Ang Bibliya

 

Leviticus 4

pag-aaral

   

1 Mluvil také Hospodin k Mojžíšovi, řka:

2 Mluv synům Izraelským a rci: Když by kdo zhřešil z poblouzení proti některému ze všech přikázaní Hospodinových, čině, čehož býti nemá, a přestoupil by jedno z nich;

3 Jestliže by kněz pomazaný zhřešil hříchem jiných lidí: tedy obětovati bude za hřích svůj, kterýmž zhřešil, volka mladého bez poškvrny Hospodinu v obět za hřích.

4 I přivede volka toho ke dveřím stánku úmluvy před oblíčej Hospodinův, a položí ruku svou na hlavu volka toho, a zabije ho před oblíčejem Hospodinovým.

5 Tedy vezme kněz pomazaný krve z toho volka, a vnese ji do stánku úmluvy.

6 Potom omočí kněz prst svůj v té krvi, a kropiti jí bude sedmkráte před Hospodinem, před oponou svatyně.

7 Pomaže také kněz tou krví rohů oltáře, na němž se kadí vonnými věcmi před Hospodinem, kterýž jest v stánku úmluvy, a ostatek krve volka toho vyleje k spodku oltáře zápalu, kterýž jest u dveří stánku úmluvy.

8 Všecken pak tuk volka toho za hřích vyjme z něho, totiž tuk přikrývající střeva a všecken tuk, kterýž jest na nich,

9 Též obě dvě ledvinky s tukem, kterýž jest na nich i na slabinách, tolikéž i branici, kteráž jest na jatrách, s ledvinkami odejme ji,

10 Tak jako se odjímá od volka oběti pokojné, a páliti to bude kněz na oltáři zápalu.

11 Kůži pak volka toho, i všecko maso jeho s hlavou i s nohami jeho, střeva jeho i s lejny jeho,

12 A tak celého volka vynese ven za stany na místo čisté, tam kdež se popel vysýpá, a spálí jej na dříví ohněm; na místě, kdež se popel vysýpá, spálen bude.

13 Jestliže by pak všecko množství Izraelské pobloudilo, a byla by ta věc skrytá před očima shromáždění toho, a učinili by proti některému ze všech přikázaní Hospodinových, čehož by býti nemělo, tak že by vinni byli,

14 A byl by poznán hřích, kterýmž zhřešili: tedy obětovati bude shromáždění volka mladého v obět za hřích, a přivedou ho před stánek úmluvy.

15 I položí starší shromáždění toho ruce své na hlavu volka před Hospodinem, a zabije volka před Hospodinem.

16 I vnese kněz pomazaný z krve volka toho do stánku úmluvy,

17 A omoče kněz prst svůj v té krvi, kropiti jí bude sedmkráte před Hospodinem, před oponou.

18 Pomaže také kněz tou krví rohů oltáře, kterýž jest před Hospodinem v stánku úmluvy; potom všecku krev pozůstávající vyleje k spodku oltáře zápalu, kterýž jest u dveří stánku úmluvy.

19 Všecken také tuk jeho vyjme z něho, a páliti bude na oltáři.

20 S tím pak volkem tak učiní, jako učinil s volkem za hřích obětovaným, rovně tak učiní s ním. A tak očistí je kněz, i bude jim odpuštěno.

21 Volka pak vynese ven z táboru a spálí jej, jako spálil volka prvního; nebo obět za hřích shromáždění jest.

22 Jestliže pak kníže zhřeší, a učiní proti některému ze všech přikázaní Hospodina Boha svého, čehož býti nemělo, a to z poblouzení, tak že vinen bude,

23 A byl by znám hřích jeho, jímž zhřešil: tedy přivede obět svou z koz, samce bez poškvrny.

24 I položí ruku svou na hlavu toho kozla a zabije ho na místě, kdež se bijí oběti zápalné před Hospodinem; obět za hřích jest.

25 A vezma kněz z krve oběti za hřích na prst svůj, pomaže rohů oltáře zápalu, ostatek pak krve jeho vyleje k spodku oltáře zápalu.

