První oltář uvedený ve Slově byl postaven Noemem poté, co vyšel z archy. Na tomto oltáři obětoval Hospodinu čistá zvířata. Hory představují Pána, protože jsou vysoké, a když „mluvíme“ s Pánem, musíme vznášet naše myšlenky nad světskými věcmi. Oltář je malá umělá hora, ale když se používá v uctívání, může si to uvědomit toto vzestupy myšlenek a oheň a kouř je poslán, což je symbolicky posláno k Pánu. Většina oltářů byla vyrobena z neobsazených kamenů. Kameny představují pravdy a kameny, které nebyly formovány lidmi, představují pravdy ze Slova, pravdy, které nebyly falšovány. Čistá zvířata představují dobré věci, charitativní činy dělané proto, že mají pravdu, a čistí ptáci představují myšlenky na doktrínu a činy a na to, co je správné. Předkládání těchto věcí je tedy potvrzením, že je máme od Pána, a děkujeme Mu za ně.

V izraelském svatostánku představoval oltář zápalné oběti uznání dobra a oltáře kadidla za pravdu. Z tohoto důvodu byl tento větší oltář, který byl venku u dveří, vyroben z mosazi, což znamená přirozené dobro, a oltář kadidla byl vyroben ze zlata, což znamená lásku k Pánu, od něhož přichází pravda.

(Odkazy: Nebeská tajemství 921, 1298, Arcana Coelestia 1298 [2], [3], 10177)

921. Noe vystavěl Hospodinovi oltář – tímto způsobem je zobrazen Pán, což je patrné z toho, co již bylo řečeno dříve. Všechny náboženské obřady Staré církve zobrazovaly Pána, stejně jako náboženské obřady Židovské církve. Hlavním předobrazujícím předmětem v pozdější době byl oltář a také zápalná oběť, která byla přinášena z čistých zvířat a čistých ptáků. Čistá zvířata zobrazovala dobro účinné lásky k bližnímu a čistí ptáci zobrazovali pravdy víry. Když lidé Staré církve přinášeli tyto oběti, znamenalo to, že obětovali Pánu darem tato dobra a pravdy. Nic jiného nemůže být Pánu obětováno, aby Ho to potěšilo. Potomci těchto lidí, jak pohané a také i Židé, neznali pravý význam těchto obětí, a tak ho překroutili. Svou bohoslužbu vnímali pouze jako záležitost vnějších úkonů a předmětů.

II. Skutečnost, že oltář byl hlavním objektem, který představoval Pána, je patrná také z toho, že oltáře měli už pohané předtím, než byly zavedeny ostatní náboženské obřady, dříve, než byla vytvořena archa úmluvy a dříve, než byl postaven chrám. Je to také zřejmé z toho, že Abram šel na horu východně od Bethelu, kde vztyčil oltář a tam vzýval Pána (viz Genesis 12:8). Také je to patrné z toho, že byl poslán obětovat Izáka jako zápalnou oběť na oltáři (Genesis 22:2,9). Dále je to zřejmé z toho, že Jákob vybudoval oltář u Luz neboli Betelu (viz Genesis 35:6,7) a z toho, že Mojžíš vybudoval oltář pod horou Sinaj, kde obětoval (viz Exodus 24:4-6). To vše se přihodilo dříve, než byly zavedeny zápalné oběti a dříve, než byla vytvořena archa úmluvy, kde potom byly slouženy na poušti bohoslužby.

Fakt, že i pohané měli oltáře, je patrná z toho, co bylo řečeno o Balamovi, jenž řekl Balákovi, aby postavil sedm oltářů a připravil sedm býků a sedm beranů (viz Numeri 23:1–7,15–18,29,30). Též je to zřejmé z příkazu zničit oltáře pohanů (viz Deuteronomium 7:5 a Soudců 2:2). Z toho všeho vyplývá, že bohoslužby u oltáře a oběti nebyly u Židů nic nového. Stavění oltářů, obzvláště pro vzpomínkové účely, bylo známo ještě dříve, než lidé věděli něco o zabíjení a obětování zvířat.

III. Že oltáře znamenají zobrazení Pána a zápalné oběti následnou bohoslužbu, je zcela zřejmé z knih proroků a také od Mojžíše, kde se mluví o tom, že Levimu bylo svěřeno kněžství:

Budou vyučovat tvým právům Jákoba a tvému zákonu Izraele, budou klást před tebe kadidlo a na tvůj oltář celopaly. (Deuteronomium 33:10)

To se týká celé bohoslužby. Vyučovat tvým právům Jákoba a tvému zákonu Izraele znamená vnitřní bohoslužbu a klást před tebe kadidlo a na tvůj oltář celopaly symbolizuje vnější bohoslužbu, která koresponduje s bohoslužbou vnitřní.

V onen den vzhlédne člověk k tomu, který ho učinil, a jeho oči budou patřit k Svatému Izraele. Už nebude vzhlížet k oltářům, dílu vlastních rukou, ... (Izajáš 17:7-8)

Vzhlížet k oltářům zde evidentně znamená reprezentativní bohoslužbu obecně, která měla být zrušena.

U stejného proroka čteme:

V onen den bude mít Hospodin oltář uprostřed egyptské země a posvátný sloup při jejích hranicích bude zasvěcen Hospodinu. (Izajáš 19:19)

Zde oltář zobrazuje vnější bohoslužbu.

IV. Pláč 2:7:

Zavrhl Pán oltář svůj, v ošklivost vzal svatyni svou, ... (Český studijní překlad)

Oltář zde označuje reprezentující bohoslužbu, která se stala modlářskou.

Ozeáš 8:11:

Efrajim postavil mnoho oltářů, aby hřešil; má tedy oltáře a hřeší.

Oltáře tady představují veškerou zobrazující bohoslužbu oddělenou od bohoslužby vnitřní a všechny modlářské praktiky.

Ozeáš 10:8:

Zpleněna budou posvátná návrší Ávenu, hřích Izraele. Na jejich oltářích vyroste trní a hloží.

Zde oltáře zobrazují modlářskou bohoslužbu.

U Ámose 3:14 čteme:

V den, kdy budu trestat Izraele za jeho nevěrnosti, ztrestám i oltáře bételské; rohy oltáře budou odseknuty, padnou k zemi.

Zde oltáře opět představují reprezentující bohoslužbu, která se stala modlářskou.

V. Žalm 43:3,4:

Sešli své světlo a svoji věrnost; ty ať mě vedou, ty ať mě přivedou k tvé svaté hoře, k příbytku tvému a já tam přistoupím k Božímu oltáři, k Bohu, zdroji své jásavé radosti, ...

Tady oltář představuje Pána. Stavění oltářů ve Staré a Židovské církvi zobrazovalo Pána. Protože bohoslužba byla sloužena zejména pomocí zápalných a dalších obětí, které v podstatě reprezentující bohoslužbu znázorňovaly, je z toho zřejmé, že sám oltář tuto bohoslužbu symbolizuje.