Bible

 

Genesis 6

Studie

   

1 Stalo se pak, když se počali množiti lidé na zemi, a dcery se jim zrodily,

2 Že vidouce synové Boží dcery lidské, any krásné jsou, brali sobě ženy ze všech, kteréž oblibovali.

3 Pročež řekl Hospodin: Nebude se nesnaditi duch můj s člověkem na věky, proto že také tělo jest, a bude dnů jeho sto a dvadceti let.

4 Obrové pak byli na zemi v těch dnech; ano i potom, když vcházeli synové Boží k dcerám lidským, ony rodily jim. To jsou ti mocní, kteříž zdávna byli, muži na slovo vzatí.

5 Ale když viděl Hospodin, an se rozmnožuje zlost lidská na zemi, a že by všeliké myšlení srdce jejich nebylo než zlé po všecken čas,

6 Litoval Hospodin, že učinil člověka na zemi, a bolest měl v srdci svém.

7 Tedy řekl Hospodin: Vyhladím z země člověka, kteréhož jsem stvořil, od člověka až do hovada, až do zeměplazu, až i do ptactva nebeského; nebo líto mi, že jsem je učinil.

8 Ale Noé našel milost před Hospodinem.

9 Tito jsou příběhové Noé: Noé muž spravedlivý, dokonalý byl za svého věku, s Bohem ustavičně chodil Noé.

10 (Zplodil pak Noé tři syny: Sema, Chama a Jáfeta.)

11 Ale země byla porušena před Bohem, a naplněna byla země nepravostí.

12 Viděl tedy Bůh zemi, a aj, porušena byla, nebo bylo porušilo všeliké tělo cestu svou na zemi.

13 Protož řekl Bůh k Noé: Konec všelikého těla přichází přede mne, nebo naplněna jest země nepravostí od nich; z té příčiny, hle, již zkazím je s zemí.

14 Učiň sobě koráb z dříví gofer; příhrady zděláš v tom korábu, a oklejuješ jej vnitř i zevnitř klím.

15 A na tento způsob uděláš jej: Tří set loktů bude dlouhost toho korábu, padesáti loktů širokost jeho a třidceti loktů vysokost jeho.

16 Okno uděláš v korábu, a svrchkem na loket vysokým zavřeš jej; dvéře také korábu v boku jeho postavíš, a pokoje spodní, druhé i třetí zděláš v něm.

17 Já pak, aj, já uvedu potopu vod na zemi, aby zkaženo bylo všeliké tělo, v němž jest duch života pod nebem. Cožkoli bude na zemi, umře.

18 S tebou však učiním smlouvu svou; a vejdeš do korábu, ty i synové tvoji, žena tvá i ženy synů tvých s tebou.

19 A ze všech živočichů všelikého těla, po dvém z každého uvedeš do korábu, abys je živé zachoval s sebou; samec a samice budou.

20 Z ptactva podlé pokolení jeho, a z hovad podlé pokolení jejich, ze všelikého také zeměplazu podlé pokolení jeho, po dvém z každého vejdou k tobě, aby živi zůstali.

21 Ty pak nabeř s sebou všeliké potravy, kteráž se jísti může, a shromažď sobě, aby byla tobě i jim ku pokrmu.

22 I učinil Noé podlé všeho, jakž mu rozkázal Bůh, tak učinil.

   

Ze Swedenborgových děl

 

Tajemství nebe # 798

Prostudujte si tuto pasáž

  
/ 10837  
  

798. Do výšky patnácti loket vystoupily vody, když byly přikryty hory (dle Swedenborga a přikryly hory). Tato slova symbolicky vyjadřují, že nezůstala žádná účinná láska k bližnímu, protože číslo patnáct vyjadřuje nepatrné množství, takřka nic. To je zřejmé ze symbolismu čísla pět, o čemž se pojednává v Genesi 6:15 (viz č. 649), kde je vysvětleno, že ve vnitřním smyslu Písma číslo pět znamená několik málo. Protože číslo patnáct je složeno z čísla pět, které znamená několik málo, a čísla deset, které zobrazuje základy duchovního života (viz č. 576), číslo patnáct představuje základy duchovního života, jichž měli tehdejší lidé jen nepatrné množství. Nepravd, o kterých lidé přesvědčili sami sebe, bylo tak mnoho, že zničily všechno dobro. Jak již bylo řečeno dříve (viz č. 562-563, 571) nepravdivé předpoklady a obzvláště sebeklamy, takové, jaké měli lidé před potopou, uzavřely a skryly základy duchovního života takovým způsobem, že nemohly být vyvolány a pokud by snad byly vyvolány, byly by okamžitě překrouceny. Život v sebeklamech totiž nejenže odmítá každou pravdu a nasává každou nepravdu, ale také každou pravdu, která se vyskytne poblíž, překrucuje.

  
/ 10837  
  

Přeložil: rev. Mgr. Pavel Heger Jazyková úprava: Mgr. Květoslava Hegrová; Návrh a zpracování obálky: dr. Jan Buchta, Vydáno vlastním nákladem r. 2017 ISBN 978-80-270-1572-6

Ze Swedenborgových děl

 

Tajemství nebe # 562

Prostudujte si tuto pasáž

  
/ 10837  
  

562. Lidé žijící před potopou ke konci už neměli skoro žádné základy duchovního života. Kvůli svému charakteru totiž byli prostoupeni hroznými zvrácenými představami, které se týkaly všeho, co se jim přihodilo nebo co jim přišlo na mysl, a to do té míry, že z nich nebyli schopni ani trochu ustoupit. Tito lidé, posedlí nezměrnou láskou k sobě samým, se považovali téměř za bohy a své myšlenky za božské. Takové představy neměli žádní lidé ani před potopou, ani po ní, protože vliv těchto představ je smrtelný a vede ke smrti udušením. Z toho důvodu nemohou být na onom světě lidé z doby před potopou ve společnosti žádných dalších duchů. Přítomnost těchto lidí totiž odnímá všem ostatním schopnost uvažovat, a to tím způsobem, že jim vnucuje své vlastní neochvějné představy. O dalších záležitostech, které se tohoto tématu týkají, bude z Boží milosti pojednáno později (viz č. 1265-1272).

  
/ 10837  
  

Přeložil: rev. Mgr. Pavel Heger Jazyková úprava: Mgr. Květoslava Hegrová; Návrh a zpracování obálky: dr. Jan Buchta, Vydáno vlastním nákladem r. 2017 ISBN 978-80-270-1572-6