Bible

 

Genesis 38

Studie

   

1 Stalo se pak v ten čas, že sstupuje Juda od bratří svých, uchýlil se k muži Odolamitskému, jehož jméno bylo Híra.

2 I uzřel tam Juda dceru muže Kananejského, kterýž sloul Sua; a pojav ji, všel k ní.

3 Kterážto počala a porodila syna; i nazval jméno jeho Her.

4 A počavši opět, porodila syna; a nazvala jméno jeho Onan.

5 Porodila pak ještě syna, jehož jméno nazvala Séla. A byl Juda v Chezib, když ona jej porodila.

6 I dal Juda Herovi prvorozenému svému manželku, jménem Támar.

7 A byl Her, prvorozený Judův, zlý před očima Hospodina; i zabil jej Hospodin.

8 Tedy řekl Juda Onanovi: Vejdi k ženě bratra svého, a podlé příbuznosti pojmi ji, abys vzbudil símě bratru svému.

9 Věděl pak Onan, že to símě nebude jeho. Protož kdykoli vcházel k ženě bratra svého, vypouštěl símě na zem, aby nezplodil synů bratru svému.

10 I nelíbilo se Hospodinu to, co dělal Onan; protož ho také zabil.

11 Tedy řekl Juda k Támar nevěstě své: Pobuď v domě otce svého vdovou, dokudž nedoroste Séla, syn můj. (Nebo řekl: Aby on také neumřel, jako i bratří jeho.) I odešla Támar, a bydlila v domě otce svého.

12 A po mnohých dnech umřela dcera Suova, manželka Judova. Kterýžto potěšiv se zas, šel do Tamnas k těm, kteříž střihli ovce jeho, a s ním Híra Odolamitský, přítel jeho.

13 I oznámeno jest Támar těmito slovy: Aj, tchán tvůj vstupuje do Tamnas, aby střihl ovce své.

14 Tedy ona složivši s sebe šaty své vdovské, zavila se v rouchu, a oděla se a seděla na rozcestí, kudy se jde do Tamnas. Nebo viděla, že Séla dorostl, a že není dána jemu za manželku.

15 Kteroužto uzřev Juda, za to měl, že jest nevěstka; nebo zakryla tvář svou.

16 Protož uchýliv se k ní s cesty, řekl: Dopusť medle, ať vejdu k tobě. (Nebo nevěděl, aby nevěsta jeho byla.) I řekla: Co mi dáš, jestliže vejdeš ke mně?

17 Odpověděl: Pošliť kozelce z stáda. Dí ona: Kdybys něco zastavil, dokavadž nepošleš.

18 I řekl: Cožť mám dáti v zástavě? Odpověděla ona: Pečetní prsten svůj, a halži svou, a hůl svou, kterouž máš v ruce své. I dal jí, a všel k ní; a počala z něho.

19 Tedy vstavši, odešla, a sňavši rouchu svou s sebe, oblékla se v šaty své vdovské.

20 I poslal Juda kozelce po příteli svém Odolamitském, aby vzal zase základ od ženy. A nenalezl jí.

21 I ptal se mužů toho místa, řka: Kde jest ta nevěstka, kteráž seděla na rozcestí této cesty? Řekli oni: Nebylotě zde nevěstky.

22 Tedy navrátiv se k Judovi, řekl: Nenašel jsem jí; a také muži místa toho pravili: Nebylo zde nevěstky.

23 I řekl Juda: Nechť sobě to má, abychom neuvedli se v lehkost. Jáť jsem poslal toho kozelce, ale tys jí nenalezl.

24 I stalo se okolo tří měsíců, že oznámili Judovi, řkouce: Dopustila se smilství Támar nevěsta tvá, a jest již i těhotná z smilství. I řekl Juda: Vyveďte ji, aby byla upálena.

25 Když pak vedena byla, poslala k tchánu svému, řkuci: Z muže, jehož tyto věci jsou, těhotná jsem. A při tom řekla: Pohleď, prosím, čí jsou tyto věci, pečetní prsten, halže a hůl tato?

26 Tedy pohleděv na to Juda, řekl: Spravedlivějšíť jest než já, poněvadž jsem nedal jí Sélovi synu svému. A více jí nepoznával.

27 Stalo se pak, že když přišel čas porodu jejího, aj, bliženci v životě jejím.

28 A když rodila, jeden z nich vyskytl ruku, kteroužto chytivši baba, uvázala na ni červenou nitku, řkuci: Ten vyjde prvé.

