946. Mluvil jsem s několika duchy o skutečnosti, že na zemi pravděpodobně málokdo věří v existenci tolika úžasných věcí na onom světě. Lidé nemají pojem o životě po smrti, až na mlhavou obecnou představu, v níž se utvrdili proto, že svýma očima nevidí žádného ducha ani duši. Dokonce i učenci – ačkoli potvrzují existenci ducha i duše – lpějí na nejrůznějších složitých termínech, které pochopení těchto jevů spíše zamlžují nebo dokonce znemožňují. Z těchto důvodů a také proto, že se tito učenci soustředí na sebe a na materiální svět a jenom zřídka myslí na obecné dobro a na nebe, věří v duchovní skutečnosti ještě méně než smyslově orientovaní lidé. Duchové, s nimiž jsem mluvil, se divili, že lidé mohou být takoví, přestože vědí, že v přírodě je tolik podivuhodností, které ještě ani nejsou dobře prozkoumány. Jako příklad můžeme uvést vnitřní ucho, o němž může být napsána celá kniha plná neuvěřitelných faktů a každý jim věří. Je-li však řečeno něco o duchovním světě, v němž je původ všeho, co je v přírodě, téměř nikdo tomu nevěří, a to proto, že duchovní svět nikdo nevidí.

391. Stav zlých duchů v dalším životě ukazuje velmi jasně, že ti, kdo jsou pod vlivem zla a nepravdy, se každého bojí. Tito lidé, kteří v sobě zničili veškerou lásku k bližnímu, neustále bloudí a prchají z místa na místo. Kamkoli jdou, do jakékoli společnosti, všude je okamžitě vnímáno, jací jsou. Tento způsob vnímání je totiž v posmrtném životě běžný. Obyvatelé těchto společností nejenže zlé duchy vyhánějí, ale také je přísně trestají, a to tak tvrdě, že by je nejraději zabili, kdyby mohli. Zlí duchové mají velké potěšení ve vzájemném trestání a mučení - je to pro ně ta největší radost. Až dosud nebylo známo, že samotné zlo a nepravda jsou toho příčinou, protože cokoli člověk přeje někomu jinému, vrací se jemu samotnému. Nepravda a zlo nesou v sobě svůj vlastní trest a zároveň i strach z trestu.