155. Slova žebro bylo vzděláno (nebo vybudováno, učiněno, vytvořeno, utvořeno) v ženu nesou v sobě hluboká tajemství, která by nikdo nebyl schopen z doslovného významu odhalit. Slovo Boží ve svém vnitřním smyslu pojednává o Pánu a Jeho království a z toho pochází veškerý život Slov Božího. V uvedeném biblickém citátu se v nejvnitřnějším smyslu jedná o nebeském manželství, které existuje v našem Já, jestliže toto Já je oživeno Pánem. Potom je toto Já nazváno nevěsta a manželka Pána. Člověkovo Já takto oživené má schopnost vnímat veškeré dobro pocházející z lásky, a také všechny náboženské pravdy. Díky tomuto vyciťování disponuje člověkovo oživené Já moudrostí a rozumností spojenou s nevyjádřitelným štěstím. Charakter tohoto oživeného Já, které se nazývá nevěsta a manželka Pána, nemůže být ve stručnosti popsán dostatečně výstižně. Zatím pouze uvedeme, že andělé si uvědomují, že dostávají život od Pána. Je však pravda, že když o tom zrovna neuvažují, zdá se jim, že zdrojem jejich života jsou oni sami. Když vnímají, že zdrojem jejich života je Pán, mají zároveň intenzivní pocit štěstí a míru. Jakmile se andělé sebenepatrněji odchýlí od dobra pocházejícího z lásky nebo od náboženských pravd, všimnou si ihned změny ve svém pocitu štěstí. V následujícím biblickém citátu se také píše o člověkově Já:

„… stvořil Hospodin na zemi věc novou: Žena obklíčí muže.“ (Jeremiáš 31:22, překlad dr. Jana Hejčla)

Zde se též píše o nebeském manželství, kde ženou je myšleno člověkovo Já, oživené Pánem. O této ženě je řečeno, že obkličuje muže, protože naše Já nás obklopuje stejně jako žebro, které se stalo masem, obklopuje srdce.