¹ Trubte trubou na Sionu, a křičte na hoře svaté mé, nechť se třesou všickni obyvatelé této země, nebo přichází den Hospodinův, nebo blízký jest,

² Den temnosti a mračna, Den oblaku a mrákoty, jako záře jitřní rozprostřená po horách: Lid mnohý a silný, jemuž rovného nebylo od věků, aniž po něm kdy bude až do let národů i pronárodů.

³ Před tváří jeho oheň zžírati bude, a za ním plamen plápolati; Před ním země tato jako zahrada Eden, ale po něm bude poušť přehrozná, a aniž bude, což by ušlo Před ním.

⁴ Způsob jeho bude jako způsob koní, a jako jízdní, tak poběhnou.

⁵ Jako s hřmotem vozů po vrších hor skákati budou, jako hluk plamene ohně zžírajícího strniště, jako lid silný zšikovaný k bitvě.

⁶ Tváři jeho děsiti se budou lidé, všecky tváře zčernají jako hrnec.

⁷ Jako rekové poběhnou, jako muži váleční vstoupí na zed, a jeden každý cestou svou půjde, aniž se uchýlí z stezek svých.

⁸ Jeden druhého nebude tlačiti, každý silnicí svou půjde, a byť i na meč upadli, nebudou raněni.

⁹ Po městě těkati budou, po zdech běhati, na domy vstupovati, a okny polezou jako zloděj.

¹⁰ Před tváří jeho třásti se bude země, pohnou se nebesa, slunce i měsíc se zatmí, a hvězdy potratí blesk svůj.

¹¹ Hospodin pak sám vydá hlas svůj před vojskem svým, proto že velmi veliký bude tábor jeho, proto že silný ten, kdož vykoná slovo jeho. (Nebo veliký bude den Hospodinův a hrozný náramně), i kdož jej bude moci snésti?

¹² A protož ještě nyní dí Hospodin: Obraťte se ke mně samému celým srdcem svým, a to s postem a s pláčem i s kvílením.

¹³ A roztrhněte srdce vaše, a ne roucha vaše, a navraťte se k Hospodinu Bohu vašemu; neboť jest on milostivý a lítostivý, dlouhočekající a hojný v milosrdenství, a kterýž lituje zlého.

¹⁴ Kdo ví, neobrátí-li se a nebude-li želeti, a nezůstaví-li po něm požehnání, oběti suché a mokré Hospodinu Bohu vašemu.

¹⁵ Trubte trubou na Sionu, uložte půst, svolejte shromáždění.

¹⁶ Shromažďte lid, posvěťte shromáždění, shromažďte starce, shromažďte maličké i ty, jenž prsí požívají; nechť vyjde ženich z pokojíka svého a nevěsta z schrany své.

¹⁷ Kněží, služebníci Hospodinovi, ať plačí mezi síňcí a oltářem, a řeknou: Odpusť, ó Hospodine, lidu svému, a nevydávej dědictví svého v pohanění, tak aby nad nimi panovati měli pohané. Proč mají říkati mezi národy: Kde jest Bůh jejich?

¹⁸ I bude horlivou milostí zažžen Hospodin k zemi své, a slituje se nad lidem svým.

¹⁹ A ohlásí se Hospodin, a řekne lidu svému: Aj, já pošli vám obilé, mest a olej, i budete jím nasyceni, aniž vás vydám více v pohanění mezi pohany.

²⁰ Nebo půlnoční vojsko vzdálím od vás, a zaženu je do země vyprahlé a pusté, přední houf jeho k moři východnímu, konec pak jeho k moři nejdalšímu; i vzejde z něho smrad a puch, jakžkoli sobě mocně počíná.

²¹ Neboj se země, plésej a vesel se; neboť mocně dělati bude Hospodin dílo své.

²² Nebojtež se zvířátka polí mých; neboť se zotaví pastviska na poušti, a stromoví přinese ovoce své, fík i vinný kmen vydadí moc svou.

²³ I vy, synové Sionští, plésejte a veselte se v Hospodinu Bohu vašem; nebo vám dá déšť příhodný, a sešle vám déšť hojný, podzimní i jarní, v čas.

²⁴ I budou naplněny stodoly obilím, a oplývati budou presové mstem a olejem.

²⁵ A tak nahradím vám léta, kteráž sežraly kobylky, brouci, chroustové a housenky, vojsko mé veliké, kteréž jsem posílal na vás.

²⁶ Budete zajisté míti co jísti, a nasyceni jsouce, chváliti budete jméno Hospodina Boha svého, kterýž učinil s vámi divné věci, aniž zahanben bude lid můj na věky.

