257. Hlava hada znázorňuje všeobecnou nadvládu zla a zejména nadvládu sebelásky, což je zřejmé z jejího charakteru. Ta nejenže touží po moci, ale chce vládnout všemu a všem na zemi. S tím se však nespokojí - chce totiž vládnout i všemu a všem v nebi a dokonce chce vládnout i Pánu samotnému. Ani to jí však nestačí. Tato touha je skryta v každé jiskřičce sebelásky. Jestliže se jí trochu povolí, hned se začíná rozpínat a roste stále více a více. Z toho je zřejmé, že had neboli zlo sebelásky touží po moci a po nadvládě, a také, že sebeláska velmi nenávidí všechny, kteří jí brání vládnout. To je ta hlava hada, která se pozvedá a kterou Pán zašlápne až k zemi, aby had lezl po břiše a žral prach, jak říká předešlý verš. Had nebo drak zvaný lucifer je popsán u Izajáše 14:12-15:

„Ó lucifeře… ty jsi říkával v srdci svém: Vstoupím do nebe, nad hvězdy Boha silného vyvýším stolici svou a posadím se na hoře shromáždění k straně půlnoční (dle Swedenborga - k straně severu). Vstoupím nad výsosti oblaku, budu rovný Nejvyššímu. A ty pak stržen jsi až do pekla, pryč na stranu do jámy.“ (Bible kralická)

Had nebo drak je také popsán ve Zjevení Janově 12:3, 9, a to ve vztahu ke způsobu, jakým zvedá hlavu:

„Veliký ohnivý drak s deseti rohy a sedmi hlavami a na každé hlavě měl královskou korunu … A veliký drak, ten dávný had, zvaný ďábel a satan, který sváděl celý svět, byl svržen na zem a s ním i jeho andělé.“

V žalmu 110:1, 2, 6, 7 čteme:

„Zasedni po mé pravici, já ti položím tvé nepřátele za podnoží k nohám. Hospodin vztáhne žezlo tvé moci ze Sijónu. Panuj uprostřed svých nepřátel! Bude soudit pronárody - plno mrtvol všude - on rozdrtí hlavu velké země. Cestou z potoka pít bude, proto vztyčí hlavu.“