to the whole body; and yet another when it applies to the loins and genital organs. When nakedness applies to the head, which is baldness, it means the deprivation of an intelligent understanding of truth and of a wise discernment of good; when it applies to the whole body it means the deprivation of truths that belong to faith; but when it applies to the loins and genital organs it means the deprivation of the good of love.

[3] 1. When nakedness applies to the head, which is baldness, it means the deprivation of an intelligent understanding of truth and of a wise discernment of good This is clear in Isaiah,

On that day the Lord by means of the king of Asshur will shave the head and the hair of the feet, and will consume the beard. Isaiah 7:20.

'Shaving the head' stands for depriving of the internal truths of the Church, 'shaving the hair of the feet and consuming the beard' for depriving of its external truths, and 'by means of the king of Asshur' for by means of reasonings based on falsities. It is evident to anyone that no head, hairs of the feet, or beard was going to be shaved by means of the king of Asshur, and that those words must have some other meaning. 'The head' means more internal things that belong to wisdom and intelligence, see 6292, 6436, 9166, 9656; 'the king of Asshur' means reasoning, 119, 1186; 'hair' means the external truth of the Church, 3301, 5247, 5569-5573; 'the feet' too means external or natural things, 2162, 3147, 3986, 4280, 4938-4952, 9406; and 'the beard' means items of knowledge on sensory levels, that is, truths on last and lowest levels, as is clear from places in the Word mentioning 'the beard'.

[4] In the same prophet,

On all heads there is baldness; every beard is shaved off. Isaiah 15:2.

Here the meaning is similar. In Jeremiah,

Baldness will come upon Gaza. How long will you cut yourself? Jeremiah 47:5.

In Ezekiel,

On all faces there will be shame, and on all heads baldness. They will throw their silver into the streets, and their gold will become an abomination. Ezekiel 7:18-19.

'On all heads baldness' stands for the deprivation of an intelligent understanding of truth and of a wise discernment of good. Since this is meant it also says 'they will throw their silver into the streets, and their gold will become an abomination'; for 'silver' means truth that belongs to intelligence, and 'gold' good that belongs to wisdom, 1551, 5658, 6914, 6917, 8932. The fact that baldness on all heads should not be understood literally, that they would not literally throw silver into the streets, and that gold would not literally become an abomination, is self-evident.

[5] In Moses,

Moses said to Aaron, and to Eleazar and Ithamar his sons, You shall not shave your heads and you shall not rip apart the seams of your garments, lest you die and He is angry with the whole congregation. Leviticus 10:6.

And in Ezekiel,

The priests, the Levites, shall not shave their head and shall not let their hair grow long. Ezekiel 44:20.

Since Aaron and his sons represented the Lord in respect of Divine Good and in respect of Divine Truth, 9806, 9807, and since 'a shaved head' and 'garments ripped apart at the seams' meant the deprivation of that Good and Truth, they were forbidden to shave their heads or so rip apart their garments. It also says 'lest you die and He is angry with the whole congregation', meaning that as a consequence what was representative of the Lord in respect of Divine Good and in respect of Divine Truth, and so what was representative of the Church, would be destroyed.

[6] Since mourning represented spiritual mourning, which is mourning because of the deprivation of the Church's truth and good, those in mourning made themselves bald, as in Jeremiah,

They will not lament for them, nor will they make themselves bald ¹ because of them. Jeremiah 16:6.

In Amos,

I will turn your feasts into mourning, and cause baldness to come up over every head; and I will make it as the mourning for an only-begotten son. Amos 8:10.

And in Micah,

Make yourself bald, ² and shave your head for the sons of your delight; extend your baldness like an eagle, for they have departed from you. Micah 1:16.

'The sons of delight' are God's truths, and their 'departure' is the deprivation of them, 'sons' meaning truths, see 9807.

[7] 2. When nakedness applies to the whole body it means the deprivation of the truths of faith

This is clear in John,

To the angel of the Church of the Laodiceans write, Because you say, I am rich and in need of nothing - when you do not know that you are wretched and miserable, and needy, and blind, and naked - I counsel you to buy from Me gold purified in fire, and white garments that you may put on, that the shame of your nakedness may not be manifested. Revelation 3:14, 17-18.

