Ang Bibliya

 

Genesis 8

pag-aaral

   

1 Rozpomenul se pak Bůh na Noé, i všecky živočichy a všecka hovada, kteráž byla s ním v korábu; pročež uvedl Bůh vítr na zemi, i zastavily se vody.

2 A zavříny jsou studnice propasti i průduchové nebeští, a zastaven jest příval s nebe.

3 I navrátily se vody se svrchku země, odcházejíce zase, a opadly vody po stu a padesáti dnech,

4 Tak že odpočinul koráb sedmého měsíce, v sedmnáctý den toho měsíce na horách Ararat.

5 Když pak vody odcházely a opadaly až do desátého měsíce, prvního dne téhož desátého měsíce ukázali se vrchové hor.

6 I stalo se po čtyřidcíti dnech, otevřev Noé okno v korábu, kteréž byl udělal,

7 Vypustil krkavce. Kterýžto vyletuje zase se vracoval, dokudž nevyschly vody na zemi.

8 Potom vypustil holubici od sebe, aby věděl, již-li by opadly vody se svrchku země.

9 Kterážto když nenašla, kde by odpočinula noha její, navrátila se k němu do korábu; nebo vody byly po vší zemi. On pak vztáhna ruku svou, vzal ji, a vnesl k sobě do korábu.

10 A počekal ještě sedm dní jiných, a opět vypustil holubici z korábu.

11 I přiletěla k němu holubice k večerou, a aj, list olivový utržený v ústech jejích. Tedy poznal Noé, že opadly vody se svrchku země.

12 I čekal ještě sedm dní jiných, a opět vypustil holubici, kterážto nevrátila se k němu více.

13 I stalo se šestistého prvního léta, v první den měsíce prvního, že vyschly vody na zemi. I odjal Noé přikrytí korábu a uzřel, ano již oschl svrchek země.

14 Druhého pak měsíce, v dvadcátý sedmý den téhož měsíce oschla země.

15 I mluvil Bůh k Noé, řka:

16 Vyjdi z korábu, ty i žena tvá, a synové tvoji, i ženy synů tvých s tebou.

17 Všecky živočichy, kteříž jsou s tebou ze všelikého těla, tak z ptactva jako z hovad a všelikého zeměplazu, kterýž se hýbe na zemi, vyveď s sebou; ať se v hojnosti rozplozují na zemi, a rostou a množí se na zemi.

18 I vyšel Noé a synové jeho, i žena jeho a ženy synů jeho s ním;

19 Každý živočich, každý zeměplaza všecko ptactvo, všecko, což se hýbe na zemi, po pokoleních svých vyšlo z korábu.

20 Tedy vzdělal Noé oltář Hospodinu, a vzav ze všech hovad čistých i ze všeho ptactva čistého, obětoval zápaly na tom oltáři.

21 I zachutnal Hospodin vůni tu příjemnou, a řekl Hospodin v srdci svém: Nebudu více zlořečiti zemi pro člověka, proto že myšlení srdce lidského zlé jest od mladosti jeho; aniž budu více bíti všeho, což živo jest, jako jsem učinil.

22 Nýbrž dokavadž země trvati bude, setí a žeň, studeno i horko, léto a zima, den také a noc nepřestanou.

   

Mula sa Mga gawa ni Swedenborg

 

Tajemství nebe # 705

Pag-aralan ang Sipi na ito

  
/ 10837  
  

705. Vnitřní smysl 7. kapitoly Genesis

Hlavním tématem této kapitoly je potopa, která zobrazuje pokušení, jež museli lidé církve zvané Noe podstoupit předtím, než mohli být znovuzrozeni. Potopa ale také zobrazuje zkázu těch, kdo znovuzrozeni být nemohli. Jak pokušení, tak zkáza jsou ve Slově Božím přirovnávány k potopě nebo záplavě a také jsou tam těmito slovy označovány. O pokušeních se mluví v Izajášovi 54:7-9,11:

Na malou chvíli jsem tě opustil, ale ve velikém slitování tě shromáždím. V návalu rozhořčení jsem před tebou na chvíli skryl svou tvář, avšak ve věčném milosrdenství se nad tebou slituji, praví tvůj vykupitel Hospodin. Vždyť je to pro mne jako při vodách Noeho, kdy jsem přísahal, že už vody Noeho nezaplaví zemi. Tak jsem přísahal, že se na tebe nerozlítím, ani že tě neokřiknu … Zkroušená, bouří zmítaná, která jsi nedošla potěšení, … (Český studijní překlad)

Tento citát mluví o církvi, která je v procesu znovuzrození a o pokušeních, jež se zde nazývají vody Noeho.

II. Pán Sám také u Lukáše 6:47-48 užívá pro pokušení výraz povodeň:

Víte, komu se podobá ten, kdo slyší tato má slova a plní je? Je jako člověk, který stavěl dům: kopal, hloubil, až položil základy na skálu. Když přišla povodeň, přivalil se proud na ten dům, ale nemohl jím pohnout, protože byl dobře postaven.

Že povodní jsou zde myšlena pokušení, může být každému zřejmé.

U Izajáše 8:7-8 se píše o zkáze:

Panovník na ně uvede vody Řeky, dravé a mnohé, krále asyrského s celou jeho slávou. I vystoupí ze všech svých řečišť a bude se valit přes všechny své břehy. Zabočí k Judovi, zaplaví jej a bude se valit dál, bude mu sahat až k hrdlu.

Asyrský král zde zobrazuje mylné předpoklady a uvažování na základě těchto předpokladů. Tento způsob uvažování ničí člověka a způsobil zkázu lidí žijících před potopou.

III. U Jeremiáše 47:2 čteme:

Toto praví Hospodin: „Hle, od severu vystupují vody a stanou se rozvodněným tokem. Zaplaví zemi se vším, co je na ní, město i ty, kdo v něm bydlí.

Tento citát hovoří o Filištíncích, kteří symbolizují lidi přijímající za své nepravdy, na jejichž základě pak přemýšlejí o duchovních záležitostech. Tento způsob uvažování zaplavuje člověka stejným způsobem jako lidi žijící před potopou.

Pokušení nebo zkáza člověka jsou v Bibli přirovnávány k potopě, záplavě, povodni apod. a těmito výrazy jsou také označeny, protože se jedná o jevy sobě navzájem podobné. Zlí duchové zaplavují člověka svými nepravdami a klamy a iniciují v něm podobný způsob myšlení. U člověka v procesu znovuzrození jsou tyto situace pokušeními, ale u člověka, který není v tomto procesu, to vede ke zkáze.

  
/ 10837  
  

Přeložil: rev. Mgr. Pavel Heger Jazyková úprava: Mgr. Květoslava Hegrová; Návrh a zpracování obálky: dr. Jan Buchta, Vydáno vlastním nákladem r. 2017 ISBN 978-80-270-1572-6