805. Všechno, co mělo v chřípích dech životů – tím jsou myšleni lidé patřící do Nejstarší církve, kteří měli v chřípích dech životů, tj. žili životem lásky a víry, jež měla původ v této lásce. To je zřejmé z toho, co již bylo řečeno dříve v č. 96 a 97. Lidé Nejstarší církve dechem v chřípí či dýcháním měli na mysli život. Dýchání je základní životní funkcí, která koresponduje s duchovními záležitostmi, stejně jako i tlukot srdce je základní životní funkcí a koresponduje s nebeskými záležitostmi.

II. Protože se zde pojednává o lidech žijících před potopou, je řečeno všechno, co mělo v chřípích dech životů. Tito lidé totiž zdědili po svých předcích sémě nebeského původu. To však bylo zničeno či zadušeno. Tato slova také obsahují hlubší smysl, o kterém se již mluvilo (viz č. 97), a to zejména, že lidé Nejstarší církve měli vnitřní dýchání a toto dýchání že bylo sladěno s dýcháním andělů a podobalo se mu, což bude díky Boží milosti popsáno později (č. 1118-1120, 3892, 7361).

III. Způsob dýchání byl různý podle aktuálního duchovního stavu vnitřního člověka. V průběhu času se však způsob dýchání postupně měnil, a to až do této generace, o které je nyní řeč, kdy všechno, co bylo v těchto lidech andělské, zahynulo. Potom tito lidé už nemohli dýchat v souladu s andělskými společnostmi. To bylo skutečnou příčinou jejich vyhynutí a také důvodem, proč je nyní řečeno všechno, co mělo v chřípích dech životů, pomřelo.

IV. Poté vnitřní dýchání ustalo a s ním komunikace s nebem a v důsledku toho i schopnost vyciťování. Na místo vnitřního dýchání nastoupilo dýchání vnější. A protože komunikace s nebem byla ukončena, členové Staré (neboli nové, vhledem k Nejstarší církvi) církve už nemohli být nebeskými lidmi, tedy lidmi s charakteristikami typickými pro obyvatele Nejvyššího nebe. Mohli být pouze duchovními lidmi. O těchto skutečnostech se však bude díky Boží milosti pojednávat později.