'The angel of the Church' is God's truth there. 'Saying it is rich' means that it is in possession of cognitions or knowledge of truth and good. 'Wretched, needy, blind, and naked' means being nevertheless devoid of truths implanted in life, thus being devoid of good. 'Buying gold purified in fire' means acquiring good to itself, 'white garments' authentic truths of faith springing from good. From this it is evident what 'that the shame of nakedness may not be manifested' means.

[8] In the same book,

Behold, I am coming like a thief; blessed is he who is awake and keeps his garments, so that he may not walk naked and they see his shame. Revelation 16:15.

Here the meaning is similar. In the same book,

They will hate the prostitute, and make her devastated and naked. Revelation 17:16.

'The prostitute' stands for those who falsify God's truths. 'Making her naked' plainly stands for depriving of those truths; for the words 'devastated' and 'naked' are used, and 'devastating' means depriving of truths.

[9] Nakedness also means having no knowledge of truth and putting on clothes being taught it, in Isaiah,

When you see the naked and cover him, your light will break forth like the dawn. Isaiah 58:7-8.

And in Matthew,

The King will say to those who are on the right, I was naked and you clothed Me. And He said to those on the left, I was naked and you did not clothe Me. Matthew 25:36, 38, 43-44.

'Naked' here stands for those who have no truths and still desire truths, also those who acknowledge that no good or truth at all exists within them, see 4956, 4958.

[10] 3. When nakedness applies to the loins and genital organs it means the deprivation of the good of love

This is clear in Isaiah,

O virgin daughter of Babel, take a mill and grind flour, uncover your hair, bare your feet, uncover your thigh, pass through the rivers. Let your nakedness be uncovered, also let your reproach be seen. Isaiah 47:1-3.

'Daughter of Babel' means the Church or semblance of the Church, where holiness resides outwardly but profanity inwardly. The profanity residing inwardly is such that people have themselves and the world in mind, thus domination and abundant riches as their end in view, holy things being regarded as means to that end. 'Taking a mill and grinding flour' means producing teachings out of such matters as will serve as means to the end, 7780. 'Uncovering the hair, baring the feet, and uncovering the thigh' means prostituting without any shame or fear things that are outwardly and inwardly holy, so that 'uncovering nakedness' means causing foul and hellish things, which are the ends, to appear.

[11] In Jeremiah,

Jerusalem sinned grievously; those who honoured her despise her, because they see her nakedness, her uncleanness in her skirts. Lamentations 1:8-9.

'Jerusalem' stands for the Church, in this instance for a Church that is steeped in falsities arising from evil. 'Seeing her nakedness' stands for beholding foul and hellish loves; 'uncleanness in her skirts' stands for such loves on most external levels, 'skirts' or 'hem' meaning most external levels, see 9917. In Nahum,

I will uncover your skirts upon your face, ³ and I will show the nations your nakedness and the kingdoms your shame. Nahum 3:5.

'Uncovering skirts' stands for taking away outward things in order that more internal ones may appear. 'Nakedness' which will be shown to the nations and 'shame' to the kingdoms mean hellish kinds of love, which are self-love and love of the world, which defile the more internal things.

[12] In Ezekiel,

You reached full beauty, your breasts were formed and your hair had grown; [but] you were naked and bare. With all your abominations and your acts of whoredom you did not remember the days of your youth, when you were naked and bare, and were downtrodden in your blood. Your nakedness has been uncovered through your whoredoms with your lovers. Ezekiel 16:7, 22, 36.

In the same prophet,

I will give you into the hand [of those] whom you hate, that they may deal with you out of hatred; and let them leave you naked and bare, and let the nakedness of your whoredoms be uncovered. Ezekiel 23:28-29.

In Hosea,

Contend with your mother, that she may remove her whoredoms from her sight, ⁴ and her adulteries from between her breasts, lest perhaps I strip her naked, and present her as on the day she was born, and make her like a wilderness, and set her like a dry land, and slay her with thirst. I will return and take back My grain, My new wine, My wool, and My flax, which [I gave her] to cover her nakedness; and I will uncover her foulness in the eyes of her lovers. Hosea 2:2-3, 9-10.

