¹⁸ I bude horlivou milostí zažžen Hospodin k zemi své, a slituje se nad lidem svým.

¹ Přísloví Šalomouna syna Davidova, krále Izraelského,

² Ku poznání moudrosti a cvičení, k vyrozumívání řečem rozumnosti,

³ K dosažení vycvičení v opatrnosti, spravedlnosti, soudu a toho, což pravého jest,

⁴ Aby dána byla hloupým důmyslnost, mládenečku umění a prozřetelnost.

⁵ Když poslouchati bude moudrý, přibude mu umění, a rozumný bude vtipnější,

⁶ K srozumění podobenství, a výmluvnosti řeči moudrých a pohádkám jejich.

⁷ Bázeň Hospodinova jest počátek umění, moudrostí a cvičením pohrdají blázni.

⁸ Poslouchej, synu můj, cvičení otce svého, a neopouštěj naučení matky své.

⁹ Neboť to přidá příjemnosti hlavě tvé, a bude zlatým řetězem hrdlu tvému.

¹⁰ Synu můj, jestliže by tě namlouvali hříšníci, nepřivoluj.

¹¹ Jestliže by řekli: Poď s námi, úklady čiňme krvi, skryjeme se proti nevinnému bez ostýchání se;

¹² Sehltíme je jako hrob za živa, a v cele jako ty, jenž sstupují do jámy;

¹³ Všelijakého drahého zboží dosáhneme, naplníme domy své loupeží;

¹⁴ Vrz los svůj mezi nás, měšec jeden budeme míti všickni:

¹⁵ Synu můj, nevycházej na cestu s nimi, zdrž nohu svou od stezky jejich;

¹⁶ Nebo nohy jejich ke zlému běží, a pospíchají k vylévání krve.

¹⁷ Jistě, že jakož nadarmo roztažena bývá sít před očima jakéhokoli ptactva,

¹⁸ Tak tito proti krvi své ukládají, skrývají se proti dušem svým.

¹⁹ Takovéť jsou cesty každého dychtícího po zisku, duši pána svého uchvacuje.

²⁰ Moudrost vně volá, na ulicech vydává hlas svůj.

²¹ V největším hluku volá, u vrat brány, v městě, a výmluvnosti své vypravuje, řka:

²² Až dokud hloupí milovati budete hloupost, a posměvači posměch sobě libovati, a blázni nenáviděti umění?

²³ Obraťtež se k domlouvání mému. Hle, vynáším vám ducha svého, a v známost vám uvodím slova svá.

²⁴ Poněvadž jsem volala, a odpírali jste; vztahovala jsem ruku svou, a nebyl, kdo by pozoroval,

²⁵ Anobrž strhli jste se všeliké rady mé, a trestání mého jste neoblíbili:

²⁶ Pročež i já v bídě vaší smáti se budu, posmívati se budu, když přijde to, čehož se bojíte,

²⁷ Když přijde jako hrozné zpuštění to, čehož se bojíte, a bída vaše jako bouře nastane, když přijde na vás trápení a ssoužení.

²⁸ Tehdy volati budou ke mně, a nevyslyším; ráno hledati mne budou, a nenaleznou mne.

²⁹ Proto že nenáviděli umění, a bázně Hospodinovy nevyvolili,

³⁰ Aniž povolili radě mé, ale pohrdali všelikým domlouváním mým.

³¹ Protož jísti budou ovoce skutků svých, a radami svými nasyceni budou.

³² Nebo pokoj hloupých zmorduje je, a štěstí bláznů zahubí je.

³³ Ale kdož mne poslouchá, bydliti bude bezpečně, pokoj maje před strachem zlých věcí.