51. Ve Slově se výraz „spravedlnost“ týká lásky a „soud“ moudrosti. Nyní tedy uvedu několik pasáží vypovídajících o tom, že Bůh řídí svět prostřednictvím těchto dvou kvalit.

Jehovo, spravedlnost a soud jsou pilíře Tvého trůnu. (Ž 89:15)

Kdo se chlubí, ať se chlubí v tom, že Já Jehova vykonávám soud a spravedlnost na zemi. (Jr 9:24)

Vyvýšen bude Jehova, neboť On naplňuje zemi spravedlností a soudem. (Iz 33:5)

Povalí se jako voda soud a spravedlnost jako potok silný. (Am 5:24)

Jehovo, Tvoje spravedlnost je jako Boží hory, nezměrná hlubokost jsou Tvoje soudy. (Ž 36:7)

Jehova vyvede Tvou spravedlnost jako světlo a Tvůj soud jako poledne. (Ž 37:6)

Jehova bude soudit svůj lid v spravedlnosti a své chudé v soudu. (Ž 72:2)

Když se učím Tvým spravedlivým soudům, sedmkrát za den Tě chválím za Tvé spravedlivé soudy. (Ž 119:7,164)

Zasnoubím se Ti v spravedlnosti a v soudu. (Oz 2:19)

Sión bude vykoupen v soudu a ti, kdo se navrátili, v spravedlnosti. (Iz 1:27)

Usedne na trůně Davidově a nad jeho královstvím, upevní je soudem a spravedlností. (Iz 9:7)

Vzbudím Davidovi výhonek spravedlivý. Kralovat bude jako král a bude v zemi uplatňovat soud a spravedlnost. (Jr 23:5; 33:15)

I na mnoha dalších místech čteme, že se má uplatňovat soud a spravedlnost, například u Izajáše 1:21; 5:16; 58:2; Jeremjáše 4:2; 22:3.  13.  15; Ezechiela 18:5; 33:14.  16.  19; Ámose 6:12; Micheáše 7:9; v Deuteronomiu 33:21 a u Jana 16:8.  10.  11. 52. 2. Boží všemohoucnost, vševědoucnost a všudypřítomnost nemůžeme pochopit, pokud nevíme, co to je Řád, a dokud nezjistíme, že tento řád je Bůh a že Bůh tento řád zavedl současně se stvořením do vesmíru jako celku i do všeho, co se v něm nachází. Rozsah a charakter absurdit, jež se vloudily do lidských myslí, a tedy i do církve, skrze hlavy jejích reformátorů v důsledku toho, že nepochopili řád, v němž Bůh stvořil vesmír a vše v něm, se ozřejmí v následujících odstavcích [56-58]. Postačí k tomu, že tyto absurdity vyjmenujeme.

Nyní však otevřeme pojednání o řádu jeho obecnou definicí, jež zní: „Řád je kvalita uspořádání, vymezení a aktivit částí, substancí či entit, jež vytvářejí formu. Výsledkem je stav, který je dokonalý, když jej ze své lásky vytváří moudrost, a nedokonalý, když jej z chtivosti zplodí nezdravý rozum.

Tato definice používá termíny substance, forma a stav. Substancí míníme také formu, protože každá substance je formou a kvalita této formy je jejím stavem. Jeho dokonalost, či nedokonalost je důsledkem řádu.

Jelikož však jde o metafyzické úvahy, jsou nutně obestřeny temnotou. Ta však bude rozptýlena v následujícím textu, kde použiji příklady, které tento předmět osvětlí.