[13] The words in the preceding as well as in this present quotation refer to Jerusalem, which is also called 'mother'; and by it the Church is meant. Its perversity is described by 'the whoredoms', 'the adulteries', and 'the uncovering of nakedness', which are nothing other than the foul and hellish kinds of love - that is, self-love and love of the world, when they are ends in view - from which all evils and derivative falsities gush out. Falsifications of truth therefore and adulterations of good are described in the Word by acts of whoredom and adultery, and are also actually called whoredoms and adulteries there, see 8904. And from this it is evident what 'nakedness' and 'uncovering of nakedness' are used to mean. Since reference is being made to the Church's truths when falsified and to its forms of good when adulterated, the verses quoted declare 'I will make her like a wilderness, and set her like a dry land, and slay her with thirst'. 'A wilderness' is that which is devoid of forms of good, 'a dry land' that which is devoid of truths, and 'thirst' the deprivation of all matters of faith.

[14] It also declares that [the Lord] would take back His grain, His new wine, His wool, and His flax, with which He had covered her nakedness, because 'grain' means the spiritual Church's more internal good, 'new wine' its more internal truth, 'wool' its more external good, and 'flax' its more external truth. All who read these things with a power of reason that is to some degree enlightened, who believe that no expression used in the Word is meaningless, and that the Word is altogether holy in every part because it is Divine, can see that flax, wool, new wine, and grain are not meant literally.

[15] In Jeremiah,

O daughter of Edom, to you also the cup will pass, you will be made drunk and naked. Lamentations 4:21.

In Habakkuk,

Woe to him who gives drink to his companion, ⁵ making him drunk, and looking on their nakedness! You will be sated with shame rather than glory. Drink, you also - that your foreskin may be revealed. Habakkuk 2:15-16.

And in Ezekiel,

They have shed blood in you; they have uncovered their father's nakedness in you. Ezekiel 22:9-10.

What these statements mean no one can know unless he knows what the meaning is of 'the cup', 'drinking', 'being made drunk', 'being made naked', 'looking on their nakedness, and uncovering them', and also 'foreskin'. All these, it is self-evident, should be understood spiritually. 'Drinking' understood spiritually is receiving instruction in truths, or in the contrary sense in falsities, that is, absorbing them, 3069, 3168, 3772, 8562, 9412; and from this it is clear what 'the cup' that is drunk from means, 5120. 'Being made drunk' means becoming insane as a result, and 'being made naked' becoming completely destitute of them. 'Uncovering nakedness' means uncovering the evils of self-love and love of the world, which are hellish evils. 'Uncovering their father's nakedness' means uncovering those evils when they have a hereditary origin and are present in the will. 'Revealing the foreskin' means defiling them, 'the foreskin' meaning the defilement of heavenly forms of good by those two kinds of love, see 2056, 3412, 4462, 7045. 'Circumcision' therefore means purification from them, 2039, 2632.

[16] All this makes clear what the meaning is of Noah's drunkenness and the consequent uncovering of his nakedness, described as follows in Genesis,

Noah drank of the wine, and was drunk, and was uncovered in the middle of his tent. And Ham, the father of Canaan, saw his father's nakedness and pointed it out to his two brothers. And Shem and Japheth took a garment and both of them put it on a shoulder, and went backwards and covered their father's nakedness; and their faces were backwards, and they did not see their father's nakedness. Genesis 9:21-23.

This describes members of the Ancient Church, whom Noah represents. 'The wine' which he drank and which made him drunk is the falsity which that Church was at the start imbued with. His lying as a result 'uncovered in the middle of the tent' means evils owing to the lack of truth in worship. 'The garment' with which Shem and Japheth covered his nakedness is the truth of faith, by means of which those evils were covered and corrected. An implanting of the truth and good of faith in the understanding part of the mind is described by their putting a garment on a shoulder, going backwards, and turning their faces away backwards; for this is exactly how it is with the truths and forms of the good of faith present with a member of the spiritual Church. 'Shem and Japheth' means those belonging to the spiritual Church, who received the truths of faith within good, which is charity; but 'Canaan' means those who did not receive the truths of faith in good or charity.