29 Když pak vtáhl ruku svou zase, hle, vyšel bratr jeho. I řekla: Jak jsi protrhl? Tvéť jest protržení. I nazváno jest jméno jeho Fáres.

30 A potom vyšel bratr jeho, kterýž měl na ruce nitku červenou. I nazváno jest jméno jeho Zára.

   

Ze Swedenborgových děl

 

Tajemství nebe # 592

Prostudujte si tuto pasáž

  
/ 10837  
  

592. Slova i pravil Hospodin: vyhladím člověka vyjadřují, že člověk se sám zničí, což je patrné z toho, co bylo řečeno výše (viz č. 588), a to zejména, že o Hospodinu neboli Pánu předpokládáme, že trestá, uvádí do pokušení, dělá zlo, ničí, zabíjí nebo proklíná. Např. že zabil Era, Judova prvorozeného syna, a Onana, dalšího Judova syna (viz Genesis 38:7, 10) a také všechny prvorozené Egypta (viz 2. Mojžíšova 12:12, 29). Další příklad je z Jeremiáše 33:5:

„Budou naplněny mrtvými těly lidí, které zabiji ve svém hněvu a rozhořčení,… “

Dále z žalmu 78:49:

„Tak je stíhal svým planoucím hněvem, hněvem hrozným, prchlivostí, souženími, řadou poslů zkázy.“

V Ámosovi 3:6:

„Stane-li se v městě něco zlého, zda nejedná Hospodin?“

A ve Zjevení Janově 15:1, 7; 16:1:

„… sedm andělů, kteří přinášejí sedm posledních pohrom - jimi se dovrší Boží hněv. … Jedna ze čtyř bytostí před Božím trůnem podala těm sedmi andělům sedm zlatých nádob naplněných hněvem Boha, živého na věky věků… „Jděte a vylejte těch sedm nádob Božího hněvu na zem!“

Všechny tyto činy jsou připisovány Hospodinu, přestože jsou naprosto proti Jeho přirozenosti. Jsou Mu připisovány z důvodů již dříve vysvětlených (viz č. 588-589) a také proto, aby si lidé vytvořili povšechnou představu o tom, že Pán má naprosto vše pod kontrolou, a to jak v rámci celku, tak do nejmenších detailů.

Dále se má člověk dozvědět, že nic zlého, a už vůbec ne vraždy, nemá svůj původ u Pána, a že je to člověk, který na sebe přivádí zlo a ničí a zabíjí sám sebe, i když ve skutečnosti to není člověk sám, ale zlí duchové, kteří člověka podněcují a vedou. A přece je to člověk sám, protože se považuje za původce toho zla. To je příčina toho, že je v Genesis 6:7 řečeno, že Hospodin chce zničit člověka, zatímco je to člověk sám, kdo se zničí a zahubí.

II. Jaká je skutečnost, je obzvláště zřejmé na těch, kdo na onom světě prožívají muka v pekle a soustavně naříkají a obviňují Pána ze všech negativních důsledků svých trestů. Ve světě zlých duchů jsou takoví duchové, kteří pociťují největší potěšení z toho, když druhým ubližují a trestají je. A ti, kterým je ubližováno a jsou trestáni, se domnívají, že to vše přichází od Pána, přestože je jim řečeno i ukázáno, že ani nejmenší zlo nepochází od Pána, ale že oni sami je na sebe uvádějí. Takový je však stav a rovnováha všeho v dalším životě - že zlo se vrací k tomu, kdo ho dělá a mění se ve zlo trestu. Z toho důvodu není možno trestu zabránit.

Tresty za zlo jsou tolerovány proto, aby došlo k nápravě zla. Pán však mění všechno zlo trestů v dobro, takže od Pána nepochází nic než dobro. Až dosud nikdo nevěděl, co je „dopuštění“. Lidé věří, že to, co je dopuštěno (neboli tolerováno), je realizováno osobou, která dopouští či toleruje jednoduše proto, že to snáší neboli dovoluje. Skutečnost je však úplně jiná, jak bude díky Boží milosti vysvětleno později (viz č. 2447).

  
/ 10837  
  

Přeložil: rev. Mgr. Pavel Heger Jazyková úprava: Mgr. Květoslava Hegrová; Návrh a zpracování obálky: dr. Jan Buchta, Vydáno vlastním nákladem r. 2017 ISBN 978-80-270-1572-6