Tajemství nebe #946
946. Mluvil jsem s několika duchy o skutečnosti, že na zemi pravděpodobně málokdo věří v existenci tolika úžasných věcí na onom světě. Lidé nemají pojem o životě po smrti, až na mlhavou obecnou představu, v níž se utvrdili proto, že svýma očima nevidí žádného ducha ani duši. Dokonce i učenci – ačkoli potvrzují existenci ducha i duše – lpějí na nejrůznějších složitých termínech, které pochopení těchto jevů spíše zamlžují nebo dokonce znemožňují. Z těchto důvodů a také proto, že se tito učenci soustředí na sebe a na materiální svět a jenom zřídka myslí na obecné dobro a na nebe, věří v duchovní skutečnosti ještě méně než smyslově orientovaní lidé. Duchové, s nimiž jsem mluvil, se divili, že lidé mohou být takoví, přestože vědí, že v přírodě je tolik podivuhodností, které ještě ani nejsou dobře prozkoumány. Jako příklad můžeme uvést vnitřní ucho, o němž může být napsána celá kniha plná neuvěřitelných faktů a každý jim věří. Je-li však řečeno něco o duchovním světě, v němž je původ všeho, co je v přírodě, téměř nikdo tomu nevěří, a to proto, že duchovní svět nikdo nevidí.
Žalmy 105
1
Oslavujte Hospodina, ohlašujte jméno jeho, oznamujte mezi národy skutky jeho.
2
Zpívejte jemu, žalmy prozpěvujte jemu, rozmlouvejte o všech divných skutcích jeho.
3
Chlubte se jménem svatým jeho; vesel se srdce těch, kteříž hledají Hospodina.
4
Hledejte Hospodina a síly jeho, hledejte tváři jeho ustavičně.
5
Rozpomínejte se na divné skutky jeho, kteréž činil, na zázraky jeho a na soudy úst jeho,
6
Símě Abrahamovo, služebníka jeho, synové Jákobovi, vyvolení jeho.
7
Onť jest Hospodin Bůh náš, na vší zemi soudové jeho.
8
Pamatuje věčně na smlouvu svou, na slovo, kteréž přikázal až do tisíce pokolení,
9
Kteréž upevnil s Abrahamem, a na přísahu svou učiněnou Izákovi.
10
Nebo ji utvrdil Jákobovi za ustanovení, Izraelovi za smlouvu věčnou,
11
Pravě: Tobě dám zemi Kananejskou za podíl dědictví vašeho,
12
Ješto jich byl malý počet, malý počet, a ještě v ní byli pohostinu.
13
Přecházeli zajisté z národu do národu, a z království k jinému lidu.
14
Nedopustil žádnému ublížiti jim, ano i krále pro ně trestal, řka:
15
Nedotýkejte se pomazaných mých, a prorokům mým nečiňte nic zlého.
16
Když přivolav hlad na zemi, všecku hůl chleba polámal,
17
Poslal před nimi muže znamenitého, jenž za služebníka prodán byl, totiž Jozefa.
18
Jehož nohy sevřeli pouty, železa podniknouti musil,
19
Až do toho času, když se zmínka stala o něm; řeč Hospodinova zkusila ho.
20
Poslav král, propustiti ho rozkázal, panovník lidu svobodna ho učinil.
21
Ustanovil ho pánem domu svého, a panovníkem všeho vládařství svého,
22
Aby vládl i knížaty jeho podlé své líbosti, a starce jeho vyučoval moudrosti.
23
Potom všel Izrael do Egypta, a Jákob pohostinu byl v zemi Chamově.
24
Kdež rozmnožil Bůh lid svůj náramně, a učinil, aby silnější byl nad nepřátely své.
25
Změnil mysl těchto, aby v nenávisti měli lid jeho, a aby ukládali lest o služebnících jeho.
26
I poslal Mojžíše slouhu svého, a Arona, kteréhož vyvolil.
27
Kteříž předložili jim slova znamení jeho a zázraků v zemi Chamově.
28
Poslal tmu, a zatmělo se, aniž odporná byla slovu jeho.
29
Obrátil vody jejich v krev, a zmořil ryby v nich.
30
Vydala země jejich množství žab, i v pokoleních králů jejich.
31
Řekl, i přišla směsice žížal, a stěnice na všecky končiny jejich.
32
Dal místo deště krupobití, oheň hořící na zemi jejich,
33
Tak že potloukl réví jejich i fíkoví jejich, a zpřerážel dříví v krajině jejich.
34
Řekl, i přišly kobylky a chroustů nesčíslné množství.
35
I sežrali všelikou bylinu v krajině jejich, a pojedli úrody země jejich.
36
Nadto pobil všecko prvorozené v zemi jejich, počátek všeliké síly jejich.
37
Tedy vyvedl své s stříbrem a zlatem, aniž byl v pokoleních jejich, ješto by se poklesl.
38
Veselili se Egyptští, když tito vycházeli; nebo byl připadl na ně strach Izraelských.
39
Roztáhl oblak k zastírání jich, a oheň k osvěcování noci.
40
K žádosti přivedl křepelky, a chlebem nebeským sytil je.
41
Otevřel skálu, i tekly vody, a odcházely přes vyprahlá místa jako řeka.
42
Nebo pamětliv byl na slovo svatosti své, k Abrahamovi služebníku svému mluvené.
43
Protož vyvedl lid svůj s radostí, s prozpěvováním vyvolené své.
44
A dal jim země pohanů, a tak úsilí národů dědičně obdrželi,
45
Aby zachovávali ustanovení jeho, a práv jeho ostříhali. Halelujah.