[17] Noah represents members of the Ancient Church at the start, who were such as has been described, see 736, 773, 788, 1126.

Shem is those belonging to the internal spiritual Church, and Japheth those belonging to the external, 1062, 1127, 1140, 1141, 1150.

Canaan represented those whose faith was separated from charity, or what amounts to the same thing, whose worship was external separated from anything internal, so that in particular he represented the Jewish nation, 1093, 1140, 1141, 1167.

With members of the spiritual Church the truth and good of faith are implanted in the understanding part of the mind, 9596.

'The wine' that made Noah drunk means falsity, 6377.

'The tent' in which he lay uncovered means the holiness of worship, 2145, 2152, 3312, 4128, 4391.

'The garment' with which they covered their father's nakedness means the truth of faith, 5954, 9212, 9216.

His actual nakedness means the evil occupying the will part of his mind. That evil is covered by means of the truths of faith, and when it is being covered truths look away backwards.

The presence of such arcana, embodied in these details of the story, is evident from the internal sense. And the fact that these arcana are arcana which have to do with the Church may be seen from the consideration that Shem and Japheth simply because they covered their father's nakedness were blessed, and all their descendants too, and that Canaan was cursed and all his descendants simply because their father had pointed it out to his brothers.

[18] Because the interiors of the Jewish and Israelite nation were foul, for they were steeped in self-love and love of the world more than all the other nations, and since conjugial love is meant by 'the genital organs and loins' and this love is fundamental to and so embraces all celestial and spiritual forms of love, precautions had to be taken to prevent the nakedness of those parts of Aaron's or his sons' bodies from being in any way visible when they were engaged in holy worship. This is the reason for its being said that linen undergarments should be made for them to cover their naked flesh, from the loins even to the thighs; and in another place for the declaration that they were not to go up by steps to the altar, in order that their nakedness should not be revealed on it, Exodus 20:26.

The interiors of the Jewish and Israelite nation were foul, and when they were engaged in worship those interiors were closed off, see the places referred to in 9320 (end), 9380.

Conjugial love is meant by 'the genital organs and loins', 3021, 4280, 4462, 4575, 5050-5062.

Conjugial love is fundamental to all celestial and spiritual forms of love, and therefore these forms of love are understood as well by it, 686, 2739, 3021, 4280, 5054.

From all this it is now clear what 'nakedness' means, in particular nakedness of the bodily parts devoted to procreation, when people's interiors are foul.

[19] But when the interiors are chaste 'nakedness' means innocence. It does so because conjugial love is meant, and innocence is the indispensable element of truly conjugial love.

Truly conjugial love belongs to innocence, see 2736.

Therefore 'nakedness' in that sense means innocence, 165, 8375.

For the same reason angels of the inmost heaven, who are called celestial angels, appear naked, 165, 2306, 2736.

Since the Most Ancient Church, described in the opening chapters of Genesis and meant in the internal sense by Man or Adam and his wife, was a celestial Church, it says in Genesis 2:25 that both were naked, and they were not ashamed. But when that Church fell, which came about through eating from the tree of knowledge, by which reasoning about Divine matters that was based on factual knowledge was meant, it says that they knew that they were naked, and sewed fig leaves together for themselves and made themselves girdles, thus that they covered their nakedness. It also says that when Jehovah called to him the man said that he was afraid because he was naked, and further on that Jehovah God made for them tunics of skin and clothed them, Genesis 3:6-11, 21.

[20] By 'fig leaves' from which they made themselves girdles, and also by 'tunics of skin' truths and forms of good belonging to the external man should be understood. The reason why their state after the fall is so described is that from being internal people they became external. Their internal is meant by 'paradise', for paradise is the intelligence and wisdom of the internal man, and the closing of their internal by being cast out of paradise.

'Leaf' means natural truth, which is factual knowledge, see 885. 'Fig' means natural good or the external man's good, 217, 4231, 5113. 'Tunic of skin' too means the external man's truth and good, 294-296. 'Skin' means what is external, 3540.