8. Slovu nelze rozumět jinak než naukou ze Slova

Nauka církve musí být ze Slova (č. 3464, 5402, 6832, 10763, 10765). Slovo bez nauky je nesrozumitelné (č. 9025, 9409, 9430, 10324, 10431, 10582). Pravá nauka je lampou těm, kdo čtou Slovo (č.10400). Pravá nauka musí být od těch, které Pán osvítil (č. 2510, 2516, 2519, 9424, 10105). Slovu lze porozumět pomocí nauky od těch, kdo jsou osvíceni (č.10324). Ti, kdo jsou osvíceni, tvoří si pro sebe ze Slova nauku (č. 9382, 10659). Existuje rozdíl mezi těmi, kdo vyučují a sami se učí z nauky církve, a těmi, kdo tak činí z pouhého literního smyslu Slova; charakter tohoto rozdílu (č.9025). Ti, kdo jsou v literním smyslu Slova bez nauky, nedospějí k žádnému pochopení božských pravd (č. 9409, 9410, 10582). Upadají v mnohé omyly (č.10431). Když lidé s náklonností k pravdě pro pravdu samu dospějí a dokážou už chápat věci svým vlastním rozumem, nezůstávají u nauk své církve, ale pátrají ve Slovu, zda jsou pravdivé nebo ne (č. 5402, 5432, 6047). V opačném případě by pravda každého člověka pocházela od jiného člověka a od jeho rodné země, ať by se narodil jako Žid či Řek (č.6047). Avšak to, čemu člověk uvěřil z doslovného významu Slova, mu nesmí být odňato dřív, než dospěje ke zralému úsudku (č.9039).

Pravá nauka církve je naukou účinné lásky a víry (č. 2417, 4766, 10763, 10765), [10764]. Církev není tvořena naukou víry, ale životem víry, kterým je účinná láska (č. 809, 1798, 1799, 1834, 4468, 4672, 4766, 5826, 6637). Nauky nejsou ničím, pokud se podle nich nežije: každý může vidět, že existují kvůli životu, a ne kvůli paměti a myšlení (č. 1515, 2049, 2116). Dnešní církve mají nauku víry, ale ne nauku účinné lásky; nauka účinné lásky byla snížena na vědu, nazývající se morální teologií (č.2417). Kdyby byli lidé považováni za příslušníky církve podle svého života, a tedy podle účinné lásky, církev by byla jen jedna (č. 1285, 1316, 2982, 3267, 3445, 3451, 3452). Nakolik převyšuje nauka účinné lásky nauku víry odloučené od účinné lásky (č.4844). Ti, kdo nevědí nic o účinné lásce, nevědí nic o nebeských věcech (č.2435). Ti, kdo se drží pouze nauky víry, a ne nauky účinné lásky, upadají v omyly, o kterých je také pojednáno (č. 2383, 2417, 3146, 3325, 3412, 3413, 3416, 3773, 4672, 4730, 4783, 4925, 5351, 7623-7627, 7753-7762, 7790, 8094, 8313, 8530, 8765, 9186, 9224, 10555),[2385]. Ti, kdo žijí jen naukou víry, a ne životem víry, tedy účinnou láskou, se dříve nazývali neobřezaní nebo Filištínští (č. 3412, 3413, 3463, 8093, 8313, 9340). Lidé starého věku měli nauku lásky k Pánu a nauku účinné lásky k bližnímu, jimž byla nauka víry podřízena (č. 2417, 3419, 4844, 4955).

Nauka vytvořená osvíceným člověkem může být následně racionálně a vědecky odůvodněna, takže jí pak druzí mohou lépe porozumět a utvrdit se v ní (č. 2553, 2719, 2720, 3052, 3310, 6047), [2557, 3057]. Více o tomto předmětu v díle Nový Jeruzalém a jeho nebeská nauka (č.51). Ti, kdo mají víru bez účinné lásky, by chtěli, aby se naukám církve pouze věřilo bez jakékoli rozumové úvahy (č.3394). Moudrý člověk se neutvrzuje v dogmatech, ale nejprve zváží, zda jsou pravdivá - takto jednají ti, kdo jsou osvíceni (č. 1017, 4741, 7012, 7680, 7950). Schopnost utvrdit se v dogmatech je přírodní, nikoli duchovní, a vyskytuje se i u zlých lidí (č.8780). Vše včetně nepravdivých domněnek může být odůvodněno tak, aby se jevilo jako pravda (č. 2480, 2490, 5033, 6865, 8521).