Pán je samotná láska, vyjádřená ve formě samotné moudrosti. Láska je tedy Jeho podstatou, Jeho nejskrytější. Moudrost - milující pochopení toho, jak uvést lásku do činnosti - je o něco více vnější a dává lásce způsob, jak se vyjádřit.

Když Bible mluví o „Jehovovi“, představuje to nejhlubší lásku, která je podstatou Pána. Tato láska je jedna, celá a úplná sama o sobě a Jehova také je jedno, jméno aplikované pouze na Pána. Moudrost je však vyjádřena v celé řadě myšlenek a myšlenek, které spisy společně nazývají božskou pravdou. Existuje také mnoho imaginárních bohů a někdy mohou být andělé a lidé nazýváni bohy (Pán řekl, že Mojžíš bude Aaronem jako bůh). Takže když Bible nazývá Pána „Bohem“, ve většině případů se to týká božské pravdy.

V jiných případech „Bůh“ odkazuje na to, čemu se říká božský člověk. Je tomu tak v případě:

Jako lidské bytosti nemůžeme Pána přímo zapojit jako božskou lásku. Je příliš silný a příliš čistý. Místo toho musíme k Němu přistoupit tím, že Ho pochopíme skrze božskou pravdu. Božská pravda je tedy Pán v lidské podobě, forma, ke které můžeme přistupovat a porozumět mu. Tak se „Bůh“ používá také ve vztahu k tomuto lidskému aspektu, protože se jedná o výraz pravdy.

(Odkazy: Zjevená Apokalypsa 21; Nebeská tajemství 300, 391, 624, 2001, 2769, 2807 [2], 4287 [4], 6905, 7268, 10154)

300. Co se týče prvního tajemství, že Hospodinem Bohem je myšlen Pán a zároveň nebe, je potřeba si všimnout, že v Písmu je - vždy z nějakého skrytého důvodu - Pán někdy nazýván pouze „Hospodin“, jindy „Hospodin Bůh“, jindy chvíli „Hospodin“ a chvíli „Bůh“, jindy „Pán“, někdy „Bůh Izraele“ atd.

V první kapitole Genesis je řečeno:

„Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby.“ Je použito pouze slovo „Bůh“ a „Hospodinem Bohem“ není zván až do další kapitoly Genesis, kde se pojednává o nebeském člověku. Nazývá se „Hospodinem“ (překlady užívají též výraz „Jahve“ či „Jehova“) proto, že On Sám existuje nebo žije, a to ze své vlastní podstaty. (Pozn. překl.: Jeho jméno - v originále JHVH - je odvozeno od hebrejského slovesa s významem „být“.) „Bohem“ se nazývá proto, že je všemohoucí. Toto Jeho jméno v hebrejštině souvisí se slovem vyjadřujícím moc, což je patrné v Písmu, kde se toto rozlišování vyskytuje (Izajáš 49:25; 55:7, žalmu 18:3, 29, 31, 32, 31:15, 38:16).

Na základě toho byl každý anděl nebo duch, který mluvil k lidem na zemi a o kterém se předpokládalo, že má nějakou moc, nazýván „bohem“, jak je zřejmé ze žalmu 82:1:

„V shromáždění bohů postavil se Bůh, vykoná soud mezi bohy.“

A také v žalmu 89:7:

„Vždyť kdo v oblacích se může Hospodinu rovnat? Kdo z Božích synů se podobá Hospodinu?“

Dále v žalmu 136:2, 3:

„Chválu vzdejte Bohu bohů, jeho milosrdenství je věčné. Chválu vzdejte Pánu pánů, jeho milosrdenství je věčné.“

Také lidé jako bytosti, kterým byly svěřeny určité schopnosti, jsou nazýváni bohy - např. v žalmu 82:6 a v Janovi 10:34-35. O Mojžíšovi je též řečeno, že byl pro faraona bohem (2. Mojžíšova 7:1). Z toho důvodu je slovo „Bůh“ v hebrejštině v množném čísle - „Elohim“. „Hospodinem Bohem“ je však v Písmu myšlen pouze Pán Sám, jelikož je jenom jeden Bůh.

Andělé sami od sebe nemají žádnou moc, ale mají ji výhradně od Pána, což uznávají. Kdekoli se však něco děje prostřednictvím nebo s pomocí andělů, jako např. v 1. kapitole Genesis, mluví se o Bohu v množném čísle. Zde ve 3. kapitole, protože nebeský člověk nemohl být srovnáván s Pánem, ale jenom s anděly, je řečeno:

„teď je člověk jako jeden z nás, zná dobré i zlé“, což znamená, že je rozumný a moudrý.