26 Všecken také tuk jeho páliti bude na oltáři, jako i tuk obětí pokojných. A tak očistí jej kněz od hříchu jeho, a odpuštěn bude jemu.

27 Jestliže pak zhřeší člověk z lidu obecného z poblouzení, učině proti některému přikázaní Hospodinovu, čehož by nemělo býti, tak že vinen bude,

28 A byl by znám hřích jeho, kterýmž zhřešil: tedy přivede obět svou z koz, samici bez poškvrny, za hřích svůj, jímž zhřešil.

29 I položí ruku svou na hlavu oběti té za hřích a zabije tu obět za hřích na místě obětí zápalných.

30 A vezma kněz z krve její na prst svůj, pomaže rohů oltáře zápalu, a ostatek krve její vyleje u spodku oltáře.

31 Všecken také tuk její odejme, jako se odjímá tuk od obětí pokojných, a páliti jej bude kněz na oltáři u vůni příjemnou Hospodinu. A tak očistí jej kněz, a bude mu odpuštěno.

32 Pakli by z ovcí přinesl obět svou za hřích, samici bez poškvrny přinese.

33 A vloží ruku svou na hlavu té oběti za hřích a zabije ji v obět za hřích na místě, kdež se bijí oběti zápalné.

34 Potom vezma kněz krve z oběti té za hřích na prst svůj, pomaže rohů oltáře zápalu, ostatek pak krve její vyleje k spodku oltáře.

35 Všecken také tuk její odejme, jakž se odjímá tuk beránka z obětí pokojných, a páliti jej bude kněz na oltáři v obět ohnivou Hospodinu. A tak očistí jej kněz od hříchu jeho, kterýmž zhřešil, a odpuštěn bude jemu.

   

Mula sa Mga gawa ni Swedenborg

 

Tajemství nebe # 925

Pag-aralan ang Sipi na ito

  
/ 10837  
  

925. I ucítil Hospodin příjemnou vůni pokoje znamená, že taková bohoslužba byla Pánu příjemná. Je to tedy bohoslužba mající svůj původ v účinné lásce k bližnímu a ve víře, jež z této lásky pochází. Tato bohoslužba je zobrazena obětí zápalnou, jak bylo vysvětleno v předešlém verši. Na různých místech Písma je řečeno, že Pán ucítil příjemnou vůni pokoje, obzvláště ze zápalných obětí, a kdekoli se tato zmínka objeví, je tím myšleno něco příjemného nebo přijatelného. Pasáže popisující Pána čichajícího vůni pokoje ze zápalných obětí viz např. Exodus 29:18,25,41, Leviticus 1:9,13,17 a 23:13,18, Numeri 28:6,8,13 a 29:2,6,8,13,36 a také z ostatních obětí viz Leviticus 2:2,9,6,14 a 8:21,28, Numeri 15:3,7,13. Oba typy obětí jsou také nazývány „ohňovými oběťmi, které sloužily jako vůně pokoje pro Hospodina“, což znamená, že jejich původ je v lásce a v účinné lásce k bližnímu. Jestliže je ve Slově Božím v souvislosti s Pánem a bohoslužbou zmíněn oheň nebo něco, co je konáno ohněm, je tím symbolizována láska. Totéž platí pro chléb, a proto je reprezentativní bohoslužba užívající zápalné a jiné oběti nazývána pokrmem ohnivé oběti připraveným pro libou vůni (dle Swedenborga chléb ohněm připravený pro vůni pokoje).(Leviticus 3:11,16).

II. Vůně zobrazuje to, co je příjemné a příznivé, a to proto, že dobro vznikající z účinné lásky k bližnímu a pravda víry mající svůj původ v účinné lásce k bližnímu korespondují s příjemnými vůněmi. Z toho důvodu vůně v Židovské církvi také symbolizovala něco příjemného, co bylo připisováno Hospodinu čili Pánu.

