Nauku lze definovat jako organizovanou pravdu, která informuje o tom, jak jednáme a přemýšlíme o světě.

V běžném zvyku není „doktrína“ něčím, co musí být velkolepé nebo vážné. Všichni máme doktríny o mnoha malých věcech, jako je péče o trávník, údržba auta nebo úprava chilli; tento druh doktríny je jen způsob, jakým něco děláme, protože si myslíme, že je to správný způsob. Často je důvodem těchto doktrín to, že je to tak, jak to udělali naši rodiče, že jsme to někde četli nebo že se to prostě zdá správné.

Každý má nějakou doktrínu o tom, jak žije svůj život obecně, jako je charitativní doktrína ohlížet se na druhé nebo sobecká doktrína „já první“. Ať už jsme o tom hodně přemýšleli nebo ne, žijeme v souladu s naší doktrínou – svým způsobem myšlení.

Swedenborg použil „doktrínu“ zcela konkrétně ve smyslu organizovaného uspořádání duchovních nauk o různých aspektech reality. Všechna náboženství mají posvátnou víru, některá z nich psaná, jako je Bible nebo Korán, a některá ústní. Z těchto přesvědčení zakládají doktrínu. V mnoha případech organizace stejného náboženství zdůrazní nebo odmítnou různé soubory pravd a vyvinou různé formy doktríny. Různá náboženství se navíc nebudou shodnout na platnosti původních přesvědčení. Ale většina by souhlasila s tím, že Pravda s velkým T pochází z nějaké verze Boha.

Spisy pro novou církev nám říkají, že v Bibli představují města nauku. Bylo to proto, že města byla organizovaná sídla, domov mnoha lidí, místa, kde docházelo k výměně myšlenek a zboží mezi lidmi. Byla to místa, která mohla pojmout různé čtvrti a která mohla být opevněna. Na duchovní úrovni lze všechny tyto věci říci o doktríně. Je zajímavé si všimnout, jak často jsou ve Slově zmíněna města, která mají být dobývána, bydlet v nich nebo postavena. Zmínka o městě přichází již v Geneze 4:17, těsně po vyhnání ze zahrady Eden, kde je nám řečeno, že Kain postavil město v zemi Nod a pojmenoval ho po svém synovi Enochovi. Pak dovnitř Geneze 11, muži nestaví jen známou babylonskou věž, ale také město, jehož součástí byla věž. Jsou zde zmíněny stovky dalších měst a znamenají různé struktury nauky.

Konečně v předposlední kapitole Slova (Zjevení Janovo 20) je nám řečeno o sestupu od Boha města Nový Jeruzalém, který sestoupil na zem. My v Nové církvi věříme, že toto město představuje novou doktrínu, danou Pánem, sepsanou a publikovanou Emanuelem Swedenborgem v roce 1700, která řeší falešné myšlenky, které vstoupily do křesťanství, myšlenkami tří osob v Bohu a s pozdější víra ve spasení pouze vírou.

Nová křesťanská doktrína tvrdí, že je jeden Bůh – jedna Božská Osoba, kterou je Pán Bůh Ježíš Kristus, a že spasení vyžaduje spojení víry a lásky k bližnímu (víru v pravé ideje a lásku k Bohu a bližnímu).

(Odkazy: Zjevená Apokalypsa 320, 902; Nebeská tajemství 399, 402, 3364 [2]; Nauka Nového Jeruzaléma o Písmu svatém 54; Nauka Nového Jeruzaléma O Pánu 63; Nový Jeruzalém a jeho nebeská nauka 7; Pravé křesťanské náboženství 508 [5])

402. Že městem, které bylo budováno je myšleno veškeré učení, které z tohoto kacířství pochází, je zřejmé z každé pasáže Písma, v níž se objeví jméno nějakého města. Žádné z nich totiž neznamená město, ale vždy něco týkající se pravé nebo bludné nauky. Andělé nemají tušení, co město nebo název města znamená. Nikdo z nich totiž nemá žádnou představu města, protože jejich představy jsou jenom duchovní a nebeské (viz č. 64). Andělé pouze vnímají, co město a jeho jméno reprezentuje. Například svatým městem, které se také nazývá svatý Jeruzalém, je myšleno království Pána obecně anebo v každém jednotlivci, v němž je Boží království. Město a hora Sijón jsou chápány podobně, a to tak, že hora Sijón představuje nebeské aspekty víry a město duchovní aspekty.