²⁷ A poznáte, že já jsem u prostřed Izraele, a že já Hospodin jsem Bohem vaším, a že není žádného jiného; neboť nebude zahanben lid můj na věky.

²⁸ I stane se potom, že vyleji Ducha svého na všeliké tělo, a budou prorokovati synové vaši i dcery vaše; starci vaši sny mívati budou, mládenci vaši vidění vídati budou.

²⁹ Nýbrž i na služebníky a na služebnice v těch dnech vyleji Ducha svého,

³⁰ A ukáži zázraky na nebi i na zemi, krev a oheň a sloupy dymové.

³¹ Slunce obrátí se v tmu a měsíc v krev, prvé než přijde den Hospodinův veliký a hrozný,

³² A však stane se, že kdož by koli vzýval jméno Hospodinovo, vysvobozen bude; nebo na hoře Sion a v Jeruzalémě bude vysvobození, jakož pověděl Hospodin, totiž v ostatcích, kterýchž povolá Hospodin.

¹ Tato jest kniha rodů Adamových. V ten den, v kterémž stvořil Bůh člověka, ku podobenství Božímu učinil ho.

² Muže a ženu stvořil je a požehnal jim, a nazval jméno jejich Adam v ten den, když stvořeni jsou.

³ Byl pak Adam ve stu a třidcíti letech, když zplodil syna ku podobenství svému a k obrazu svému, a nazval jméno jeho Set.

⁴ I bylo dnů Adamových po zplození Seta osm set let, a plodil syny a dcery.

⁵ A tak bylo všech dnů Adamových, v kterýchž byl živ, devět set a třidceti let, i umřel.

⁶ Set pak byl ve stu a pěti letech, když zplodil Enosa.

⁷ A po zplození Enosa živ byl Set osm set a sedm let, a plodil syny a dcery.

⁸ I bylo všech dnů Setových devět set a dvanácte let, i umřel.

⁹ Byl pak Enos v devadesáti letech, když zplodil Kainana.

¹⁰ A po zplození Kainana živ byl Enos osm set a patnácte let, a plodil syny a dcery.

¹¹ I bylo všech dnů Enosových devět set a pět let, i umřel.

¹² Kainan pak byl v sedmdesáti letech, když zplodil Mahalaleele.

¹³ A po zplození Mahalaleele živ byl Kainan osm set a čtyřidceti let, a plodil syny a dcery.

¹⁴ I bylo všech dnů Kainanových devět set a deset let, i umřel.

¹⁵ Mahalaleel pak byl v šedesáti a pěti letech, když zplodil Járeda.

¹⁶ A po zplození Járeda živ byl Mahalaleel osm set a třidceti let, a plodil syny a dcery.

¹⁷ I bylo všech dnů Mahalaleelových osm set devadesáte a pět let, i umřel.

¹⁸ Járed pak byl ve stu šedesáti a dvou letech, když zplodil Enocha.

¹⁹ A po zplození Enocha živ byl Járed osm set let, a plodil syny a dcery.

²⁰ I bylo všech dnů Járedových devět set šedesáte a dvě létě, i umřel.

²¹ Enoch pak byl v šedesáti a pěti letech, když zplodil Matuzaléma.

²² A chodil Enoch stále s Bohem po zplození Matuzaléma tři sta let, a plodil syny a dcery.

²³ I bylo všech dnů Enochových tři sta šedesáte a pět let.

²⁴ A chodil Enoch stále s Bohem a nebyl více vidín; nebo vzal ho Bůh.

²⁵ Matuzalém pak byl ve stu osmdesáti sedmi letech, když zplodil Lámecha.

²⁶ A po zplození Lámecha živ byl Matuzalém sedm set osmdesáte a dvě létě, a plodil syny a dcery.

²⁷ I bylo všech dnů Matuzalémových devět set šedesáte a devět let, i umřel.

²⁸ Lámech pak byl ve stu osmdesáti a dvou letech, když zplodil syna,

²⁹ Jehož jméno nazval Noé, řka: Tento nám odpočinutí způsobí od díla našeho,od práce rukou našich, kterouž máme s zemí, jížto zlořečil Hospodin.

³⁰ A živ byl Lámech potom, když zplodil Noé, pět set devadesáte a pět let, a plodil syny a dcery.

³¹ I bylo všech dnů Lámechových sedm set sedmdesáte a sedm let, i umřel.

³² A když byl Noé v pěti stech letech, zplodil Sema, Chama a Jáfeta.