612. Slova Noe byl muž spravedlivý, bezúhonný ve svých pokoleních znamenají, že tato církev byla takového charakteru, že mohla být obdařena láskou k bližnímu. To je zřejmé z toho, co představují slova spravedlivý (vztahující se k dobru obsaženém v lásce k bližnímu) a bezúhonný (vztahující se k pravdě obsažené v lásce k bližnímu) a také z toho, že charakteristickým rysem této církve byla láska k bližnímu. O tom bude více řečeno díky Boží milosti později (viz č. 640, 765). To, že slova spravedlivý a bezúhonný mají vztah k dobru a pravdě obsažené v lásce k bližnímu, je patrné z Bible, např. z Izajáše 58:2:

„Neboť den ode dne na mne doléhají, a mé cesty poznati usilují jakožto lid, který spravedlnost činil a práv Boha svého neopustil. Dotazují se mne, dle práva-li soudím; chtějí cítit blízkost Boží.“

Právo reprezentuje to, co souvisí s pravdou a spravedlnost to, co souvisí s dobrem. Konat právo a spravedlnost se stalo používaným rčením, které znamená konat to, co je dobré a pravdivé (např. u Izajáše 56:1 a u Jeremiáše 22:3, 13, 15; 33:5, 14, 16, 19).

V Matoušovi 13:43 Pán říká:

„Tehdy spravedliví zazáří jako slunce v království svého Otce.“ Spravedlivými jsou myšleni ti, kdo jsou obdařeni láskou k bližnímu.

O konci věků Pán řekl:

„… vyjdou andělé, oddělí zlé od spravedlivých… “ (Matouš 13:49)

Zde také spravedliví představují lidi, kteří jsou v dobru lásky k bližnímu.

II. Bezúhonný reprezentuje pravdu, která má svůj původ v lásce k bližnímu. Existuje totiž pravda nejrůznějšího původu, ale pravda pocházející z dobra, jež vzniklo z lásky k bližnímu - z lásky, kterou člověk dostal od Pána - je zvaná bezúhonná a také člověk je zván bezúhonný, jako např. v žalmu 15:1, 2:

„Hospodine, kdo smí pobývat v tvém stanu, kdo smí bydlet na tvé svaté hoře? Ten, kdo žije bezúhonně, ten, kdo jedná spravedlivě, ten, kdo ze srdce zastává pravdu,…“

Dále v žalmu 18:25:

„S věrným jednáš věrně, s člověkem bezúhonným bezúhonně.“

Bezúhonný je ten, kdo je takový na základě dobra pocházejícího z lásky k bližnímu.

A v žalmu 84:12:

„… žádné dobro neodepře těm, kdo žijí bezúhonně.“

III. Bezúhonný člověk je ten, koho dobro inspiruje k tomu, aby byl pravdivý neboli je to takový člověk, který mluví pravdu a podle pravdy žije. To je zřejmé z toho, že slova chodit a cesta jsou často použita ve spojení s tím, co je dokonalé či celistvé a také slova upřímný či přímý, což jsou výrazy mající vztah k pravdě, jak můžeme číst v žalmu 101:2:

„Budu pečlivě dbát na bezúhonnou cestu. Kdy už ke mně přijdeš? Budu žít v bezúhonnosti svého srdce ve svém domě.“

Dále ve stejném žalmu 101:6:

„Kdo jde bezúhonnou cestou, ten bude v mých službách.“

Také v žalmu 119:1:

„Blaze těm, kdo vedou bezúhonný život, těm, kdo žijí tak, jak učí Hospodinův zákon.“

A v žalmu 25:21:

„Bezúhonnost a přímost mě chrání,… “

A také v žalmu 37:37:

„Dávej pozor na bezúhonného a měj na očích přímého, neboť budoucnost toho muže bude pokojná.“ (překlad Nového světa)

Z uvedených pasáží je patrné, že přímým je nazván ten, kdo činí dobro a bezúhonným ten, kdo jedná podle pravdy z dobra plynoucí. Symbolika je stejná, mluví-li se o právu a spravedlnosti. Svatost a přímost jsou nebeské aspekty víry a bezúhonnost a spravedlnost jsou její duchovní aspekty.