II. To, co je nebeské a duchovní, je popisováno jako města, paláce, domy, zdi, základy zdí, hradby, brány, závory a chrámy uprostřed toho všeho - jako např. v Jeremiášovi 31:38, v Ezechielovi 48:35, kde se nazývá městem, v němž je Hospodin, dále ve Zjevení Janově 21:15 až do konce kapitoly, kde je také ve verších 2, 10 jmenován svatý Jeruzalém. V žalmu 46:5 se nazývá město Boží, svatyně příbytku Nejvyššího. V Izajášovi 60:10, 14 se o tom, co je nebeské a duchovní, píše:

„Cizinci vystavějí tvé hradby… Zkroušeni přijdou k tobě synové těch, kdo tě ujařmovali, u tvých nohou se budou kořit všichni, kteří tě znevažovali; nazvou tě ‚Město Hospodinovo‘, ‚Sijón Svatého, Boha Izraele‘.“

U Zachariáše 8:3::

„Vrátím se na Sijón a budu bydlet uprostřed Jeruzaléma. Jeruzalém bude nazýván Městem pravdy a hora Hospodina zástupů Horou svatosti.“

Zde město pravdy neboli Jeruzalém znamená duchovní věci víry a hora svatosti neboli hora Sijón nebeské věci víry.

III. Protože nebeské a duchovní záležitosti víry jsou předobrazovány městy, jsou všechny body nauky reprezentovány judskými a izraelskými městy, z nichž každé symbolizuje určitou část nauky - pouze z vnitřního smyslu Písma je možno se dozvědět kterou.

Jelikož města reprezentují vše, co se týká nauky, reprezentují také vše, co se týká bludné nauky a každé konkrétní město symbolizuje určitý konkrétní nesprávný názor. Nyní si na následujících citátech z Písma ukážeme, že město obecně symbolizuje něco souvisejícího s naukou, a to buď s pravou, nebo s bludnou.

IV. U Izajáše 19:18 tedy čteme:

„V onen den bude v egyptské zemi pět měst mluvících kenaanskou řečí a přísahajících věrnost Hospodinu zástupů; jednomu se bude říkat Město ruin.“

Zde se jedná o poznatcích, které se týkají duchovních a nebeských záležitostí v době příchodu Pána.

Dále:

„… město plné hluku, halasu, město rozjařené?“ (Izajáš 22:2)

U Jeremiáše se mluví o těch, kdo jsou na jihu, to je ve světle pravdy, a toto světlo zhasínají:

„Města na jihu byla uzavřena a není nikoho, kdo by je otevřel.“ (Jeremiáš 13:19)

Dále:

„Hospodin se rozhodl zničit hradby dcery sijónské… Hradby i bašty proto naříkaly, klesly společně… Její brány se ponořily do země, zničil a rozlámal její závory… “ (Pláč 2:8, 9)

Hradby, bašty, brány a závory představují záležitosti víry.

V. Podobně u Izajáše 26:1, 2:

„V onen den se bude zpívat v judské zemi tato píseň:

„Mocné je naše město! Jako hradby a val mu Bůh dal spásu.“ Otevřete brány, ať vejde spravedlivý národ, který zachovává věrnost.“

Dále:

„Hospodine, ty jsi můj Bůh! Tebe budu vyvyšovat, vzdávat chválu tvému jménu, neboť činíš podivuhodné věci, tvé odvěké úradky jsou věrná pravda. Obrátil jsi město v hromadu sutin, opevněné město v rozvaliny. Palác cizáků z města zmizel, nebude vystavěn navěky. Proto tě bude ctít lid mocný, bude se tě bát město ukrutných pronárodů.“ (Izajáš 25:1-3)

Zde se nejedná o žádném konkrétním městě.

V Bileámově proroctví::

„Edom bude podmaněn… Z Jakuba povstane vládce a zahubí to, co zůstane z města.“ (4. Mojžíšova 24:18-19, Katolický liturgický překlad)

Je zřejmé, že městem zde není myšleno žádné konkrétní město.

U Izajáše 24:10-11:

„Zbořeno jest město pustoty, zavřen jest každý dům, nikdo do něho nemůže vstoupit. Nářek je pro víno na ulicích… “ (překlad dr. Jana Hejčla)

Zde město pustoty znamená prázdnou (pustou) nauku, ulice zde i jinde znamenají to, co patří k městu, tj. k nauce, ať je to pravdivé, či nepravdivé.

Ve Zjevení Janově 16:17, 19::

„Sedmý anděl vylil svou nádobu do ovzduší… A to veliké město se roztrhlo na tři části a města národů se zřítila.“

Veliké město znamená nějakou bludnou nauku a stejně tak i města národů. Ve Zjevení Janově 17:18 je vysvětleno, že žena, kterou Jan viděl, je to veliké město. Že žena symbolizuje církev, bylo už dříve uvedeno (viz č. 252-253).