Vlastnostem a podstatě korespondencí neboli souvztažností můžeme porozumět na základě sfér v nebi, které obklopují duchy a anděly. Tyto sféry jsou sférami lásky a víry a jsou zřetelně vnímány. Jsou takové, že když se dobrý duch nebo anděl či skupina duchů nebo andělů přiblíží, je – jestliže to Pán uzná za vhodné – možno ihned vnímat, jaký je tento duch, anděl nebo společnost ve vztahu k lásce či víře. Tuto sféru je možné vycítit i na dálku, ale zblízka je vnímání těchto kvalit intenzivnější. Zní to sice neuvěřitelně, ale je to pravda. Takovým způsobem se komunikuje v příštím životě a takové je tam vyciťování. Proto – jestliže to Pán uzná za vhodné – není v duchovním světě potřeba zabývat se zkoumáním, jaká je nějaká duše či duch co do svého nitra, protože to je možno okamžitě poznat, když se přiblíží. S těmito sférami korespondují na světě sféry vůní. Že taková korespondence existuje, je zřejmé ze skutečnosti, že – jestliže to Pán uzná za vhodné – sféry lásky a víry se ve světě duchů projevují příjemnými vůněmi, které může každý zřetelně vnímat.

III. Z uvedeného je zřejmé, z jakého důvodu vůně pokoje označuje něco, co je příjemné, proč je v Židovské církvi užívána jako symbol a je připisována Hospodinu neboli Pánu. Vůně pokoje je vůní klidu a míru. Tento pokoj v sobě zahrnuje každý jednotlivý rys Božího království, protože stavem království Pána je stav pokoje. Všechny stavy štěstí, které mají svůj původ v lásce k Pánu a ve víře v Něho, se projevují stavy klidu a míru.

To, co nyní bylo uvedeno, ukazuje nejenom jaký význam mají zobrazení, ale také proč Židovská církev měla oltář na pálení kadidla, který byl umístěn před oponou a slitovnicí, a také proč se obětovalo kadidlo a proč bylo v kadidle a též v olejích na pomazání obsaženo tolik vonných látek. Ukazuje to, co vůně pokoje, kadidlo a vonné látky zobrazují v Písmu – zejména nebeské skutečnosti lásky a duchovní skutečnosti víry pocházející z lásky. Obecně kadidlo a vonné látky zobrazují všechno, co je příjemné a má svůj původ v lásce a víře.

IV. Jako u Ezechiela 20:40-41:

Neboť na mé svaté hoře, vysoko na izraelské hoře, je výrok Panovníka Hospodina, tam mi budou sloužit, celý dům izraelský, každý v zemi. Tam v nich najdu zalíbení a tam budu vyhledávat vaše dary pozdvihování a prvotinu vašich darů ze všech vašich svatých věcí. Najdu ve vás zalíbení pro příjemnou vůni, ... (Český studijní překlad)

Zde se vůně pokoje vztahuje k zápalným obětem a darům, tj. k bohoslužbě pocházející z účinné lásky k bližnímu a z víry od této lásky odvozené. To je zobrazeno zápalnou obětí a dary a vůně zobrazuje, že je tato oběť přijatelná.

U Ámose (5:21,22) čteme:

Nenávidím, zavrhl jsem vaše slavnosti, aniž chci přivonět k vašim svátečním sejitím; vždyť když mi vznášíte vzestupné oběti a své oběti darů, nemám blahovůle, ... (Studijní překlad Miloše Pavlíka)

Zde vůně zobrazuje to, co je příjemné.

O tom, jak Izák žehná Jákobovi místo Ezauovi, říká Genesis 27:27:

Přistoupil tedy a políbil ho. Když Izák ucítil vůni jeho šatu, požehnal mu slovy: „Hle, vůně mého syna jako vůně pole, jemuž žehná Hospodin.

Vůně jeho šatu zobrazuje přírodní neboli pozemské dobro a pravdu, jež jsou příjemnými proto, že jsou v souladu s nebeským a duchovním dobrem a pravdou. Jejich příjemnost je popsána jako vůně pole.

  
/ 10837  
  

Přeložil: rev. Mgr. Pavel Heger Jazyková úprava: Mgr. Květoslava Hegrová; Návrh a zpracování obálky: dr. Jan Buchta, Vydáno vlastním nákladem r. 2017 ISBN 978-80-270-1572-6