877. Vody dosud pokrývaly povrch celé země. Tato slova znamenají, že nepravdy byly dosud ve velkém počtu. To je patrné z toho, že vodami potopy jsou myšleny nepravdy, jak již bylo vysvětleno a jak je zřejmé ze slov samotných.

215. Že člověkovo Já není nic jiného než samé zlo a nepravda, je mi jasné na základě toho, že cokoli duchové řekli sami ze sebe, bylo zlé a nepravdivé. Jakmile jsem se dozvěděl, že mluvili sami ze sebe, okamžitě mi bylo jasné, že neříkali pravdu. Oni sami však, kteří mluvili, byli pevně přesvědčeni o tom, že mluví pravdu a nikdy o tom nepochybovali.

Stejné je to i s lidmi, kteří mluví sami ze sebe. Kdykoli začali rozumovat o záležitostech duchovního a nebeského života nebo o víře, vnímal jsem, že o nich pochybují a dokonce je popírají. Rozumování o víře a náboženských otázkách znamená pochybování a popírání, protože vychází z nich samotných čili z jejich Já. A poněvadž je to z nich samotných, propadají se do samých nepravd a v důsledku toho do propasti husté temnoty, kterou tyto nepravdy vytvářejí. A když se dostanou do takové propasti nepravd, i ta nejmenší pochybnost dostane větší váhu než tisíce pravd, podobně jako malá částečka prachu v kontaktu se zřítelnicí oka způsobí, že oko nevidí nic z celého světa. O takových lidech říká Pán:

„Běda těm, kdo jsou moudří ve vlastních očích a rozumní sami před sebou.“ (Izajáš 5:21)

„Tvá moudrost a tvé vědění tě svedly na scestí. Říkala sis v srdci: ,Jsem jenom já a nikdo víc už není.´ Dolehne na tebe zlo a nebudeš je umět odčarovat, postihne tě neštěstí a zažehnat je nedokážeš. Dolehne na tebe náhlý zmar, ani si to nestačíš uvědomit.“ (Izajáš 47:10-11)

„Každý člověk zhloupl prostřednictvím světských znalostí (Swedenborgův překlad), každý zlatník se pro své modly dočká hanby. Vždyť jeho lité modly jsou klam, ducha v nich není.“ (Jeremiáš 51:17)

Modlou je myšlena nepravda a slitinou zlo, oboje přísluší člověkovu Já.